Krize k nám přivedla vysokoškoláky

Změny, které přijdou s Novým rokem, jsou určitě k dobrému a mohly by přispět ke zvýšení kvality služeb, přicházejí však příliš rychle,“ říká k zákonu, jenž upraví práci takzvaných dohodářů Jan Chodora, obchodní ředitel Centr Group. Podle jeho slov je obor bezpečnostních služeb v Česku značně deformovaný, sektoru by prospěl příliv kvalifikovaných lidí a valorizace cen, hlavně u smluv ve veřejném sektoru.

Máte opravdu značnou zahraniční zkušenost, v čem se liší práce v bezpečnostních službách v Česku oproti ostatním evropským státům?

Rozdílů je několik a jsou poměrně velké. V první řadě jde o kvalifikaci bezpečnostních pracovníků. Například v Norsku musí budoucí strážný projít dvouletou školou, ve Finsku musí absolvovat půlroční studium ukončené zkouškou. U nás stačí profesní kvalifikace, kterou na základě zkoušky získá téměř každý.

To pak úzce souvisí s vnímáním této profese ze strany veřejnosti. Zatímco v zahraničí je práce v bezpečnostních službách považována za běžné zaměstnání, u nás je to často poslední štace pro lidi, kterým zdravotní stav neumožňuje dělat odbornou práci, anebo si potřebují odsloužit pár let před důchodem.

Dalším výrazným rozdílem je odměna ve vazbě k průměrné mzdě. V zemích západní Evropy pracují v oboru lidé v aktivním věku a jejich příjem jim umožňuje vést běžný život včetně například pořízení auta a dovolené. V bývalém východním bloku je tomu jinak, mám srovnání s Maďarskem, Slovenskem i zeměmi bývalé Jugoslávie.

Čím to je, že reputace oboru je tak odlišná?

Je to dáno historicky. Na západ od našich hranic se obor vyvíjel od skončení druhé světové války. Firmy tam velmi dbají na svou pověst i kvalitu poskytované služby, své lidi často posílají na školení. U nás byla závodní stráž a vrátný zaměstnancem podniku, ve kterém také sloužili. Firmy specializující se na bezpečnostní služby začaly vznikat až po revoluci.

Pracovník bezpečnostní služby ve Švédsku nebo ­Norsku mluví plynně anglicky.

Jejich prvními zaměstnanci se stali bývalí vojáci a policisté, tedy lidé ve svém oboru vysoce kvalifikovaní. Jak však rostla poptávka po službách ostrahy, stavy těchto lidí se vyčerpaly a firmy snížily své nároky na uchazeče. Tím začala klesat kvalita a zákazník byl ochotný platit stále míň. Postupně se s oborem spojila pověst mizerné práce za mizerné peníze a z toho se nám už nikdy nepodařilo vystoupit. Jsou tu firmy, které poskytují službu velmi kvalitní a profesionální, jinde je kvalita pochybná, a to poškozuje reputaci celého oboru.

Kolik si dnes vydělá takový pracovník?

V Německu je to kolem 10–12 eur na hodinu, zatímco u nás kolem pěti eur. Je to sotva polovina, přitom při srovnání životních nákladů na méně než polovině nejsme. V Norsku činí mzda 22 eur, tam se pochopitelně žije velmi draze.

Nicméně auto stojí zhruba všude stejně, anebo když jedou Nor a Čech lyžovat do rakouských Alp, za ubytování nebo permanentku zaplatí oba také stejně.

Na druhou stranu pracovník bezpečnostní služby ve Švédsku nebo Norsku mluví plynně anglicky a je to aktivní člověk ve vynikající fyzické a zdravotní kondici. Svou mzdu si určitě zaslouží.

Jak z toho ven?

Kvalitu služby z velké části ovlivňuje klient – pokud dobře zaplatí, dostane ty nejlepší produktivní a vzdělané lidi. I u nás je najdeme, pracují však jen v určité kategorii jako přeprava peněz, cenností, bodyguarding a detektivní služby. Tam jsou na pracovníky mimořádně vysoké požadavky a tomu odpovídá i jejich odměna.

