Zabila bezpečnost a konkurenceschopnost Zelenou dohodu EU?

Český hospodářský růst byl po desetiletí založen na dvou pilířích: levná pracovní síla a levná energie. Oba se však postupně vytrácejí. Náklady na práci trvale rostou a energie už dávno není cenově dostupná. Zároveň je česká ekonomika stále silně závislá na automobilovém průmyslu a její konvergence se západní Evropou se zastavila.

Evropská unie postupně klade větší důraz na otázky bezpečnosti a udržení konkurenceschopnosti. Jenže v českém prostředí je tento posun často mylně interpretován jako důvod k oslabení ambicí v oblasti udržitelnosti, místo toho, aby se stal impulzem k budování odolnějších a inovativních byznysmodelů.

Neudržitelná strategie

A to ukazuje hlubší problém: Česku chybí dlouhodobá strategie, která by spojovala konkurenceschopnost s udržitelností. Věříme, že budoucnost bude elektrická, digitální a poháněná umělou inteligencí – nebo pořád sázíme na spalovací motory a levnou výrobu? Jedno je jisté: globální ekonomika zítřka nebude vypadat jako ta dnešní.

Neschopnost integrovat udržitelnost do národní strategie není drobný problém – je to ztracená ekonomická příležitost. Udržitelnost dnes nezávisí jen na plnění regulací. Je to dobrý byznys a základní pilíř konkurenceschopnosti. Pomáhá veřejnému i soukromému sektoru lépe řídit rizika, snižovat náklady, získávat nové trhy – a vydělávat víc peněz.

Jak? Stačí se podívat, co už funguje jinde: energetické renovace budov, modernizace elektrických sítí, digitalizace veřejných služeb, rozvoj železnic, podpora zelených nemovitostí, ale i zjednodušení byrokracie, která svazuje podnikání. Toto nejsou „zelené“ nápady. Jsou to ekonomické reformy pro konkurenceschopnost v nových globálních podmínkách.

A nejlepší na tom je, že všechny tyto kroky zároveň posilují energetickou nezávislost a národní bezpečnost – tedy ten typ „tvrdé“ bezpečnosti, který je dnes v centru politického zájmu.

Místo spalovny do záhonku. Start-up našel využití pro nepotřebnou ovčí vlnu. „Odpad“ přetváří na hnojivo

22. 4. 2025 ▪ 7 min. čtení

Adaptací k ekonomice budoucnosti

Je potřeba si přiznat, že zelená transformace nezasáhne všechny sektory stejně. Tradiční, energeticky náročná odvětví budou čelit větším výzvám. Jak roste povědomí o klimatických rizicích a zviditelňuje se skutečná cena environmentálních škod, investoři už dnes přesouvají kapitál směrem k firmám, které snižují rizika, odpovídají na klimatické výzvy a jsou lépe připravené na budoucnost. Firmy, které se nedokážou adaptovat, mohou mít v budoucnu obtížnější přístup k financím i ztrátu veřejné podpory.

Zelená dohoda EU nebyla rozmar úředníků v Bruselu. Byla odpovědí na reálná systémová rizika, kterým Evropa čelí – od narušených dodavatelských řetězců a migračních tlaků po potravinovou nejistotu a inflaci. Makroekonomická reakce byla – a zůstává – naprosto nezbytná.

Opouštět dlouhodobou vizi kvůli krátkodobému pohodlí se může velmi prodražit. Státy, které odkládají rozhodnutí a volí jen minimální možná řešení, riskují, že ztratí důvěru investorů i náskok v globální konkurenci. Česko se musí rozhodnout, zda chce být součástí ekonomiky budoucnosti – nebo pasivně čekat, co se stane.

Přestat vnímat udržitelnost jako břemeno a začít ji chápat jako klíčový nástroj prosperity je krok, který už jinde udělali. Pokud se budeme dál spoléhat na improvizace, krátkodobé záplaty a úřednický přístup, hrozí nám, že dopadneme jako Nokia – značka, která dlouho vedla, ale nedokázala se přizpůsobit světu, který se mezitím změnil.

Článek vznikl ve spolupráci s ISFC.