Lyžování v Polsku. Lepší běžky než sjezdovky

Polské skiareály lákají především lyžaře, kteří bydlí nedaleko a zároveň chtějí poznat něco jiného než své notoricky známé sjezdovky.

Několik tatranských a krkonošských skiareálů snese profilem tratí srovnání s českými či slovenskými sjezdovkami.

Všechny bez výjimky se snaží poskytovat velmi kvalitní a přitom poměrně levné služby. Každý návštěvník si pochvaluje výbornou gastronomii – excelentně se jí nejen v lepších restauracích a hotelech, ale také v rybárnách, udírnách i u obyčejných kiosků na trhu. Kdo dává přednost vlastnímu vaření v apartmánu nebo pronajaté chatě, je u vytržení z široké nabídky kvalitních potravin za slušnou cenu v obchodech a na trzích.

Sníh padá jinde

Nevýhodou polských svahů je menší množství sněhu. Jsou na severní, a tedy návětrné straně hor. Když se ale podaří počasí a leží zrovna vysoká sněhová pokrývka nebo je nafoukáno dost technického sněhu, je i lyžování v Polsku krásné.

Sníh a vlhkost, které se ženou stovky kilometrů ze Skandinávie do Evropy po rovinách od Baltu a Severního moře, se totiž zastaví až o Krkonoše, Orlické hory a Vysoké Tatry. Teprve tyto hory se jim postaví do cesty. Za hřebeny se vytvoří vzdušné víry a sníh spadne do Česka nebo na Slovensko.

Všechny hory na polsko‑českém pomezí spadají prudkými severními srázy do rovin. Je to daleko větší kontrast než u českých hor, které se k hřebenům propracovávají pomalu přes pahorkatiny a podhůří a nejsou tak impozantní jako na polské straně.

Ideální stav obvykle nastává koncem ledna, kdy je mráz, dost sněhu a tratě jsou sjízdné. Druhé pěkné období bývá v dubnu, kdy už si dole moc nezalyžujete, sníh je mokrý a sjezdovky odtávají. Nahoře ale leží v tu dobu bílý sníh a v údolí se zelená tráva a výhledy do jarních rovin jsou skvostné. Dopolední lyžování na pevném firnu nemá v takových podmínkách konkurenci.

Běžkování v Jizerkách a Krkonoších

Poláci vybudovali v Krkonoších a Jizerských horách systém turistických a kondičních běžeckých tras podobný, jako je na české straně, ale běžkaři v nich mají daleko víc prostoru. Ve stopách lyžuje méně lidí než v Česku a tratě jsou mnohde daleko širší.

Nástupní místa pro sportovní styl běžkování jsou vhodná především v Novosvětském sedle nad Harrachovem a na Pomezních boudách. Do stop se tam nastupuje pár metrů za celnicemi.

Jizerky jsou vhodnější spíše pro lyžařské turisty. Stopy jsou sice upravené, ale pro našince je tam dost daleko. Hory na polské straně jsou opuštěnější než na české. Městečka i vesnice se rozkládají daleko od náhorní plošiny. Sem lze vyjet z Novosvětského sedla nebo využít hraniční přechod pro pěší na hoře Smrk kousek od rozhledny.

Sjezdovky ve Vysokých Tatrách

Nejznámějším lyžařským střediskem na severní straně Tater je Zakopané. Odtud jezdí moderní lanovka na Kasprowy Wierch, což je modla polského lyžování. Je nejvýš a sjezdovky jsou na něm nejdelší.

Jeho protikladem je Jurgów. Kdyby nenabízel nádherné výhledy na Tatry a Spiš, zřejmě byste o jeho zastaralé lanovky ani nezakopli, ale takhle je nutné zdejší sjezdovky vyzkoušet.

Nejvíce se mezi rekreačními lyžaři skloňuje Bialka Tatrzańska, která investuje velké množství peněz do rozvoje skiareálu, umělého zasněžování, zvyšuje počet sjezdovek a vybavuje je lanovkami. Lyžuje se na svazích pod Vysokými Tatrami.

Skiareálem pro začátečníky je nedaleká Gubalowka, která je mimo jiné vybavená kolejovou lanovkou.

