Stát dá miliardy na boj se suchem. Budou stačit?

Každoroční částkou 25 miliard korun chce česká vláda v příštích čtyřech letech čelit suchu způsobenému klimatickou změnou. Většina peněz by měla jít z rozpočtu ministerstva zemědělství, kterému pak 60 procent proplatí Evropská unie. „Musíme být včas připraveni na budoucí výskyt sucha, nerovnoměrných srážek a nárůst teploty vzduchu,“ řekl k materiálu, jejž v polovině května schválila vláda, ministr zemědělství Zdeněk Nekula.

Ministerstvo bude z těchto peněz podporovat například výstavbu a rekonstrukce rybníků, vodovodů nebo kanalizací. Koncepce se týká také pozemkových úprav, které vracejí vodu do krajiny, nebo propojování vodárenských soustav. Nekula také už dříve prohlásil, že růst průměrné teploty o dva stupně Celsia se očekává s vysokou pravděpodobností už kolem roku 2030, doposud se předpovídal takový růst teploty až v roce 2040.

O klimatické změně mluvil na dubnové konferenci Proměny zemědělství, kterou pořádal mediální dům Economia, také rektor České zemědělské univerzity Petr Sklenička. Společná zemědělská politika Evropské unie podle něho řeší spíše mitigaci klimatické změny, tedy zmírňuje její příčiny například ukládáním uhlíku a omezením emisí. „A říkám bohužel, protože mitigace je sice důležitá – my jako Evrop­ská unie se toho honu musíme účastnit, protože jsme vyspělá země a musíme jít vzorem –, ale velmi málo se věnujeme adaptaci na klimatickou změnu,“ připomněl Sklenička. Podle něj je přitom adaptace jediný nástroj, který Češi drží pevně v ruce.

„Jsou predikce, které předpovídají, že za dvacet až třicet let výnosy zemědělců kvůli klimatické změně, nedostatku vody a dalším okolnostem klesnou o třetinu a možná i více. Začněme akutně řešit potravinovou bezpečnost,“ vybídl na konferenci Sklenička.

Opatření spolu musí hrát, budou účinnější

S rektorem do velké míry souhlasí i Zdeněk Žalud z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky. Podotýká, že pro zemědělce jsou dopady klimatické změny naprosto zásadní již nyní, a proto je urgentní především adaptace, tedy přizpůsobení se jim. „Nicméně rezignovat na mitigační opatření by byla veliká chyba, protože zemědělství má v této oblasti značný potenciál a současně se obě části, mitigační a adaptační, prolínají a navzájem stimulují. Jde o to, že velká část adaptačních opatření využitelných v zemědělství má rovněž mitigační účinky, tedy přispívá k ukládání uhlíku a snižování emisí skleníkových plynů,“ vysvětluje Žalud. Je podle něj potřeba opatření v krajině propojovat do uceleného systému hospodaření.

„Spojování opatření do celku má často synergické účinky, zatímco efekty jednotlivých opatření jsou omezené, a někdy dokonce mohou být i negativní. Typickým příkladem jsou bezorebné technologie, které se před lety zaváděly bez širšího začlenění či úpravy celé pěstitelské technologie,“ podotkl Žalud. Změna hospodaření má zahrnovat snížení intenzity obdělávání půdy, tedy ideálně bezorebné technologie, ale také je třeba zajistit trvalý pokryv půdy vegetací, nebo alespoň mulčem zbytků rostlin a používání organických hnojiv. Ta stimulují půdní mikrobiologii. „Tato opatření se dají shrnout pod pojem regenerativní zemědělství, přičemž část zemědělců se již snaží tyto principy do praxe zavádět nebo o nich přinejmenším intenzivně uvažuje,“ dodal Žalud.

Chránit půdu proti erozi, zmenšit pole

Mezi opatření, o nichž se mluví již delší dobu a na mnoha místech už se také realizují, patří dělení rozsáhlých polí do menších částí, zřizování remízků mezi poli a budování menších vodních nádrží a mokřadů v krajině. To vše by mělo přispět k tomu, aby se do krajiny vrátili živočichové a aby půda více odolávala erozi. Podle vědců jsou tyto snahy sice hezké, ale je jich málo.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

„Změny jsou stále zcela nepatrné – je to následek velkého tlaku agronomické lobby, která je finančně velice silná, a může tak ovlivňovat zemědělskou politiku. Příkladem jsou současné boje ohledně Společné zemědělské politiky EU, kde se činí značné ústupky právě průmyslově‑zemědělskému komplexu,“ říká Pavel Kindlmann z Ústavu pro životní prostředí (ÚŽP) Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Jeho kolega Jiří Reif doplňuje, že se nesmí zapomínat na ohrožené druhy živočichů. „Závazky typu Vysaďme mi­lion stromů jsou v tomto směru dost znepokojující – pokud by se realizovaly na neprodukčních otevřených biotopech, jako jsou zbytky mezí a podobně, byla by to pro řadu citlivých druhů katastrofa,“ varuje Reif.

Jako skutečně účinná adaptační opatření doporučují vědci zvýšit obsah organické hmoty v půdě, zmenšit pole a zajistit lepší zadržování vody v zemi. „A tam, kde je to účelné, i potlačit historická odvodnění krajiny, tedy melioraci,“ podotýká Jan Frouz z ÚŽP.

Proměny zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Pavel Kindlmann doplňuje, že je žádoucí také potlačit rozlohy plodin, u kterých se ukázalo, že jejich pěstování ve velkém je zbytečným marněním zemědělské půdy bez významného užitku pro člověka. „Typickým příkladem je řepka olejka, která je ukázkou toho, co se může stát, když se bezmyšlenkovitě vrhneme na zdánlivě atraktivní nápad nahradit fosilní paliva trvale obnovitelným pěstovaným olejem. Ovšem bez rozvahy o tom, co to může mít za následky,“ připomíná Kindlmann.

Asociace soukromého zemědělství (ASZ), která sdružuje především malé farmáře, dodává, že při zvyšování pestrosti české krajiny jsou velmi aktivní především sedláci z rodinných farem, kteří budují malá jezírka nebo vysazují v zemědělské krajině stromy, často bez nároku na dotace. „Zásadní je také rozšířit spektrum na polích pěstovaných plodin nebo používat statková hnojiva na úkor chemických. To ale znamená odmítnout tlaky na snižování stavů hospodářských zvířat,“ připomíná Jaroslav Šebek, předseda ASZ.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.