Měli jsme i případ, kdy 80letá babička přinesla při návštěvě drogu svému vnukovi, říká Tomáš Hůlka z vězeňské služby

České vězeňství čelí podle prvního náměstka generálního ředitele Vězeňské služby České republiky dvěma protichůdným tendencím. Na straně jedné přibývá počet vězňů, na straně druhé se mu nedostává pracovních sil. „V současné době se vězeňská služba nachází, co se personální obsazenosti týká, asi v nejhorší době, jakou jsme kdy měli. K dnešnímu dni nám chybí 1170 zaměstnanců,“ říká Tomáš Hůlka. Přesto se podle jeho slov úroveň vězeňství mílovými skoky kvalitativně lepší a v zahraničním srovnání si drží vysoký standard.

Mohl by dnes ještě z věznice uniknout odsouzený typu Jiřího Kajínka?

Tento útěk, stejně jako ty další, včetně neúspěšných pokusů, jsou pro vězeňskou službu určitou inspirací, kde a jak posilovat zabezpečení a využívání některých režimových opatření. Případně jak zesílit stavebně‑technická opatření či signalizační prostředky tak, aby se podobným útěkům zabránilo. Důkazem, že vězeňská služba v této oblasti opravdu dělá maximum, je, že za poslední dva roky došlo ke zmaření či vyřešení devatenácti pokusů či příprav k útěku.

Na letištích se někde využívá už k projití bezpečnostními branami sken obličeje. Nepoužíváte i vy někde takovou formu umělé inteligence?

Zkoušíme pilotní projekt „face recognition“ v jedné z pražských věznic. Pokoušíme se jej začlenit do našich bezpečnostních systémů. Uvidíme, jakou bude mít úspěšnost. V poslední době se připravujeme i na projekt, kde by umělá inteligence měla pomáhat rozpoznávat chování vězněných osob, které by mohlo vést k sebevražednému jednání.

AI sleduje i psychiku vězňů?

Nesleduje psychický stav, ale spíše abnormální chování. Umí ho posoudit a dát nám avízo, že se něco takového děje.

Sám působíte ve vězeňské službě pětadvacet let. Dá se nějak zjednodušeně shrnout, jak se za tu dobu systém vězeňské služby změnil?

Proměnil se významně ve všech oblastech. Zejména v oblasti odborného zacházení, kde se zavedla spousta nových programů. Daří se nám pro odsouzené nacházet nové formy zaměstnání, vzdělání. Zároveň nové formy vzdělání pro zaměstnance. Taktéž vzniklo plno nových poboček věznic. Podařilo se vystavit a zrekonstruovat nové ubytovny, zmodernizovat interiéry. Vězeňská služba se rozhodně může rovnat s moderními vězeňskými systémy ve světě.

Jak je to s nápravou vězňů? Pomáhá jim odnětí svobody?

To je těžká otázka. Když to vezmu obecně, primární záležitostí vězeňské služby je pokusit se změnit hodnotový systém člověka. Aby si uvědomil, co se stalo, a dokázal se následně zařadit do společnosti. V tomto se musí jednat o ucelený systém prevence, penitenciární péče (péče ve výkonu trestu – pozn. red.) a hlavně postpenitenciární péče (péče po propuštění – pozn. red.). Postpenitenciární péče musí být řízená a založená na principech státu, nikoliv jen neziskových organizací. Tady je obrovská díra. Proto je recidiva v tomto případě o něco vyšší než v jiných zemích.

V digitalizaci armády jsou na tom Češi líp než my. Chceme, aby si naše techniky mezi sebou rozuměly, říká německý generál

22. 9. 2021 ▪ 5 min. čtení

Řada oborů se potýká s nedostatkem zaměstnanců. Také vám chybějí?

V současné době se vězeňská služba nachází, co se personální obsazenosti týká, asi v nejhorší době, jakou jsme kdy měli. K dnešnímu dni nám chybí 1170 zaměstnanců. To jsou zhruba tři středně velké věznice.

Je handicapem nízký nástupní plat?

To si nemyslím, ale podívejme se na situaci ve státě. Na to, jaká je nezaměstnanost a kolik kde chybí v celé škále profesí lidí. Na trhu práce lidé nejsou, to je ten základ. Samozřejmě prestiž našeho povolání není zase až tak velká jako u jiných bezpečnostních sborů. Ale tato situace je stejná i všude v zahraničí – ať už ve Spojených státech, v Asii nebo ve skandinávských zemích. Všude se v současné době vězeňské služby potýkají s nedostatkem personálu. Všichni se shodují, že je to stav naprosto bezprecedentní.

Jaké je pak řešení?