O kousek dál se jezdí v malém kompaktním skiareálku Nosal. Podobné je to ve skiareálu Polana Szymoszkowa.

Na kopečcích přímo v Zakopaném je v provozu dalších deset vleků vesměs vhodných na pár hodin výuky lyžování nebo snowboardingu.

Moderní malé kompaktní středisko pod Vysokými Tatrami je Czorsztyn.

Sudetské hory

Poláci se na rozdíl od Čechů nestydí používat pro hraniční pásmo hor jednotný název Sudety. Spíš než do Krkonoš, Orliček či Jeseníků jezdí tedy lyžovat do Sudet.

Největší krkonošské středisko je Karpacz. Odtud se jezdí lanovkou na Kopu s několika modrými a červenými sjezdovkami. Když je sníh, bývá tu přeplněno. Ale zato se jede několik kilometrů pořád z kopce.

Běžkaři odtud vyrážejí na hřebenovku. Nejvíc je ovšem i v zimě pěších turistů stoupajících na Sněžku.

Další vyhlášený skiareál Szrenica je v provozu nad obcí Szklarska Poreba.

Jiné známé polské středisko je Zieleniec v Orlických horách na půl cesty mezi Deštným a lázeňským městem Duszniky‑Zdrój. Pokud nechcete jet autem za hranice, přejeďte je na lyžích na Šerlichu u Masarykovy chaty, dojeďte k horní stanici vleků a můžete se vozit na polských sjezdovkách s množstvím vleků a lanovek.

Za Ostravou a Třincem, nedaleko polsko‑česko‑slovenského trojmezí, se lyžuje ve třech oddělených skiareálech pod jednotným jménem Szczyrk. Co do počtu a rozmanitosti sjezdovek jde jednoznačně o hlavní město polského lyžování.

Pod Jablunkovským průsmykem se zase lyžuje v několika malých skiareálech roztroušených v okolí obce Wisla. Dál od hranic jsou skiareály Czarna Góra a Rzeczka.

Beskydy a Bieszczady daleko na východě

Několik malých skiareálů funguje v Bieszczadech. Pokud vážíte dalekou cestu na jihovýchod Polska, můžete si na kopečcích také zalyžovat, ale za samostatnou návštěvu těch pár vleků nestojí.

O něco blíž u města Nowy Sacz, proti slovenskému Bardejovu, se sjezduje v moderním skiareálu Jaworzyna Krynicka s kabinkovou lanovkou.

Mezi městečky Muszyna a Wierchomla se lyžuje v areálu Dwie Doliny. Kromě sportovně laděného lyžování si můžete užít hřebenové, mírné, ale neskutečně dlouhé sjezdy do obou měst, připomínající spíš lyžařskou túru.

Bieszczady jsou rájem pro osamělou zimní turistiku, tramping, skitouring, chůzi na sněžnicích a zimní táboření. Jsou tady populární lyžařské přejezdy se stanem, jako například slovensko‑polské Bukovské vrchy mezi Kremencem a Duklou, výstup na Wetlińskou poloninu nebo přechod horského masivu Rawka.

Dovolená v zimě

Stáhněte si přílohu v PDF

Mazury na severu

Sjezdové areály najdeme i v placatém severním Polsku. Sedačková lanovka je v provozu na Mazurách ve středisku Piekna Góra. U města Mragowo, jižně od Kaliningradu, se lyžuje na hoře čtyř větrů – Góra Czeterech Wiatrów. Mezi Olszstynem a Kaliningradem je menší lyžařské středisko Krzywa Góra.

Před cestou do Polska se vyplatí vstřebat ještě několik rad. Pokud jde o vstupy do polských národních parků, připravte se, že se za ně platí devět zlotých za den (zhruba 50 korun). Poplatek se vybírá v budkách na přístupových cestách. Vstupenku lze koupit i přes webové stránky jednotlivých parků.

Stejně tak si dejte pozor na zbožnost. Na vysokohorských chatách i v hotelech a ubytovnách se konají pravidelné nedělní mše. Katolické víry se nelze nijak dotýkat, je to v podstatě státní náboženství.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená v zimě.