Klimatickou změnu nevypneme. A když se nepřipravíme na sucho, nedoplatíme se, míní vědec

Klimatickou změnu nevypneme, ale můžeme ji přibrzdit a rychle se adaptovat, řekl v polovině dubna Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity (ČZU), na konferenci Proměny zemědělství, již pořádal mediální dům Economia. Současně upozornil, že Evropská unie situaci dostatečně neřeší.

Veřejně upozorňujete na to, že Společná zemědělská politika Evropské unie se příliš zaměřuje na mitigační opatření a málo na opatření adaptační. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Mitigace je snaha zpomalit klimatickou změnu. Tato opatření jdou po příčině této změny, což je především vypouštění skleníkových plynů. Tyto plyny se snaží omezit, do budoucna je téměř vyloučit a podobně. Tím by mělo dojít ke zpomalení klimatické změny. Adaptace je oproti tomu strategie přežití, přizpůsobení se. Adaptační opatření tedy již počítají s tím, že se klima bude měnit a že s tím souvisí řada dalších věcí. Jedná se o mnoho typů opatření, od vodohospodářských až po legislativní, dotační, sociální nebo daňová. Na konferenci Economie jsem říkal, že jak v Green Dealu, tak ve Společné zemědělské politice EU vnímám nevyrovnanost těchto dvou přístupů, a to v neprospěch adaptace.

Proč bychom měli adaptační opatření více podporovat?

Vnímám, že Česká republika je součástí evropského společenství a že máme odpovědnost vůči celé planetě. Ovšem odhaduje se, že my Češi máme potenciál přispět ke zmírnění klimatické změny zhruba 0,3 promile, vyjádřeno podílem naší země na celkové emisi skleníkových plynů. Tedy i když se tady budeme sebevíc snažit, nikdo to ani nezaznamená. Ale zdůrazňuji, že vím, že my jako vyspělá země tak činit musíme. Oproti tomu adaptační opatření máme plně ve svých rukou. Uvedu absurdní příklad: i kdyby se celý svět na adaptaci vykašlal a Česká republika by se na změnu klimatu dobře adaptovala, poznali bychom to, žilo by se u nás lépe. Proto říkám, že adaptační opatření máme plně v rukách a měli bychom se jim věnovat.

Která adaptační opatření byste tedy ve Společné zemědělské politice EU nebo v Green Dealu rád viděl?

Vlastně tam všechna jsou, ale dotace pro ně nejsou podle mého názoru dostatečné, respektive nedodají tomu rychlost. Považuji za chybu, že tyto dohody nekladou důraz na systémový přístup, který dokáže být efektivnější za méně peněz. Na ČZU jsme to počítali a vychází nám, že rychlost klimatické změny je v tuto chvíli stále vyšší než rychlost naší adaptace. Výpočet je pro Česko, pro Evropu jsme neměli data. A je to strašně nebezpečné, protože klimatickou změnu bychom měli začít dohánět a pokud možno ji našimi opatřeními předehnat, a tedy být připraveni na to, co přijde. Je nutné si uvědomit, že velká většina adaptačních opatření je dlouhodobá, jejich efekt se projeví až po letech. Takže i když dnes dáme velkou sumu peněz na adaptaci, tak než se opatření vypilují, než se vyprojektují, než se dohodneme s vlastníky pozemků, než se to zrealizuje, tak i kdybychom byli hodně rychlí, výsledky uvidíme za třicet, možná padesát let.

Pojďme si říct, jaká adaptační opatření má tedy Evropská unie více podporovat.

