Politici ji připravovali čtyři roky a v Bruselu o ní hovořili jako o revoluční reformě, která změní evropské zemědělství. Od letošního ledna se nová společná zemědělská politika Evropské unie začala promítat do praxe a její cíl je jasný – podpořit evropské zemědělství tak, aby bylo ekonomicky i sociálně udržitelné a odpovědné vůči přírodě a klimatu.
S ohledem na všechny výzvy, kterým evropské zemědělství čelí, to není jednoduchý úkol. Agrární sektor se potýká se značnou nestabilitou – válka na Ukrajině, vysoké ceny energií, inflace, nestabilní trh, nedostatek pracovníků a klimatické změny. To vše činí hospodaření čím dál obtížnějším.
Jednotné řešení, které by pomohlo všem státům, ale neexistuje. Evropská komise se proto rozhodla přenést větší díl odpovědnosti za zemědělskou politiku na samotné členské státy. Ty dle jejích pokynů vypracovaly strategické plány. V nich se snoubí požadavky členských států s evropskými podmínkami a společnými cíli. Mezi nimi je například dosažení udržitelné zemědělské produkce, která je šetrná k životnímu prostředí, nebo zajištění důstojného přijmu evropských zemědělců. Jejich mzdy jsou ve srovnání s ostatními pracovníky z jiných sektorů podprůměrné.
Spojit všechny tyto podmínky a opatření nebyl jednoduchý úkol. Jen pro představu – český strategický plán má 878 stran a vypracovalo ho Ministerstvo zemědělství České republiky ve spolupráci s experty z výzkumných ústavů a s lidmi z praxe.
„Strategický plán mění dosavadní filozofii nejen u nás, ale v celé Evropské unii. Tím novým posláním je, aby zemědělci jak v Česku, tak i v ostatních státech EU hospodařili šetrněji v krajině a zároveň abychom měli zemědělství konkurenceschopné jak na evropské, tak i celosvětové úrovni,“ komentoval změnu společné zemědělské politiky ministr zemědělství České republiky Zdeněk Nekula.
Dvě stě miliard korun pro Česko
Evropská unie má sice 27 členských států, strategických plánů ale vzniklo 28. Belgie totiž odevzdala plány dva – jeden pro valonský region a druhý pro vlámský.
Na splnění strategických plánů vyčlenila EU finanční injekci v hodnotě 264 miliard eur. K tomu se však připojí ještě příspěvky od členských států, ve výsledku tak politika mobilizuje více než 307 miliard eur veřejných výdajů. České zemědělství by si mělo díky tomu přijít v následujících pěti letech na 200 miliard korun.
Peníze směřují k farmářům dvěma způsoby – prvním jsou přímé platby na plochu, jejichž cílem je podpořit příjem evropských zemědělců. Pokud je chtějí farmáři získat, musí si o ně požádat a plnit základní podmínky dobré zemědělské praxe. Druhým způsobem jsou investiční dotace, například na pořizování nové techniky či opravy budov.
Přímé platby jsou na rozdíl od investičních dotací plně hrazeny ze zdrojů Evropské unie. Podoba žádosti o dotaci se přitom s novou zemědělskou politikou změnila. Ministerstvo zemědělství proto pořádá pro farmáře sérii webinářů, které je s novinkami seznamují. S čerpáním jim mají pomoci regionální pracoviště Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), který dotace administruje.
Jednotnou žádost o přímé platby zemědělci začali podávat 17. dubna a pro letošní rok již byl sběr dokumentů uzavřen. Spolu s jednotnou žádostí se mohli zemědělci hlásit i o další speciální dotace, například za to, že jsou mladší 40 let, či za to, že plní přísnější podmínky pro ochranu klimatu a životního prostředí.
„Vyřizování takového množství žádostí je náročné, ale Státní zemědělský intervenční fond je profesionální platební agenturou s dlouholetou zkušeností. V minulém programovém období jsme zvládli administraci stovek dotačních titulů, opatření a podopatření, zvládneme tedy i nové programové období zemědělské politiky,“ komentoval začátek nového dotačního období generální ředitel SZIF Petr Dlouhý.
Zemědělci si nicméně stěžují, že vyřízení žádosti je příliš komplikované. „Na základě zkušeností z podání jednotné žádosti musíme konstatovat, že stejně jako u předchozích reforem se nepodařilo naplnit základní cíl, to je zjednodušení systému a snížení administrativní zátěže pro zemědělce,“ komentoval situaci prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal.
