V bankovním sektoru přibývá regulací spojených s udržitelností

Principy sociální a environmentální odpovědnosti (ESG) se stále více promítají i do bankovnictví. A v současnosti vchází v platnost několik nařízení, která s nimi úzce souvisejí. Co to znamená pro běžný chod bank? Zeptali jsme se expertů z poradenské společnosti EY – Radka Laštovičky, senior manažera v oddělení consultingu pro finanční instituce, a Alice Machové, vedoucí partnerky poradenství v oblasti CFO agendy a udržitelného rozvoje.

Radek Laštovička, senior manažer v oddělení consultingu pro finanční instituce, EY.

Foto: EY

Můžete popsat největší výzvy, které nyní finanční instituce v ESG oblasti řeší?

R. L.: První výzvou je reakce bank na Omnibus, tedy ulehčení ESG agendy vyhlášené Evropskou komisí. Pro malé banky, které za 2024 nemusely reportovat v souladu s regulací CSRD, se část ESG agendy odkládá. Větší banky si ale už víceméně ujasnily, že jich se úleva netýká.

Aktuálně banky v ESG agendě napínají síly k povinně zveřejňovaným údajům podle požadavků EBA (European Banking Authority). V minulosti to velké finanční instituce delegovaly na matky a malé tuto povinnost neměly. Od letoška musí všechny zveřejňovat uhlíkovou stopu svého portfolia, včetně rozdělení na dekarbonizační cíle v jednotlivých odvětvích o GAR (poměr zelených aktiv) a expozice vystavené fyzickým rizikům. Díky této nové povinnosti musí české banky podstatně rozšířit své aktivity v boji s klimatickou změnou.

Stále přitom platí, že mají rozsáhlou agendu s řešením chybějících ESG dat o svých klientech. Postupně se vyjasňuje, jak lze přípustně aproximovat (odhadnout – pozn. red.) údaje o uhlíkových emisích klientů a odhadovat dopady klimatických rizik, ale v oblasti výpočtu GAR je čím dál obtížnější obhájit jakékoliv odhady. 

Zelená obec roku: vyhlášení už za měsíc, přibývá projektů, které zlepšují život po všech stránkách

7. 5. 2025 ▪ 28:47 min.

Jak se v bankovním sektoru projevují nové regulatorní požadavky na řízení klimatických a environmentálních rizik?

R. L.: Pokračuje nápor regulatorní smršti, jak ESG prováděcích předpisů obecně, tak detailních požadavků na práci bank s klimatickými a environmentálními riziky. Tyto požadavky se vztahují na všechny aspekty činnosti bank, od řízení ESG na úrovni představenstva přes zohledňování rizikové marže na klimatické riziko v ceně bankovních služeb až po reflektování klimatických rizik v opravných položkách a kapitálovém požadavku.

Část nových požadavků banky splní snadno, například jmenování člena představenstva zodpovědného za ESG, doplnění KPI souvisejících s ESG při odměňování představenstva a dalších pozic banky. Mimořádně náročné jsou ale zásahy do modelů bank pro kalkulaci rizikových parametrů a ceny služeb. Navíc banky před pár lety zásadně měnily své modely pro výpočet rizikových parametrů v souvislosti s novou celoevropskou definicí selhání úvěru, a tak se nyní brání je znovu předělávat.

V EY jsme ve spolupráci s Českou spořitelnou vytvořili nástroj, který bankám nabízí metodické a technické řešení pro vyčíslení dopadů klimatických scénářů. Zároveň si ale musí vytvořit interní postupy a vybudovat kapacity pro tuto novou náročnou agendu.

Máte za sebou první vlnu CSRD reportingu (ověřování údajů o udržitelnosti v českých i zahraničních firmách) podle nové směrnice. Jak probíhala příprava a samotný audit?

A. M.: Z praxe víme, že přípravy probíhaly i dva roky. Některé firmy s nimi ale začaly až v roce 2025 a musely vše zvládnout v řádu měsíců. Dle očekávání byla připravenost na audity různá. Už správné pochopení procesu dvojí materiality dalo řadě firem zabrat, přitom právě jeho výsledky určují rozsah a množství informací o rizicích a příležitostech, které je třeba řídit. Zároveň se naplnilo očekávání, že největší výzvou budou číselné ukazatele – uhlíková stopa, vyčíslení nebezpečných látek, odpadů a kvalitativní i kvantitativní informace ke klimatickým rizikům.

Nešlo ale jen o firmy. Zatěžkávací zkouškou si prošly i auditní týmy, oproti finančním auditům bylo zapotřebí celé řady expertiz. Audity ve firmách, které nepodcenily přípravu, probíhaly výrazně lépe a s menším časovým tlakem. Například první verze zprávy byly hotové již na podzim, v případech, kde proběhl zkušební sběr dat a kde byly efektivně propojené týmy udržitelnosti s týmem financí. Do příštího roku je tedy co zlepšovat a zefektivňovat, zejména v oblasti digitalizace sběru dat, rozpracování akčních plánů i efektivního nastavení interních procesů a kontrol.

Evropská unie chystá nový legislativní balíček Omnibus zaměřený na dodavatelské řetězce. Co bude znamenat pro české i zahraniční firmy?

A. M.: Nejprve je nutné připomenout, že Omnibus se dotýká celé řady právních aktů a byly avizovány další změny s cílem snížit administrativní zátěž. Pokud jde o návrh úpravy Směrnice o náležité péči podniků, Omnibus cílí na omezení zodpovědnosti firem pouze za přímé dodavatele místo kompletního dodavatelského řetězce. Skrze jiná nařízení chce naopak snížit množství informací, které firmy od dodavatelů mohou nárokovat. 

Z trhu ovšem zaznívají i hlasy, kdy některé firmy nehodlají od svých požadavků na data ustupovat, protože sledují vlastní ambiciózní cíle například v oblasti ochrany životního prostředí nebo lidských práv. Je tedy nutné se informovat u svých obchodních partnerů a nastavit vzájemná očekávání.

Článek vznikl ve spolupráci s ISFC.