Spadají do tří kategorií: ochlazování povrchu půdy, zadržování vody a šlechtění. První dvě skupiny se navzájem prolínají a doplňují. Ochlazování povrchu je velmi důležité, protože s tím, jak stoupá teplota, za posledních šedesát let se uvádí asi o 2,2 stupně, dochází k rychlejšímu vypařování vody z půdy. S vodou v půdě nyní hospodaříme špatně, půda příliš rychle vysychá, což má dopady mimo jiné na výnosy zemědělských plodin nebo na zdravotní stav lesních porostů. Tady přichází v úvahu řada opatření, od agrotechnických, tedy aby půda byla co nejdéle zakryta nějakou plodinou, a nikoli holá, aby se používaly v osevních postupech meziplodiny (rostliny pěstované v období mezi dvěma hlavními plodinami, pozn. red.), až po krajinná, jako například zřizovat remízky a vracet trvalou zeleň do krajiny. To například zabraňuje proudění výsušných větrů, které dále urychlují výpar vody z půdy. Máme také poznatky o tom, že na velkých blocích orné půdy nad 50 hektarů vznikají vyšší teploty, které výpar urychlují, než když se plocha rozdělí do více rozumně velkých bloků.

Jak je to právě se zadržováním vody?

Je důležité udržet vodu v dané lokalitě, protože stále větší podíl srážek bude padat v podobě prudkých, přívalových dešťů. Naše současná krajina ale neumí s těmi přívalovými srážkami příliš pracovat. Prostě spadnou, rychle odtečou, cestou napáchají mnohdy škody a v krajině pak voda chybí. Měli bychom se naučit dešťovou vodu zadržet, například tím, že postavíme množství vodních nádrží, malých, středních i těch velkých přehradních. To už dnes začínáme dělat, ale musíme provést i B, tedy zadrženou vodu vrátit zpět do krajiny, což nám zatím moc nejde.

A jak ji můžeme vrátit do krajiny?

Měli bychom si osvojit principy moderní závlahy, zavlažovat zemědělské plodiny a brzy i některé lesní porosty. Chytrou závlahu skvěle ovládají například v Izraeli. Taková závlaha vrací dešťovou vodu zpět do krajiny, která se díky ní zchladí a vodní cyklus tak bude fungovat i v dramatičtějších klimatických podmínkách, které zřejmě nastanou za třicet, padesát let.

Dotace by tedy měly jít i do chytrých závlah?

Ano. V letech 2017 a 2018 jsme dělali mezi zemědělci rozsáhlý průzkum a ptali jsme se jich, jaký mají zájem o závlahy. Mezi oběma průzkumy proběhlo extrémně suché léto, nicméně jen tento jeden suchý rok zvedl mezi zemědělci zájem o závlahy z 25 na 65 procent. Do budoucna ale může přijít takových let několik za sebou. Na severu dnešní Itálie se dá ukázat, jak budou vypadat důsledky klimatické změny v blízké budoucnosti stále častěji i u nás. Dva roky tam bylo takové sucho, že prakticky vyschla řeka Pád, krajina byla úplně vyprahlá, tráva zežloutla. A nyní tu samou oblast trápí rozsáhlé záplavy, když během dvou dní tam spadl půlroční úhrn srážek. Takže i takhle dramaticky to může vypadat, přitom sever Itálie je od Česka už jen kousek. Někteří zlehčovači klimatických změn říkají: podívejte se, poslední čtyři roky se nic špatného nedělo, sucho není. Ano, poslední čtyři roky byly pohodové, pro zemědělce vůbec nedopadly špatně. Ale já vždy říkám, že klimatická změna je zrádná v tom, že sice už existují přesné předpovědi, že extrémní sucha budou střídat extrémní srážky, ale tyto modely neumějí ukázat prostorovou distribuci těchto změn, tedy kde bude víc sucha a kde víc dešťů.

Poznamenal jste, že by se měly zavlažovat i lesy. Měly by tedy v českých lesích být natažené hadice s vodou podobně jako třeba na polích s jahodami?