Řešíme to různými výpomocemi v rámci republiky. Snažíme se doplňovat stavy lidmi z věznic, kde personální situace není tak špatná. Řeší se to i přesčasovým výkonem služby. Zatím to zvládáme.

Může ve vězeňské službě dobře fungovat i citlivý a empatický člověk, nebo se očekává, že bude v jisté úrovni nekompromisní?

Já bych tu zmínil myšlenku našeho pana generálního ředitele, že toto se vůbec nevylučuje – tedy být přísný, vyžadovat plnění povinností a zároveň být empatický, umět naslouchat i pomoct. Vězeňská služba má pestrou škálu profesí. A schopnost vcítit se a být empatický je především součástí práce psychologů a kaplanů, terapeutů a jiných odborných zaměstnanců. Ve vězeňské službě takový člověk určitě uplatnění najde. Empatie je mimochodem jedním z principů dynamické bezpečnosti, kdy je důležité vycítit, že hrozí nějaké riziko.

Co vnímáte jako silnou stránku českého vězeňského systému?

Silnou stránkou jsou jednoznačně naši zaměstnanci. Zvlášť v této době. Pro mě osobně je to i zavádění moderních metod zacházení.

A jaké jsou ty slabší?

Kromě neuspokojivé personální situace v některých oblastech je to i nedostatek finančních prostředků, ubytovacích kapacit. Slabinu vězeňského systému vidím i v nepřiměřené administrativní zátěži zaměstnanců vězeňské služby. Ta odebírá možnost jiné odborné práce s vězněnými osobami.

Mluví se hodně o tom, že máme vysoký počet vězňů a že pak i z toho důvodu kapacity nedostačují. Přibývá v průběhu let lidí za mřížemi?

Za poslední období došlo k výraznému nárůstu počtu vězněných osob. V současné době se pohybujeme na hranici 97 procent obsazenosti. Hledáme nové možnosti ubytovacích kapacit. V médiích proběhlo už několik informací o tom, že se politická reprezentace snaží najít změnu systému trestání. Chce zavést větší množství alternativních trestů, zároveň dekriminalizovat některé trestné činy, což by vedlo ke snížení vězeňské populace.

Jaký na to máte názor?

Myslím, že je to dobrá cesta. Ne všichni by měli být za všechny trestné činy, zejména nedbalostní, ve věznicích.

Současně se dnes diskutuje i o zaměstnanosti vězňů. To, že by někteří chtěli pracovat, ale nemají šanci. Je to při vašich aktuálních kapacitách realizovatelné?

S dovolením začnu čísly. V současné době zaměstnanost vězněných osob, které mohou pracovat, protože tu máme i skupinu vězňů, jež pracovat nemůže – ať už z důvodů zdravotních, psychických či bezpečnostních, činí padesát osm procent. Což je velké číslo. Je to asi 7500 zaměstnaných osob jak ve vnitřních režiích, tak u jiných zaměstnavatelských subjektů. Samozřejmě se ale snažíme posouvat zaměstnávání k větší efektivitě.

Kolik si takový člověk průměrně vydělá?

Začínáme na padesáti procentech minimální mzdy. Záleží na odbornosti a výkonu. Škála zaměstnání je obrovská.

V praxi to funguje tak, že se jim peníze ukládají někam na účet, který se jim zpřístupní až po výkonu trestu?

Je to dané normou. Část jde na splacení dluhů a výdajů. Platí si z toho samotný výkon trestu. Něco jde na úložné a něco mohou použít na nákup ve vězeňské kantýně.

Ve vězení je možné i vzdělávat se. Dá se třeba vystudovat v tomto režimu i vysoká škola?

Teď vás asi překvapím, protože máme několik lidí, kteří v současné době vysokou školu studují. V interním systému má vězeňská služba deset vlastních školských vzdělávacích zařízení. Taktéž provádíme ve spolupráci s úřadem práce rekvalifikační kurzy. V současné době jsme v jednání se školou, která dokáže zprostředkovat střední vzdělání s maturitou. Ale i tak jsou už některé věznice schopné zajišťovat maturitu v mimovězeňských školských zařízeních. Pak je tu vysokoškolské vzdělání, které je v současné době realizováno ve věznici Ruzyně, konkrétně jde o studium teologie. Některé ženy taktéž na jedné z pražských univerzit studují obor zdravotní sestra. A pro zajímavost – v rámci rekvalifikace máme druhý běh kurzů na řidiče kamionů a autobusů. Všechno směřuje k tomu, aby vzdělávání vedlo k uplatnění na trhu práce.

Ve věznicích jsou lidé z různých sociálních skupin, mají odlišné vzdělání, životní standard. Přihlížíte k tomu, když je skládáte do cel?

