Prezident Petr Pavel příjemně překvapil. Jeho novoroční projev nebyl žádnou povinnou politickou kusovkou. Šlo nejen o to nejlepší, co Petr Pavel dosud pronesl, ale také o to nejinspirativnější, co jsme od českého prezidenta slyšeli za posledních jednadvacet let. Pavlův projev lze charakterizovat třemi adjektivy: Odvážný, sjednocující, originální. Pojďme to postupně ukázat a dokázat.
Odvážný byl novoroční projev hned z několika důvodů. Prezident se především nebál, při plném zachování empatie k obětem střelby na pražské filozofické fakultě, jasně říci, že by bylo iluzí myslet si, že jakkoli masivní bezpečnostní opatření mohou takovou událost vyloučit. Pavlova věta „nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody“ je v současné převažující atmosféře volání po bezpečnostních rámech, policistech v ulicích či úplném odzbrojení obyvatelstva hlasem rozumu, a tedy i vodítkem pro všechny další úvahy, jak na tragédii racionálně reagovat.
Odvahu Petr Pavel projevil, i pokud jde o zásadní politické postoje.
Vyzval k přijetí eura, za což si v Česku promasírovaném klausovsko-zemanovsko-babišovským národovectvím potlesk většiny věru nevyslouží. Prezident se v tomto směru projevil jako skutečný státník, který je schopen nahlas říci, co je podle jeho přesvědčení správné, jakkoli to není populární. A který také dokáže svůj náhled slušně, racionálně, bez agresivního napadání oponentů hájit.
S tím souvisí důvod, proč byl Pavlův projev sjednocující. Na první pohled se to samozřejmě nezdá, neb prezident v něm stál zřetelně na straně vládních stran proti populismu a extremismu. Ovšem ono „spojování společnosti“, které se od prezidenta v Česku tradičně očekává, nikdy nemůže fungovat ve smyslu jakéhosi umělého propojování nesmiřitelných protichůdných postojů. To vždy skončí jako slabošská snaha zalíbit se, nebo dokonce nadbíhat všem. Či jako jakési politické mičurinství, které k ničemu kloudnému nevede.
První novoroční projev prezidenta Pavla: Česko by mělo přijmout euro, společnost musí překonat strach
Aby snaha spojit společnost nebyla jen dutou proklamací, musí být založena na něčem jiném: Na jasně formulovaném politickém názoru, který je prezentován přehledně, srozumitelně, důvěryhodně a především bez urážek – s plným respektem k lidem, kteří si myslí něco jiného. Nikdy samozřejmě nedojde ke sjednocení názorů na cokoli. To by ani nebylo zdravé. Ale je možné dosáhnout toho, že jednotlivé politické tábory a jednotliví lidé na sebe navzájem přestanou nahlížet jako na smrtelné nepřátele, které je třeba ukřičet a pozurážet. A začnou se vzájemně alespoň respektovat. Je dobře, že se o to Petr Pavel svou věcností, jakož i odvahou formulovat jasné postoje, za současně deklarovaného respektu k lidem volícím nyní nic neřešící populismus, pokouší.
A do třetice pozitiv. Proč byl projev prezidenta originální? Protože se v podstatné části zaměřil na mladou generaci. Stojí za to citovat: „Vím, že vaše představa ideálního života a rodiny je jiná než u vašich rodičů. Že vidíte v současném světě nespravedlnosti v rozdělení moci i bohatství. Přesto mám pocit, že vaše hodnoty jsou mnohdy pevnější než ty, se kterými jsme do dospělého života vstupovali my. Společnost potřebuje vaše nápady, vaši odvahu i vaši aktivitu a schopnost stát si za svým. Mladá generace byla vždy nositelem změny. Proto má cenu, abyste se zajímali o své okolí a snažili se měnit věci k lepšímu.“ Taková slova ještě žádný z českých prezidentů a vlastně ani žádný z vrcholných politiků nepronesl.
Jistě se najdou tací, kdo budou tvrdit, že Pavlův důraz na mladé lidi a jejich „pevnější hodnoty“ je důsledkem podvědomé snahy omluvit se za vlastní přešlapy v mladém věku, kdy vstoupil do KSČ. Nebo projevem vypočítavé snahy podbízet se generaci, jež je v Česku často vysmívána jako generace lenochů, kterých se všechno dotkne. A vytvářet si tak předpoklady pro znovuzvolení za čtyři roky.
Ovšem když se podíváme na současné Česko realisticky, tak skutečně vidíme „zemi, která není pro mladý“.
Kulhavé školství. Předražené bydlení. Obojaký přístup ke klimatické změně. Neochota uznat práva sexuálních menšin. To všechno ukazuje, že se současné mainstreamové Česko staví k náhledům mladé generace přinejlepším bokem. Je dobře, že prezident v projevu řekl, že bude „podporovat změny, které obrátí pozornost politiky a společnosti k potížím mladé a nejmladší generace“. A že je „připraven takové změny také iniciovat“. Doufejme, že nezůstane jen u slov.
Celkově by se dalo, slovníkem mladé generace, říci, že prezident v novoročním projevu „fitnul“ podstatná témata. A že celkově „zandal“. Realistického a současně nadějeplného projevu se po jedenadvaceti letech dočkali nejen mladí lidé, ale všichni, kdo doufali, že někdy zase bude na Hradě člověk, který se bude chovat skutečně jako hlava státu. A nikoli jako jeho jiná část.