Někde ano. Závlahy v lesích už u nás na ČZU testujeme a ne vždy se jedná o rozvody hadic či trubek. Když máte například paseku vytěženou po kůrovci, povrchová teplota takové čerstvé, nezarostlé paseky se může v letních měsících dostat až nad 50 stupňů Celsia. Přitom vedle, kde je zdravý les, může být pod korunami stromů ve stejnou chvíli jen dvacet stupňů. Na takové pasece se velmi těžce zakládají nové porosty, protože odhalená rozpálená půda špatně hospodaří s vodou. Pro tyto rané fáze pěstování lesa by se tedy závlahová opatření velmi hodila. Kromě kapkových závlah je namístě také gravitační dotace podzemních vod. V našem projetu Chytrá krajina děláme pokusy, kdy vodu zadržujeme a infiltrujeme ji, aby se dostala do podzemní vody v porostech, kde tato hladina v důsledku sucha výrazně klesla. Pozitivní efekt na růst stromů je jednoznačný.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto

Co se stane, pokud zemědělci žádná opatření neudělají?

Tak hrozí, že nastane problém mimo jiné s potravinovou bezpečností. Některá mitigační opatření, například omezení orby nebo stanovení maximálních počtů dobytka či prasat kvůli emisím metanu, povedou ke snížení množství zemědělských výnosů, tedy i potravin. Je na to poměrně hodně studií, budu uvádět jen ty z nejšpičkovějších vědeckých časopisů. Třeba v Severní Americe zkoumali dopady klimatických změn pro různé plodiny. Pokud dojde k nárůstu průměrné teploty o další dva stupně Celsia, očekává se u pšenice pokles produkce o 15 procent, u sóji o 30 procent a nejvíc zasažena by byla kukuřice, tam by výnosy klesly o 40 procent. Celosvětově bychom měli počítat kolem roku 2050 zhruba s třetinovým poklesem výnosů hlavních zemědělských plodin, jak uvádějí další studie.

Pokud tedy teplota bude stoupat, jak se změní podoba českého zemědělství? Budou se v Česku pěstovat banány a pomeranče?

To záleží na mnoha okolnostech, nicméně brzy se českých banánů asi nedočkáme. Existují i lidé, kteří se na teplo těší a říkají, že se bude dařit vínům a tak dále. Na druhou stranu nejde vždy jen o průměrnou teplotu, ale o výkyvy teplot a dalších klimatických ukazatelů jako takových. Například se ukazuje, že ačkoli průměrná teplota naznačuje, že by se mělo stále více dařit meruňkám, paradoxně v posledních deseti letech meruňky mnohokrát vymrzly. Takže nejde jen o jeden ukazatel, který vyhovuje dané plodině, ale o řadu faktorů, které už tak vyhovovat nemusí. Nicméně dá se předpokládat, že do Česka budou přicházet nové plodiny, jestli budeme pěstovat olivovníky nebo něco jiného, to je otázka. Měli bychom se ale zaměřit na GMO, tedy na genetické šlechtění našich stávajících plodin.

GMO je velké téma. Vy tedy genetickou úpravu plodin podporujete?

Ano, šlechtění plodin může pomoci snížit množství pesticidů, které se používají pro ošetřování rostlin. Tím, že vypěstujeme odolnější odrůdu, můžeme těchto látek aplikovat méně nebo vůbec žádné. Zrovna tak je možné šlechtit plodiny na větší toleranci vůči suchu nebo na toleranci vůči rozdílům teplot. V Česku se totiž může stát, že nastanou velmi rozdílné teploty ve dne a v noci. Šlechtění je zdravou cestou, jak se přizpůsobit změně klimatu bez negativních dopadů na životní prostředí nebo zdraví člověka.

Ale ke GMO se Evropská unie nestaví zrovna přívětivě. V oblasti geneticky modifikovaných potravin má jedny z nejpřísnějších předpisů. Smí se tu pěstovat jen jeden druh GM kukuřice odolné proti hmyzu.

Bohužel v tomto si Evropská unie podtrhává židli, když některé techniky zakazuje, na rozdíl od Spojených států a dalších velkých hráčů. To samozřejmě mimo jiné znamená odliv těch nejlepších mozků tam, kde jim dovolí pracovat. Když pominu, že přijdeme o výsledky bádání či o nové odrůdy, tak samozřejmě hrozí, že ti nejlepší budou plodiny šlechtit podle svého zadání, a ne podle toho, co je vhodné pro podmínky Česka.

