Ze samé radosti ze zlevňujícího plynu (na evropské burze už je zase k mání za předcovidové ceny) a nezdražující ropy (navzdory situaci na Blízkém východě) zapomínáme, že jednu odluku od ruských energií máme ještě nedořešenou. Odluku od ruské nafty. Alespoň se podařilo o rok oddálit hrozbu, že na Moravě bude polovina nafty chybět poté, co bychom museli přestat kupovat slovenskou naftu z ruské ropy.
Česko ale ještě nějakou dobu nebude schopno vyrobit dostatek nafty. Přetrvává stará česko-slovenská specializace: my vyrábíme československý benzin, Slováci naftu. A těch 20 procent chybějící nafty budeme od prosince moci dál dovážet jen proto, že ji na Slovensku do té doby začnou pro nás vyrábět ze západní ropy. Tu ale k sobě musí nejprve nějak dostat a v tom je teď nový háček: monopol ropovodu. A s monopoly je potíž.
Na Slovensko vede potrubí jen z chorvatského lodního terminálu na Krku. Samo napojení na tento terminál naopak od monopolu ruské Družby osvobozuje. Na terminál si mohou Slováci tu ropu pro naši naftu nakoupit odkudkoli ze světa, tak jako my můžeme nakupovat plyn odkudkoli skrze „náš“ terminál v Nizozemsku. Ale potrubí z Chorvatska na Slovensko je jen jedno, vlastněné společností Jadranski naftovod (JANAF). Ta dobře přečetla situaci, že pro vnitrozemí bývalého Rakouska-Uherska monopol na ropu sice nemá – pro vlastní potřebu mohou státy dál brát ruskou ropu z Družby. Ale získala monopol právě na tu ropu, ze které se bude smět na Slovensku vyrobit „česká nafta“. A tak zneužívá svého monopolu a Slovákům začala účtovat násobky toho, co je v EU běžné.
Ale vlastně ne Slovákům. Nám. Teče tam ropa pro nás, jinde teď tu chybějící naftu nevyrobíme. A nafta by asi zase zdražila. Při vyjednávání se státním JANAF nedrží soukromý vlastník slovenských rafinerií žádné trumfy. Na zneužívání státního monopolu platí jen síla jiného státu. Případně i českého, zvlášť když ten pořád tvrdí, že bezpečnost energetických dodávek je mu nade vše. A pro tuto naftu zatím nemáme alternativu.
