Kadaň umí vzdělávat děti z vyloučených lokalit. Fungují terénní pracovníci i obědy zdarma

Do mateřské školy chodí v Kadani a přidružených obcích přes devadesát procent dětí starších tří let, což je o šest procentních bodů více než ve zbytku Ústeckého kraje. Zároveň zde mají téměř o polovinu nižší podíl těch, kteří nedokončí základní školu. Jak to dokázali? Základem je dobrá spolupráce mezi zřizovateli škol, sociálním odborem a neziskovými organizacemi. Podrobně úspěšnou strategii rozeberou účastníci projektu a odborníci ve vzdělávacím panelu Výroční konference Aspen Institute CE 2023.

Jedním z problémů, které český vzdělávací systém trápí nejvíce, jsou stále se prohlubující nerovnosti ve vzdělávání. Výzkumná organizace PAQ Research ve spolupráci s Aspen Institute CE pro letošní výroční konferenci připravila analýzu, která chce ukázat, jak úspěšně vzdělávat i děti ze sociálně slabého prostředí či vyloučených lokalit.   

Zatím se to děje hlavně díky dobrovolné aktivitě zřizovatelů škol, jejich ředitelů a lidí z neziskových organizací. „Stát by měl změnit zákon tak, aby zřizovatelé škol byli povinni převzít za vzdělávací úspěch dětí zodpovědnost a aktivně ho řešit. Měl by jim také poskytnout jasnou metodiku, jak v takových situacích postupovat,“ míní autor studie Jan Zeman. 

Obecné zjištění je totiž jasné – vzdělávací úspěch se v chudých regionech dá zvyšovat především intenzivní prací s rodinami, spoluprací zřizovatelů, škol, sociálních služeb a podporou bydlení. Vzdělávací neúspěch se definuje především jako absence, propadání a předčasné ukončení základní školy. Nejvíce jej proto ovlivňují intervence, jež tyto nešvary zmírňují.

Za docházku do školy lepší byt

V osmnáctitisícové Kadani a dalších 19 přidružených obcích se děti vzdělávat daří, přestože mají dvě sociálně vyloučené lokality – Prunéřov a Hradec. Situaci s bydlením odpovědně řeší město od 90. let. Bývalý starosta Jiří Kulhánek, který Kadaň vedl dvacet let, začal od roku 2002 spolupracovat s Agenturou pro sociální začleňování na zlepšení podmínek pro bydlení v sociálně vyloučené lokalitě Prunéřov. Vznikl systém prostupného bydlení, který je pro rodiče motivační.

„Udělali jsme první dva stupně, kde člověk z holobytu může postoupit do druhé kategorie. Aby se do ní lidé dostali, jejich děti musí chodit do školy a oni se věnovat práci a systému oddlužení. Pokud se ve dvojce uplatní, pokračují do centra. Prunéřov je ve vlastnictví města a můžeme s tím pracovat. Funguje tam samospráva – každý dům má svého domovníka; vymalují si, uklízí si,“ popisuje Kulhánek.

Jak nastartovat sever

Děti z ústeckého ghetta: Bez lékaře a bez šance podat přihlášku na učiliště

5. 4. 2023 ▪ 12 min. čtení

Pracovníci sociálního odboru úzce spolupracují s výchovnými poradci ze škol, aby mohli případné problémy ihned řešit. Každá sociální pracovnice má na starosti jednu základní a jednu mateřskou školu, díky tomu se dobře vyhledávají pětileté děti, které se nedostaví k zápisu k povinnému předškolnímu vzdělávání. Pracovnice si je rozdělí podle obvodů a hledají důvody neúčasti. 

K tomu, aby děti ze sociálně vyloučených lokalit chodily do školky, pomáhají také dny otevřených dveří nebo dny volného hraní, během nichž si děti a rodiče mohou prohlédnout školku, zjistí, že v ní nikdo „nekouše“.  Důležitý moment také je, že pokud dítě přechází z mateřské na základní školu, učitelé a asistenti jsou v kontaktu a předávají si informace. Město chudým dětem pomáhá také s hrazením škol v přírodě, lyžařských kurzů nebo kroužků. 

Přímo ve školách pak dětem pomáhají nejen asistenti pedagoga, ale i lidé v pozicích, které mnohde ani neznají – jako je například etoped, sociální pedagog, asistent pro sociálně znevýhodněné žáky nebo koordinátor inkluze. Všichni mají stejný úkol – propojovat rodinu, školu, město a sociálně aktivizační služby. 

„Pokud žák nepřijde do školy, asistent pro sociální znevýhodnění volá rodičům, aby zjistil, proč není omluvený. Pokud chybí pomůcky, zjišťuje proč. Snaží se být mediátorem mezi učiteli a rodinou. V některých případech také asistenti pomáhají ve středisku volného času,“ popisuje Jiří Kypta, ředitel ZŠ Petlerská z Klášterce nad Ohří. Obědy zdarma využívají v Kadani i v Klášterci všechny školy se sociálně znevýhodněnými žáky. „V některých případech jsou obědy silnou motivací pro docházku dětí do školy,“ uvádí studie.

V rámci sociálně aktivizačních služeb v Prunéřově působí preventisté, městský správce, nízkoprahové zařízení i dluhová poradna, služby zaštiťuje spolek Světlo Kadaň, aktivity tohoto spolku a jemu podobných pak sociálně slabé umí k využívání nabízených služeb dostat. 

V Klášterci nad Ohří zase s Agenturou pro sociální začleňování v roce 2017 rozjeli dvouletý projekt Start. Díky němu probíhaly v mateřských a základních školách adaptační programy, začaly fungovat doučovací kluby a dětem ve školách a školkách pomáhali asistenti. Na úspěšný projekt pak školy navázaly a masivně se zapojily do výzev ministerstva školství, díky nimž mohly žádat o dotace právě třeba na asistenty. 

„Od doby projektu se sociální pracovníci setkávají se zřizovateli. Vznikla platforma pro poskytovatele sociálních služeb na úrovni obce. Scházíme se dvakrát do roka. Předáváme si nové informace. Vznikl také nízkoprahový klub, dluhová poradna a začala tu působit sociálně aktivizační služba,“ uvedla Zdena Janichová, vedoucí odboru školství z Klášterce nad Ohří.

Do nízkoprahového centra získávají děti přímo ve školách, ty pak vodí své kamarády. Světlo Kadaň dochází do základních škol i několikrát za rok, aby motivovalo žáky přihlásit se na učební obor nebo jinou střední školu. Pracovnice Tilie Kadaň zase propojují rodiny například s charitou nebo jim asistují při jednání s úřady. Zároveň pomáhají rodinám naučit se dodržovat hygienické návyky, denní režim a s dětmi se učit. 

Podle Zemana jsou tyto intervence v rodinách velmi důležité a právě pracovníci, kteří s rodinami intenzivně pracují, jsou klíčem k úspěchu, který Kadaň reprezentuje.

Získat ale do školy etopeda nebo asistenta pro sociálně znevýhodněné děti vyžaduje aktivitu ředitele. Musí na ně psát projekty, které ho vyčerpávají administrativně i časově. „Ministerstvo školství teď na čtyřech stovkách škol sleduje, jestli když jim na tyto speciální pozice pošlou peníze, má to nějaký dopad,“ uvádí Zeman. V tuto chvíli jsou všechny tyto pozice hrazené pouze z projektů, není to tak, že by je stát posílal cíleně do míst, kde jsou potřeba. To by se podle něj mělo změnit.