Být za optimistu je v Česku skoro urážka. S tím našim naivním pesimismem bychom měli rychle skončit

Našinec tak nějak má, ani vlastně nevím proč, naivitu automaticky spojenou s optimismem. Přesněji řečeno s jakýmsi přehnaným optimismem.

Být optimista je vlastně skoro urážka, taková jemná, přesto krutá. Jako by pesimista byl normál, železný standard, na který je spoleh, a vše „nad“ je naivní, až přihlouplý a světa neznalý pohled. Koneckonců i věta „já jsem realista“ v sobě už pesimismus tak nějak jako by zahrnovala. Proč? Protože spojení „být realista“ jsem povětšinou slyšel jako reakci na nějaký pozitivní výhled. Málokdy jsem slyšel, ba si vlastně ani nevzpomínám, že by někdo reagoval slovy „buď realista“ na pesimistický výhled.