Začnu tím, že je zákonem jasně dáno, koho od sebe jednoznačně oddělit. Muže od žen, prvotrestané od vícetrestaných, pachatele odsouzené za násilné trestné činy od těch odsouzených za nedbalostní nebo majetkové trestné činy a tak dále, kritérií je celá řada. Následně naši zaměstnanci s kolektivy pracují a dokážou odhadnout, kdo s kým na cele může být. Na denním pořádku je stěhování mezi jednotlivými celami a ložnicemi. Tým odborníků se o to velmi vehementně zajímá a pracuje s informacemi, předchází různým konfliktním situacím.

Je možné do vězení stále něco propašovat?

Uvědomte si, že věznice jsou živý organismus a nejsou hermeticky uzavřené. Musíte do nich několikrát denně navážet stravu, jezdí tam plno firem, které zabezpečují některé služby. Když se podíváte, jak v dnešní době došlo k miniaturizaci některých zařízení a jakým způsobem se dá dnes ukrýt droga, uvidíte, že je odhalování nepovolených předmětů na denním pořádku. Měli jsme i případ, kdy osmdesátiletá babička přinesla při návštěvě drogu svému vnukovi a snažila se mu ji předat. To jsou situace, nad kterými rozum zůstává stát.

Co dnes mají vězni všechno k dispozici? Mohou se připojit třeba na internet?

V současné době se snažíme využívat moderní technologie i ke komunikaci vězňů. Je to třeba technologie Skype návštěva, kdy vězeň může pomocí Skypu být v kontaktu se svojí rodinou. Máme Skype obhajobu, přes niž má možnost komunikovat se svým obhájcem. Každý vězeň může v dnešní době dvacet minut denně telefonovat se svojí rodinou nebo blízkými. Aktuálně zkoušíme pilotní projekt Internet pro vězněné osoby, kde je uzavřený okruh stránek, které by měly edukativně působit a posouvat člověka ve věznici. Aby uměl komunikovat se světem.

Takže internet není úplně tabu.

Vůbec ne. Dokonce teď pilotujeme ve věznici Příbram informační kiosky, kdy má vězeň přístup k jakýmsi offline systémům, kterými může komunikovat se zaměstnanci nebo si ověřovat určité informace. Věřím, že po úspěšném odpilotování dojde k rozšíření těchto technologií v rámci vězeňské služby a tím také k ponížení některých administrativních činností našich zaměstnanců. My pak budeme moci ušetřený čas překlopit do odborné práce s vězněnými osobami.

Vězeňství má v očích některých s ohledem na dobu minulou, zatýkání disidentů a lidí nepohodlných režimu trochu negativní stigma. Mění se vaše pověst?

Troufnu si říct, že od působení generálního ředitele Dohnala až po působení současného generálního ředitele Michailidise se toto vnímání společností výrazně posunulo. V současné době je vězeňská služba braná nejen jako součást demokratického státu, ale také jako významná součást bezpečnostních sborů. Klademe velký důraz na prezentaci, kde představujeme jednak způsob a smysl naší práce s vězněnými osobami, ale také práci našeho personálu. Z toho důvodu se pravidelně účastníme Dnů NATO či veletrhu ISET a IDET, ale i řady dalších veřejných akcí.

Dny NATO

Stáhněte si přílohu v PDF

Může se teoreticky stát, že by byla vězeňská služba zkorumpovaná či poplatná politikům?

V první řadě jsme pod drobnohledem médií. To je obrovská pojistka. Z pohledu možného korupčního jednání má vězeňská služba nastavený systém, který by měl minimalizovat rizika závadového jednání. Jedná se o takzvaný interní protikorupční program, který obsahuje nejen katalog korupčních rizik, ale i profesní kodex zaměstnanců a příslušníků. Dalším preventivním opatřením jsou orgány vězeňské služby, které provádějí šetření a odhalují možné trestné činy zaměstnanců. Spolupracují s Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Přesto občas dojde k selhání jednotlivce i v našich řadách. Ale zpravidla náš kontrolní systém takové jednání poměrně brzy odhalí.

O víkendu vás návštěvníci uvidí na Dnech NATO. Co jste pro ně přichystali?

Budeme se prezentovat nejen statickou ukázkou, tedy předvedením zázemí a činností vězeňské služby, ale také dynamickou ukázkou, která mívá každý rok velký úspěch. Letos ji realizujeme ve spolupráci s Leteckou službou Policie České republiky, kdy po provedení letecké eskorty dojde k pokusu o její napadení. Návštěvníci si tu mohou ale projít i naše vozidla, autobus, ve kterém se převáží vězněné osoby. To zase není tak obvyklé, že do něj může někdo jen tak nastoupit, a když si ho prohlédne, zase volně odejít.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dny NATO.