Evropa potřebuje rychle začít vyrábět hodně zbraní. Jen peníze k tomu nestačí

K posílení bezpečnosti EU potřebuje obranný průmysl větší pozornost a podporu. Po desetiletí byl totiž zanedbáván. Nyní má přitom zachránit nejen Ukrajinu, ale celou Evropu. A ačkoli se téma obranného průmyslu a investic do něj stalo pro evropské politiky přitažlivé, je omyl si myslet, že problémy vyřeší tím, že celý sektor zaplaví penězi a tím rychle zvýší produkci. Realita je mnohem složitější a vyžaduje i regulační změny a novou průmyslovou politiku.

Evropský obranný průmysl je z pohledu výrobních kapacit, zdrojů surovin a národních priorit jednotlivých členských zemí dost roztříštěný. V některých státech, jako je Francie nebo Polsko, je obranný průmysl primárně vlastněný státem a tamní vlády ho upřednostňují. Pro ostatní, jako je Německo nebo Česko, je většinou v soukromém vlastnictví a až do roku 2022 se s ním zacházelo téměř jako s vyvrhelem.

Doposud neexistoval žádný společný přístup k obrannému průmyslu EU kromě projektů pečlivě řízených v rámci programu PESCO, který je spíše o společném výzkumu a vývoji, nikoli o výrobě nebo konsolidaci průmyslu. Válka na Ukrajině ukázala, že to, co je nyní i v příštích letech nejvíce potřeba, je masová a relativně rychlá výroba již existujících modelů munice, raket, tanků, houfnic a další výzbroje. I to je jeden z důvodů, proč mnoho členských států EU nakupuje americká letadla nebo raketové systémy. Vojáci sice oceňují nejmodernější technologie, ale v současné době nemohou v nejistotě čekat na sice špičkové, ale neověřené systémy. 

Potlačení kapacit na minimum a obtížný rozjezd nové výroby lze ilustrovat na příkladu hlavního bojového tanku. V EU je pouze jedna plně funkční továrna, která je vyrábí. Je to KMW v Mnichově, která chrlí tanky Leopard tempem dva měsíčně, na základě objednávek z let 2018-2020. V květnu 2023 KMW obdržela objednávku na 18 nových tanků Leopard od bundeswehru. Dodání se očekává až v roce 2025, což potvrzuje fakt, že dokončení objednávky nového bitevního tanku stále trvá dva roky. Pomoci mohou probíhající jednání o vytvoření širší evropské „tankové koalice“, která vytvoří společnou objednávku stovek tanků Leopard. Společnosti KMW by to umožnilo investovat do rozšiřování a urychlení výroby.

Hlavní rozdíl je v tuto chvíli v tom, že zatímco v Rusku je obranný průmysl organizován státem a je řízen válečnými potřebami, v EU je poháněn obchodními zájmy jednotlivých společností a jejich soukromých a státních vlastníků, nikoli potřebami armád. Pocit naléhavosti prudce zvýšit produkci v EU je slabý a nepřeměňuje se v nezbytná politická opatření v širším měřítku.

Evropská unie vynaložila určité úsilí na zlepšení svých obranných schopností od února 2022, jak nám připomněly projevy Charlese Michela a Ursuly von der Leyenové na výroční konferenci Evropské obranné agentury v listopadu. Podle komisaře Thierryho Bretona by EU měla zveřejnit svou novou evropskou strategii obranného průmyslu v prvním čtvrtletí příštího roku. Tato strategie by měla fungovat na stávajících programech, jako je kupříkladu ASAP. Tento program by měl pomoci zvýšit produkci dělostřelecké munice a raket v EU. V únoru bychom se dozvěděli první výsledek – kdo získá část z půl miliardy eur přidělených na program.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Teprve nyní, dva roky od zahájení ruské agrese na Ukrajinu, mají evropské firmy přetlak objednávek. Dosud totiž byly s novými investicemi velmi opatrné, zakázky totiž přicházely jen pomalu. Investice se také omezují především na stávající továrny a výrobní linky z důvodu velmi složitých povolovacích postupů pro nové továrny. Jejichž otevření může trvat roky nebo nemusí být povoleno.

I když se stav jednotlivých odvětví obranného průmyslu v EU může lišit, mají řadu společných rysů. Existuje obecný nedostatek výrobních kapacit, včetně nedostatku velkých výrobních společností. Je tu mnoho problémů s dodavatelskými řetězci a nedostatkem některých kritických surovin, jako je bavlna – kritický materiál pro výbušniny. Chybí také patřičně kvalifikovaní lidé a sofistikované stroje. O výrobní kapacitu firem soupeří Evropané i se zákazníky z Blízkého východu, kteří mají pokladny plné peněz z ropy a plynu, a to přispívá k růstu cen.

Dalším problémem je skutečnost, že banky jsou velmi obezřetné k financování zbrojních zakázek. Alespoň se zde podle všeho zmírnil tlak týkající se aplikace udržitelných kritérií v rámci unijní taxonomie.

V polovině listopadu vyzvali evropští ministři obrany EU, aby unie zlepšila podmínky pro přístup obranného průmyslu k financím. Evropská komisařka Mairead McGuinnessová nedávno ujistila, že udržitelný finanční rámec EU by už neměl být omezujícím faktorem.

Střední Evropa by také potřebovala silnější hlas kvůli výše zmíněné bankovní otázce. Pro tento region je totiž těžké získat finanční prostředky z EU. V minulých letech středoevropské obranné společnosti příliš příležitostí pro spolupráci s rámci EU neviděly. Chyběly jim proto dostatečné odborné znalosti a kontakty. Přitom nabízejí i špičkové produkty, jako jsou například český pasivní radar Vera-NG nebo polský dron FlyEye. Potřebují však lepší marketing a podporu svých vlád na zahraničních trzích. 

Pokud to tedy EU chce s budoucností svého obranného průmyslu myslet vážně, měla by se vypořádat se stávajícím regulačním rámcem (financování či povolovací procesy nových továren). Ten není vhodný pro válečné časy. S tím souvisí i procesy veřejných zakázek, které jsou v jednotlivých zemích administrativní noční můrou. To je problém, který unijní regulace zatím nedokázala vyřešit.

Hrozba je skutečná a čas je omezený, i když výsledek války na Ukrajině ještě není rozhodnut. Němečtí experti z think-tanku DGAP nedávno napsali, že Rusko bude moci zaútočit na členy NATO šest až deset let po skončení bojů na Ukrajině. Je tedy nejvyšší čas vybudovat silný evropský obranný průmysl. Pouze takové skutečné kroky, investice a výroba mohou fungovat jako potenciální odstrašující prostředky proti agresivnímu ruskému vedení.

(Text vyšel na webu Visegrad Insight a byl spolufinancován Evropskou unií)