Spojené státy mají se střelbou na školách dramaticky více zkušeností než evropské země a vynakládají nemalé peníze na prevenci násilí. Přesto se jim nedaří všechny útoky střelců předem odhalit. „V této chvíli to na 100 procent ani není možné,“ říká David Miřejovský, někdejší americký zpravodaj České televize, který o střelbách a zbraních v USA napsal na základě svých zkušeností samostatnou knihu.
V USA jste jako reportér pokrýval řadu podobných útoků. Byl ten na pražské univerzitě podobný americkým tragédiím?
Podle mého soudu byl pražský střelec jednoznačně inspirován podobnými útoky ve Spojených státech. I když samozřejmě nejen jimi. Jako novinář jsem referoval také o střelbě v Parklandu (2018) či v Uvalde (2022). A nalézám tam podobné rysy. Proto snad lze odhadnout, že se střelec z filozofické fakulty inspiroval i těmito dvěma událostmi. Profil pražského útočníka se navíc zdá dost podobný. Je, lidově řečeno, šílený, má psychické problémy. Chtěl spáchat takový zločin, kterým by se proslavil. A v neposlední řadě: měl v plánu zaútočit tak, aby způsobil co největší bolest.
Jsou tito střelci vždy vybaveni ideologií, nebo jen mají duševní problémy?
Myslím, že jde o mentální zdraví a v naprosté většině případů nejsou vedeni ideologií. Jsou to zkrátka blázni, kteří chtějí rozsévat smrt a způsobit co největší bolest. Toto je vzájemně spojuje a myslím, že od sebe svým způsobem i opisují. Pro nás novináře a média je důležité neupozorňovat na tyto střelce. Nesepisovat jejich životopisy, nekopírovat jejich prohlášení na sociálních sítích, nezveřejňovat jejich fotografie. Protože to je přesně to, co oni chtějí. A také přesně to, co navede podobné typy lidí k tomu, aby podobný čin zopakovali.
Útokům střelce lze těžko předejít. Přežít pomůže včasné varování a nácvik, jak se zachovat, říká expert
V Americe mají s podobnou střelbou četné zkušenosti. Nalezli způsob, jak alespoň části školních útoků předejít?
Federální úřad vyšetřování (FBI) i další bezpečnostní složky mají na obranu před podobnými událostmi řadu programů. A myslím, že proto ve vyhledávání možných útočníků pokročily daleko. Podobných tragédií totiž USA zažily opravdu dost. Posledních 25 let tuto hrozbu řeší jako jednu z top priorit. Kromě prevence navíc ale ve Spojených státech existují i programy bezpečnosti ve školách a veřejných budovách, kde ke střelbě dochází nejčastěji. Nicméně, všichni vidíme, že k útokům dochází i nadále. V tuto chvíli prostě není možné přijít s řešením, které by bylo stoprocentní.
Pomůže monitorovat sociální sítě?
Americké úřady dokázaly řadě útoků předejít právě monitorováním sítí, kde sledují vybrané jednotlivce a jejich vyjádření. Pokud se vyznačují takovými sklony, veřejně deklarují nebezpečný záměr, úřady jistě už v mnoha případech střelbě zabránily. Druhá věc je, že taková prevence se jen těžko vyhodnocuje. Registrujeme pouze provedené útoky a po nich se rozhořčeně ptáme, proč nás úřady neochránily. I když je prevence úspěšná, není vidět. Navíc nelze odhadnout, zda člověk, který o střelbě píše na sítích, by své násilnické fantazie opravdu uskutečnil.
Jak v USA funguje práce s rodinami obětí střelby? A se zraněnými?
Tento systém funguje v Americe velmi dobře. A nejde jen o oficiální, státní instituce. Na tomto poli v USA operuje řada privátních organizací, charit a nadací, které poskytují klíčové služby. Na místa tragédií třeba takřka ihned dorazí duchovní pomoc: ta je ve Spojených státech vyhledávaná pro vysoké procento věřících mezi jejich obyvateli. Proslulý je tým již zesnulého křesťanského teleevangelisty Billyho Grahama, v jehož práci pokračují jeho děti. Právě tato skupina je akční a pořádá pro pozůstalé i zraněné modlitby.
Další týmy přijíždějí k tragédiím se zlatými retrívry. Provozují takzvanou canisterapii, kdy například svědci či příbuzní obětí zvládají díky kontaktu se psy děsivou životní situaci lépe.
Do dějiště velkých útoků navíc rychle najíždějí autobusy, kde dobrovolníci mohou darovat krev. V místech střelby jí obvykle není dostatek. Pokud střelec útočí tím typem zbraní, jaký použil i útočník na filozofické fakultě, zranění přeživších jsou extrémní. Pušky typu AR 10 či AR 15 jsou totiž civilní verze vojenských zbraní a využívají se třeba pro lov vysoké zvěře.
Má v Česku smysl regulovat držení zbraní? Více monitorovat jejich majitele? Narážím na to, že útočník si údajně zaregistroval v jeden den větší počet zbraní.
S tím mám i osobní zkušenost: sám jsem letos na jaře přihlašoval najednou pět zbraní. A za sebe říkám, že bych jako zákona dbalý občan neměl problém s tím, kdyby se v takový okamžik někde rozblikala kontrolka. Nyní je na expertech, aby navrhli případné změny. Jakkoliv i předchozí střelby byly hrůzné a samozřejmě odsouzeníhodné, střelba na filozofické fakultě je v negativním smyslu slova předčila. Předchozí agresoři útočili jinými typy zbraní, i obětí bylo méně.
Jako dlouhodobý držitel zbraní pochopím, pokud Česko přijde s novými restrikcemi. Třeba při nabývání zbraní. Nebo limitu při nákupu střeliva. Pochopím, pokud bude napříště možné kupovat a přihlašovat nové zbraně až po určité době. Může se také prodloužit čas mezi žádostí o nákupní povolení a jejím vyřízením. Troufám si říci, že nikdo z nás – tedy aktivních střelců – nechce zažívat to, co nyní podstupují rodiny a příbuzní obětí. Myslím, že naprostá většina z nás přijme s maximální pokorou případné změny legislativy.
