S výrobou zeleného vodíku nesmí Česko zaspat. A co takhle do jeho produkce zapojit i jádro?

Uplynulý rok byl pro rozvoj vodíkových technologií zatím nejlepší v historii. Kvůli vysokým cenám elektřiny, investičním dotacím a nutnosti dekarbonizovat se do nich pouští stále více firem a lidí. V tuzemsku tak už jsou tři veřejné čerpací stanice pro vodíkové vozy a po Praze jezdí autobus na vodíkový pohon. K tomu se objevují první projekty výroby zeleného vodíku z obnovitelných zdrojů. Skupina Solar Global před pár týdny zprovoznila v Napajedlech elektrolyzér. Zařízení o výkonu 250 kilowattů je prvním průmyslovým elektrolyzérem v Česku, který vyrábí bezemisní plyn s pomocí fotovoltaiky umístěné na střeše a fasádě sídla firmy.

O tom, jak se v Česku rozvíjí obnovitelné zdroje energie a výroba zeleného vodíku, debatovali experti v rámci debaty HN s názvem „Financování a podpora zelené energetiky“. „Posunuli jsme se dopředu. Nejde sice o žádné velké kroky, spíš krůčky, ale posunuli jsme se,“ zhodnotil Petr Mervart, zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro vodíkové technologie. Připomněl, že na ministerstvu řeší i využití vodíku ve vlakové dopravě. 

Rostoucí zájem je patrný také ze zvyšujícího se počtu členů v České vodíkové technologické platformě (HYTEP), která zastřešuje všechny vodíkové organizace v Česku. „Neskutečně rychle roste. Před rokem měla kolem 30 členů, dnes jich má přes 80. To ukazuje důvěru firem ve vodíkové technologie,“ řekl Mervart.

Pro mnoho společností se fotovoltaické elektrárny staly způsobem, jak ušetřit na drahých energiích. Podobně mohou v budoucnu využívat i zelený vodík. „Při tak vysokých cenách energií dává smysl, aby si tyto technologie firmy pořídily. Banky jsou schopné jim v tom pomoci. Na tyto úspory slyší,“ uvedl Michal Hekrle, senior product manager České spořitelny. 

Podle Daniela Pacíka, finančního ředitele Green Power Investments (GPI), je potřeba, aby se do podpory výroby a využívání zeleného vodíku více opřel stát. „Měl by v tom hrát silnější roli a měl by vytvořit rámec pro realizaci konkrétních projektů,“ řekl Pacík. Například v sousedním Německu už se staví vodíkovody a připravují se projekty energetických zdrojů na moři.

HN BeNative

Je to drahé a nebezpečné! Vyvracíme dvanáct mýtů o vodíku a fotovoltaických panelech

▪ 9 min. čtení

Problém je zatím ve vysoké ceně zeleného vodíku. Jeho výroba v podmínkách střední Evropy je drahá. „Ta mezera mezi tím, co jsou ochotní platit spotřebitelé a za jakou cenu to mohou prodat výrobci, je bohužel obrovská,“ podotkl Mervart. I provozní podpora by stát vyšla draho. „Kdybychom například dali podporu čtyři eura za kilogram vodíku, tak by to státní rozpočet stálo 20 miliard korun ročně,“ upozornil Mervart.

Řešením tak může být dovoz zeleného vodíku ze zemí, kde je jeho výroba podstatně levnější, protože tam mají příznivější podmínky pro obnovitelné zdroje. V Evropě to mohou být například státy s větrnými elektrárnami v Baltském moři nebo jižní země s dostatkem slunečního svitu.

„Zelený vodík lze v Česku vyrobit za osm eur za kilogram, levněji ne, kdežto z dovozu ho lze koupit za čtyři eura za kilogram,“ podotkl Mervart. Zároveň však dodal, že je potřeba podporovat i jeho českou lokální výrobu, a to hlavně do roku 2030, kdy mají být připravené vodíkovody s dostatkem dodávek ze zahraničí. Bez možnosti dostat se k levnému vodíku by české firmy v budoucnu přestaly být konkurenceschopné.

Aby se domácí výroba zeleného vodíku pořádně rozjela, je podle Pacíka nutné, aby stát přišel s investiční, ale i provozní podporou. Té provozní se ale kvůli zmíněným vysokým nákladům zatím brání. V zahraničí, například v Nizozemsku a Německu, už však provozní vodíkové dotace existují a o jejich zavedení se mluví také ve Francii a Velké Británii. „Nejdál jsou USA, kde výrobci dostávají daňový kredit za výrobu vodíku. I díky tomu mají výrobní cenu mezi dvěma a třemi dolary,“ uvedl Jan Koloničný, specialista výzkumu a vývoje z Výzkumného energetického centra.

Podle Mervarta existují technologie, jež by umožnily vyrábět levný vodík i v Česku. „Jsou to například nové jaderné reaktory, které mají chlazení plynem nebo roztavenými solemi. Mohou využívat vysokoteplotní elektrolýzu, která je více efektivní,“ navrhl Mervart. Američané už podle něj mají projekt, s nímž plánují, že by do konce dekády byli schopni vyrábět kilogram vodíku za jeden dolar. Kromě toho lze vedle jaderných elektráren k výrobě vodíku využít také geotermální energii. I ta má potenciál.

Podpora budování vodíkové infrastruktury v Česku, včetně jeho výroby, se podle odborníků z branže vyplatí, a to i přes výrazné rozdíly v jeho domácí a zahraniční ceně. O zelený vodík bude velký zájem, protože ho firmy budou muset jako udržitelný zdroj energie využívat. Dotlačí je k tomu politika udržitelnosti v rámci ESG. „Když to firmy nebudou plnit, tak ztratí i své velké západní klienty,“ uvedl Hekrle.

Pro domácí firmy to může znamenat spoustu příležitostí. „Přibývají hlavně strojírenské firmy, které se do toho chtějí zapojit,“ připomněl Koloničný. „Češi vždycky byli hlavami a inovátory technologií. Obnovitelné zdroje energie jsou ideální platformou, jak se výrobu vodíku naučit a zlevnit ho,“ řekl Pacík.