Covidová krize zasáhla do světových ekonomik nejen ve svém průběhu, její vliv je patrný doposud. Zjednodušeně by se dalo říci, že kromě jiného v mnoha zemích vedla k výrazné tvorbě úspor domácností a zároveň značně vylepšila finanční pozice firem. Zatímco v „normálních“ dobách jsou firmy čistými plátci úroků, takže zpřísňování měnových politik vede ke zvyšování jejich úrokových nákladů, poklesu ziskových marží, následně ke snižování investiční aktivity a nakonec i k hospodářské krizi, v současné době je situace jiná.
Firmy v dobách covidu využily možnosti levného financování a například ve Spojených státech za extrémně výhodných podmínek vydaly ve velkém množství korporátní dluhopisy s dlouhými splatnostmi. Tyto prostředky navíc často ani nepotřebovaly. V podmínkách, kdy Fed zvyšuje úrokové sazby, se tak jejich úroková pozice paradoxně zlepšuje. To se pak odráží i na vývoji ziskových marží, které jsou tradičně velmi dobrým ukazatelem toho, kdy lze v ekonomice USA očekávat recesi.
Zatímco tržní konsenzus předpokládal, že ziskové marže ve druhém čtvrtletí letošního roku poklesnou, došlo naopak k jejich růstu. To pak vedlo i k tomu, že finanční trhy přehodnotily své výhledy, a zatímco ještě zkraje letošního roku očekávaly nástup recese již letos, nyní ji pro změnu neočekávají vůbec, a to ani v příštím roce.
Na finanční trhy se vrací euforie. Investoři věří, že inflaci čeká brzká porážka
Náš odhad předpokládá, že utažená měnová politika a vysoké dlouhodobé úrokové sazby nakonec ekonomiku USA ve druhém a třetím čtvrtletí příštího roku do recese přece jen uvrhnou. Ta by však měla být krátká a mělká. Ekonomika eurozóny by se jí pak díky velkým nahromaděným covidovým úsporám i dobré kondici korporací měla vyhnout úplně.
Ze stávajícího vývoje je tak patrné, že přestože doba covidová již dávno minula, s nerovnováhami, které s sebou přinesla, se ekonomiky budou vyrovnávat ještě dlouho.