Musím říct, že našemu oboru velmi prospěla finanční krize, která k nám před deseti až dvanácti lety přivedla velké množství vysokoškoláků. Najednou byli bez práce a my jsme si mohli vybírat. Dnes je však situace opačná.

V uplynulých deseti letech docházelo k pravidelnému navyšování minimální mzdy, nyní je na více než dvojnásobku. Jak se to odrazilo v bezpečnostních službách?

Většina našich pracovníků nepracuje za minimální mzdu, dělají za takzvanou minimální zaručenou. Ta se spolu se zvyšováním minimální mzdy zvedala o asi osm procent ročně, proto jsme i my museli našim lidem přidat. Když se to opakovalo i v dalších letech, chtěli jsme toto promítnout částečně i do cen zákazníkům. V tom momentě se ukázal velký rozdíl mezi soukromým a veřejným sektorem. Veřejné zakázky jsou obvykle vytendrované na několik let a cena je fixně daná bez možnosti valorizace. Jinými slovy, stát nám navýšením minimální mzdy nařídil vyplácet zaměstnancům vyšší mzdy, na druhé straně v roli zadavatele odmítl přistoupit na zvýšení úhrad za poskytovanou službu.

Firmy se nejdřív snažily snížit režii, poté ukrojily ze svého zisku, nešlo to však donekonečna. Pro představu, výnos našeho odvětví se pohybuje kolem tří až pěti procent před zdaněním, vyděláváme tedy hlavně na objemu. Pak se najednou na trhu vyrojily firmy, které šly do tendrů s neuvěřitelně nízkými cenami. Začaly totiž ve velkém najímat lidi na dohody, ze kterých se neodvádí sociální a zdravotní pojištění. Aby obešly limit 300 hodin ročně, zakládaly velké množství firem a začaly u svých pracovníků řetězit dohody o provedení práce. Trh se tím obrovsky deformoval.

Práce na dohody nedává v produktivním věku příliš velký smysl, protože se toto období nezapočítává na důchod. Jak se firmám dařilo naplnit stavy?

Nabídkou práce na dohody přilákala nekalá konkurence lidi, kteří jsou částečně mimo systém a šedá zóna jim vyhovuje. Mám na mysli především lidi v exekucích. Bohužel to má obrovský negativní dopad na kvalitu i reputaci celého oboru včetně těch, kteří podnikají poctivě.

V tu dobu se také začala vytvářet chráněná pracovní místa, na která stát přispívá, což přivedlo do bezpečnostních služeb řadu lidí různého stupně invalidity. V jejich případě mluvíme o standardním pracovním poměru, nikoliv o práci na dohodu.

Nejlepší zaměstnavatelé

Stáhněte si přílohu v PDF

K narovnání této situace by částečně mohla přispět novelizace legislativy o práci na dohodu, kterou již podepsal prezident a která vstoupí v účinnost od Nového roku. Jak se na to díváte?

Systémově se změnami souhlasím a věřím, že by mohly pomoct narovnat trh, jsou však velmi rychlé. My patříme k firmám, které chtějí do budoucna růst a záleží jim na oboru a jeho pověsti, nelze to však dělat skokově. Nová úprava týkající se „dohodářů“ velmi zdraží cenu práce, a to firmy potřebují absorbovat, jak na straně poskytovatele služby, tak na straně zákazníka. Situace může tlačit některé klienty k rušení objednávek.

Také to dopadne na studenty a další pracovníky, kterým se omezí možnost brigád. Mám na mysli například starobní důchodce a lidi, kteří si na dohodu přivydělávají nad rámec svého hlavního pracovního poměru. Bavíme se tady o stovkách tisíc lidí.

Změny silně dopadnou na všechny, kdo fungují v sezonnosti včetně e‑shopů. Obávám se, že může dojít ke kolapsu ve službách, nejen v oboru bezpečnostních služeb, ale i jinde včetně úklidových firem, správy budov, gastro segmentu. Zastávám názor, že pro rozumnou adaptaci na nové podmínky by byly potřeba dva až tři roky.

Text vznikl ve spolupráci s firmou Centr Group.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší zaměstnavatelé.