Našinec tak nějak má, ani vlastně nevím proč, naivitu automaticky spojenou s optimismem. Přesněji řečeno s jakýmsi přehnaným optimismem.
Být optimista je vlastně skoro urážka, taková jemná, přesto krutá. Jako by pesimista byl normál, železný standard, na který je spoleh, a vše „nad“ je naivní, až přihlouplý a světa neznalý pohled. Koneckonců i věta „já jsem realista“ v sobě už pesimismus tak nějak jako by zahrnovala. Proč? Protože spojení „být realista“ jsem povětšinou slyšel jako reakci na nějaký pozitivní výhled. Málokdy jsem slyšel, ba si vlastně ani nevzpomínám, že by někdo reagoval slovy „buď realista“ na pesimistický výhled.
Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné?
Přihlásit se
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