V Česku existuje Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, který vznikl už v roce 2015. Proč tedy chcete adaptaci podporovat i ve Společné zemědělské politice?

Za posledních třicet let jsem již zažil tolik plánů a strategií, že to ani nedokážu spočítat. Problém je v jejich naplňování. Politici mají jen čtyřleté volební období a nedívají se deset, dvacet let dopředu. Schopnost naplňovat dlouhodobě své vize má jen malé procento politiků. Mnoho z nich si spíše řekne: když teď vložím peníze do adaptačních opatření, výsledky uvidí až druhá či třetí generace po mně. To raději postavím pár kilometrů dálnic, za to dostanu víc politických bodů. Na druhou stranu musím uznat, že celkově snaha o boj s klimatickou změnou sílí, i částka, která se tomu věnuje, stoupá. Ovšem rychlostně jsme pořád klimatickou změnu ještě ani nezačali dohánět, natož abychom získali náskok. Jenže čím víc budeme s adaptací otálet, tím víc se později prodraží. A to ne dvakrát či třikrát, ale o řád či o dva řády. Když adaptaci hodně zanedbáme, může dojít i k nevratným procesům anebo k takovým, které půjdou zvrátit jen velmi těžko a draze.

Co tím máte konkrétně na mysli?

Podívejte se, jak vypadá krajina ve Španělsku nebo jinde na jihu Evropy…

Takže Česku hrozí usychání porostů, odlesňování a tak dále?

Přesně tak. Podívejte se i na barvu tamních krajin, jsou šedivé, žluté, koryta potoků jsou většinu roku vyschlá. U nás máme pořád zelenou krajinu. Naprší tu stále dost vody a ještě máme relativně funkční krajinu. Adaptovat tuto krajinu je výrazně jednodušší i levnější, než by bylo, pokud to necháme zajít až příliš daleko.

Když to shrnu, jsou důležitá adaptační opatření tato: vodní nádrže, chytré závlahy, šlechtění odolných plodin. Ještě něco dalšího?

Určitě, součástí musí být precizní zemědělství, efektivní protierozní ochrana, výsadba stromů, tvorba mokřadů a revitalizace vodních toků. Důležité je také zpomalovat vodu, aby neodtékala tak rychle. Asi třicet procent zemědělské plochy v Česku je odvodněno víceméně funkční systematickou drenáží, často nepřesně nazývanou jako meliorace. Na to už ale testujeme postupy, jak tuto vodu ze stávajících odvodňovacích soustav zpomalit a zadržet v daném území.

Proměny zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Na ty staré drenáže z minulého režimu si ekologové často stěžují, protože krajinu ještě více vysušují. Vy je tedy umíte nějak využít?

Ano, v rámci projektu Chytrá krajina, kde testujeme různé typy krajin a jejich reakci na klimatickou změnu, dokážeme drenáže využít k tomu, abychom odtok vody z povodí zpomalili, vodu jímali a opět ji vraceli do krajiny. V některých podmínkách ji dokážeme v době sucha dokonce pomocí těchto drenáží spodem vrátit ke kořenům rostlin. Říká se tomu regulační drenáž. To existuje a rozhodně v obecné rovině nesouhlasím s tím, co požadují někteří kritici, že je potřeba ty drenáže ucpat.

Máte nějaký recept, jak motivovat zemědělce, aby adaptační opatření dělali sami, i bez dotací?

Například pobídkou v tomto smyslu: milý zemědělče, pokud si na vlastních pozemcích postavíš ze státních dotací závlahovou nádrž a nasbíráš si do ní vodu během přívalových dešťů, máš tu vodu zadarmo. Pokud si ale vzpomeneš až v létě, kdy je vody málo, že chceš čerpat vodu z řeky, budeš to mít velmi drahé. Jsem pro motivaci z obou stran, kdy se do opatření vloží dotační i soukromé peníze. Je to v podstatě princip pákového efektu, kdy jedna vynaložená dotační koruna dokáže generovat násobný finanční efekt. Nemůžeme pořád čekat, že vše zaplatí stát.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.