Před pár lety, už po ruské anexi Krymu, jsem byl na reportáži v Litvě. Jedna tamní diplomatka, která mi pomáhala zařizovat rozhovory s vládními představiteli, se – anglicky – podivovala, že mezi jazyky, které jsem schopen používat, je i ruština. „Musíme znát jazyk našeho nepřítele,“ odpověděl jsem jí s úsměvem rusky. Oba jsme ale trochu ztuhli. Tak otevřeně a nahlas popsat někoho, koho chápeme jako hrozbu pro sebe i pro svoji zemi, nebylo v té době zvykem ani pro diplomata, ani pro novináře.
Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
