Jak je na tom Česko? Ekonomický úpadek, destrukce hodnot i záblesky naděje

Uplynulé čtyři ekonomické roky si Česká republika za pověstný rámeček nedá. Když byl slábnoucí ekonomický výkon v covidové fázi útlumu způsoben slabostí na straně čistého vývozu, nikdo ještě nehnul brvou. Zvláště pak v době velkorysého erárního dopingu během „zlaté éry“ tvorby přidané hodnoty v home officu. Když se hlavním důvodem ekonomického zpomalování stala investiční brzda, řada lidí už zbystřila. Velkorysé stavební projekty se pozastavily či oddálily, zamýšlené průmyslové provozy se v realitě nezhmotnily, nová perspektivní pracovní místa tak nevznikla.

A když přibližně před rokem a půl převzala štafetový kolík hlavního viníka ekonomické slaboty spotřeba domácností, senzor uvědomění, že s naší ekonomikou není vše v pořádku, se sepnul naplno. Není divu, když více než 50 procent našeho HDP, které bezprostředně formuje naši životní úroveň a tím i mentální nastavení, se ocitá delší dobu na nějakých sedmi osmi procentech pod obvyklou čarou ponoru, promítne se to nejen ve funkčnosti ekonomického systému, ale i v hlavách lidí.

A to zdaleka není vše. Náš reálný ekonomický výkon se čtyři roky vzdaluje od imaginárního cíle, tedy průměru EU, který jsme v roce 2019 měli na dohled. Nominálně však ve stejném období konvergujeme až příliš, což náladě též nepřidá. Vysoká inflace, nikoliv silný kurz měny, přiblížila naši cenovou hladinu té průměrné v EU, aniž by to odráželo náš ekonomický výkon a produktivitu – a v poslední době ani vývoj reálné mzdy, jejíž konvergence se též zadřela. Přitom v předchozím období tato naopak zajišťovala rostoucí koupěschopnost naší populace v Evropě a tím i pocit, že skutečně, bezprostředně, a nejen „statisticky“ bohatneme.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Trvá-li podobný zmar déle než obvykle, navíc zatím bez pověstných světélek na konci tunelu, není divu, že se promítne i do hlav těch, kteří v tomto prostředí žijí. Toto promítnutí není teritoriálně rovnoměrné a záleží na pozorovateli, jakými ulicemi se vypraví. V některých je to zjevné bez přívlastků: zavřené obchody, graffiti více než obvykle, neupravený veřejný prostor, ukradené dopravní značky, kyselé obličeje obyvatel. Přidáme-li k osobní zkušenosti obsah mediálních zpráv typu mladiství zbijí řidiče autobusu, zrušení veřejné dopravy do problémové lokality, rostoucí projevy destabilizace a eroze systémových pilířů a pohrdání jimi, obrázek je dokonán. Jiné ulice ještě stále představují navoněnou bídu a kapela na horní palubě Titanicu mistrovsky hraje, jako by se nechumelilo.

Naději je možné spatřit v provedení co nejrychlejšího ekonomického obratu, který se bezprostředně dotkne každého z nás, ať chodíme tou či onou ulicí. Obratu založeného na robustních rozdílových investicích, které nám umožní obnovit udržení kroku se světem, zachovat životní úroveň a posílit sebevědomí a pocit smysluplnosti.