Banky by měly platit sociálně slabým kauce na bydlení. Ručil by za to stát

V Česku je aktuálně přes milion lidí, kterým hrozí, že ztratí bydlení. Anebo pro ně bydlení znamená tak velký výdaj, že jim nezbývají peníze téměř na nic jiného. Především složenky za energie často spolknou významnou část jejich platu. „Za poslední rok se počet těchto lidí v bytové nouzi nebo touto nouzí ohrožených zvedl skoro o třetinu,“ řekla Barbora Špicarová Stašková, hlavní garantka projektu Sociální bydlení, v debatě Hospodářských novin.

„Bohužel tahle situace se nejvíce dotkla seniorů, tedy lidí starších 65 let. V této ohrožené skupině jich je zhruba 410 tisíc,“ dodala Špicarová Stašková. Druhou velmi zasaženou kategorií jsou děti, které žijí v domácnostech s nejistým bydlením, právě kvůli jeho vysoké ceně. Těch je 340 tisíc. „Jsou to rodiny, jimž bydlení vezme tak vysokou část příjmu, že když pak mají třeba zaplatit dětem rovnátka, už na ně nemají,“ vysvětlila Špicarová Stašková.

Problém ale není jen sociální, významně také ukusuje ze státního rozpočtu. Neřešení bytové nouze stojí aktuálně český stát čtyři miliardy korun ročně, jak vychází z analýz ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva pro místní rozvoj. Počítají se sem například výdaje za děti, které jsou kvůli nevyhovujícímu bydlení odebírány a musí jít do náhradní péče.

I proto nyní tyto dva resorty připravují zákon o podpoře v bydlení. Uplatnit ho sice přijde na 1,6 miliardy korun, pořád však státní pokladna 1,4 miliardy ročně ušetří. Zákon by měl například motivovat obce, aby zvětšovaly svůj bytový fond a zpřístupnily byty i lidem sociálně nejslabším.

Cestu k bydlení lidem často zatarasí kauce

Problematice bydlení se věnuje také Ivana Tykač, ředitelka organizace Women for Women, která pomáhá samoživitelům. „S tím, jak se zvedla inflace, většina rozvedených žen nemá vůbec peníze na to, aby zaplatila nájem v normálním bytě,“ upozornila Tykač. Vytvořili proto portfolio bytů, v nichž začali tyto ženy ubytovávat. Sestavili pro ně také roční projekt, který zahrnuje i psychologickou či právní podporu. Před třemi lety tento projekt rozšířili na celé Česko. Organizace Women for Women dále například přispívá na kauce na bydlení, což umožňuje samoživitelkám odejít z azylového domu. „Právě kauce bývá ta největší překážka, samoživitelky na ni často nejsou schopny ze svého příjmu ušetřit,“ podotkla Tykač.

ČNB opět rozvázala bankám ruce. Na dostupnější hypotéky se mohou těšit hlavně mladí

1. 12. 2023 ▪ 4 min. čtení

Organizace na projektu spolupracuje s Moneta Money Bank. Její generální ředitel Tomáš Spurný v diskusi upozornil, že kořen této situace je už v tom, že 30 let nikoho nezajímala. „Primární problém je, jak postavit dostupné byty a jak financovat dostupné bydlení pro sociálně nejslabší skupiny obyvatelstva. A paralelně s tím tady probíhá čilý obchod s chudobou,“ posteskl si Spurný.

Podle něj by bylo dobré, kdyby stát připravil program, aby banky mohly vydávat lidem v nouzi kauce na bydlení a proti portfoliu těchto kaucí by dostaly záruku od státu, měst nebo obcí. „Že například návratnost 20 procent kaucí, které vydáme, bude garantovaná a zbytek je naše riziko,“ navrhl Spurný. Upozornil také, že ve světě je zcela obvyklé podporované bydlení, mnohdy regulovaným nájmem. „Například ve Spojených státech je víc sociálního bydlení než v Česku. A to je země velmi krutá,“ konstatoval Spurný.

Sociální bydlení podle volnějších norem

Ivana Tykač ze zkušenosti popsala, že obce se často bojí pronajmout hezký zrekonstruovaný byt sociálně slabým rodinám. Mají totiž obavy, že se o něj nebudou dobře starat. Například v Praze 2 a Teplicích si tedy její organizace pronajala byty od města a dále je pronajímá potřebným.

Tykač se také zamyslela nad cenou bytů jako takových, kdy v Praze stojí nový byt kolem devíti milionů korun. „Je opravdu nutné dodržovat všechny technické normy? Ne že bychom měli stavět pastoušky, ale české normy jsou velmi přísné a já se ptám, jestli je to nutné v době, kdy jsou ceny stavebních materiálů vysoko a my ty byty nutně potřebujeme,“ nadnesla.

Sociální byty by podle ní mohly ustoupit ze standardů, snížit požadavky třeba na toalety, koupelny, parkovací místa a podobně a stavět se levněji. Souhlasil s ní i Spurný, podle něhož by celé domy měly dostat status sociálního bydlení a získat takové výjimky. Podle Špicarové Staškové je rovněž velmi důležité, aby se jednalo o energeticky úsporné objekty.

„Právě proto, že řada lidí žije v nevyhovujících objektech a nemají zateplená okna, vydávají velké částky za energie,“ zmínila Špicarová Stašková.

Ivana Tykač také předestřela nápad, že senioři, kteří bydlí sami ve velkých bytech a sami musí platit energie, by mohli souhlasit s jistou formou spolubydlení právě s rodinami samoživitelek z azylových domů a náklady by si podělili.

Hlavním hybatelem řešení by však podle Spurného mělo být, aby majitelé nemovitostí spolupracovali s obcemi, kdy by jim obce třeba hradily tržní nájemné. „Rozdíl mezi dalším podnájmem sociálně slabým by kryla dotace ve vztahu k člověku v nouzi. Celé to stojí na tom, jak motivovat soukromý kapitál, aby všechny peníze nešly jen z veřejných rozpočtů. Pokud bude mít soukromý kapitál dostatečný výnos, trh se o to postará,“ je přesvědčen Spurný.

Partnerem debaty jsou Moneta Money Bank a organizace Women for Women.