„Informací i času bylo málo,“ dodal Doležal s tím, že přesto se většině zemědělcům podařilo žádost zvládnout, a to i díky pomoci, kterou jim poskytla sama komora. „Pomohla také série seminářů na téma pravidel nové společné zemědělské politiky Evropské unie, které organizovalo ministerstvo zemědělství,“ dodal šéf komory s tím, že ministerstvo nyní připravuje další semináře, zaměřené například na kontrolní systémy AMS. Tento monitorovací systém umožňuje úřadům kontrolovat zemědělce prostřednictvím družicového systému Sentinel. Systém se má přitom spustit ještě během letošního roku.
Více pro malé zemědělce
Od letošního roku mají také menší zemědělci nárok na doplňkovou platbu, která se označuje jako platba „redistributivní“. Jejím smyslem je přerozdělit evropské peníze tak, aby drobnější farmáři měli nárok na větší podporu. Konkrétně by na tento účel mělo jít 23 procent z peněz určených na přímé platby. Doplňková platba bude přitom udělena všem žadatelům na maximální výměru 150 hektarů obhospodařované půdy.
Zatímco menší farmáři, například ti sdružení v Asociaci soukromého zemědělství, si novinku pochvalují, zástupci velkých farem toto opatření kritizují. Mimo jiné i proto, že k zavedení redistribuce sáhla až vláda Petra Fialy (ODS), která strategický plán po předchozím kabinetu výrazně přepracovala.
„Nastavení redistributivní platby na úrovni 23 procent (průměr EU je 13 procent – pozn. red.) snižuje platby pro podniky střední velikosti a zároveň všem zemědělcům výrazně snižuje základní platbu,“ upozorňuje Doležal z Agrární komory, která sdružuje především velké farmáře.
Pochybnosti má i Lubor Lacina, profesor ekonomie z Ústavu financí Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. „Existuje riziko umělého účelového dělení farem tak, aby kritérium (maximální rozloha 150 hektarů – pozn. red.) splnily,“ sdělil Lacina redakci HN. Expert na ekonomiku zemědělství ale obecně strategický plán hodnotí kladně – zejména vyzdvihuje jeho důraz na environmentální a klimatická opatření.
Zelená dimenze plánu je ztělesněna v další novince – podpoře za plnění takzvaných ekoschémat, tedy náročnějších opatření vedoucích k ochraně klimatu a životního prostředí. Mezi podpořená opatření se řadí například vytváření lesních sadů, školek či zatravňování orné půdy. Další dotace jsou určené i pro ty, kteří plní nadstandardní podmínky v chovech hospodářských zvířat.
Co se týče investičních dotací, peníze z evropských fondů půjdou na zavádění moderních technik, jako je automatické řízení traktoru, pořizování polních robotů či dojících systémů. Novinkou je i nastavení maximální výše jedné dotace, a to na 30 milionů korun.
Změna plánu potřebuje souhlas komise
Přestože Ministerstvo zemědělství České republiky je se svým výsledným strategickým plánem spokojené – což mu posvětila svým souhlasem i Evropská komise –, někteří zemědělci, zejména z řad těch velkých, mají vůči této nové zemědělské politice velké výtky.
„Je nezbytné připomenout, že současný strategický plán vznikal za zcela jiných podmínek, než v jakých nyní žijeme, a také v době, kdy byly potraviny pro obyvatele cenově mnohem dostupnější. Je ambiciózní v ochraně přírody, podpoře biodiverzity a boji proti klimatické změně, zatímco produkce potravin a surovin je pro strategický plán na druhé až třetí koleji,“ zdůraznil Doležal z Agrární komory.
Stáhněte si přílohu v PDF
Větší důraz na podporu produkce potravin s vyšší přidanou hodnotou by v plánu rád viděl i ekonom Lacina. České zemědělství se totiž podle něj dlouho potýká s tím, že přestože produkuje velké množství různých produktů – například mléka –, zpracování jogurtů, sýrů a dalších hodnotnějších potravin se odehrává v jiných zemích, které z toho pak také profitují. Česku by tak prospělo rozšíření zpracovatelských kapacit. Agrární komora se netají tím, že bude tlačit vládu k tomu, aby strategický plán revidovala a přehodnotila zavedená pravidla.
Plán by sice měl platit až do roku 2027, do té doby bude nicméně Česko v kontaktu s Evropskou komisí a bude moci plán v případě nutnosti upravit. Již na konci tohoto roku předloží Evropská komise zprávu, v níž zhodnotí, jak se daří plány společné zemědělské politiky naplňovat. Od roku 2024 pak bude každá země předkládat výroční zprávy a pořádat hodnotící schůze s komisí. Pokud se ukáže, že plán potřebuje úpravu, na základě schválení ze strany Evropské komise bude možné plán aktualizovat.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.
