Rozpadne se vláda? V Česku už zase demokraté jedou dle nejhorších zásad politického egoismu

Podívejte, už se perou, mohou radostně zvolat Andrej Babiš a Tomio Okamura. A skutečně. Ve vládě, která zatím fungovala bez zásadnějších konfliktů a jejíž jednotliví členové si byli vědomi toho, že jejich protivníky jsou populisté a extremisté, nikoli koaliční partneři, to začíná bublat. Skoro to vypadá, že si každá partaj ve vládě už jede svou a současně pokrytecky kritizuje partnery za to, že dělají to, co dělá sama. Co se stalo? A může se vláda nakonec rozsypat?

Z filozofického hlediska by se dalo říci, že sledujeme hezký příklad aplikace dialektického zákona přechodu kvantity v kvalitu v politice. Dlouho vládní koalice držela společný tón. Jenže zároveň v ní narůstalo napětí, protože popularita vlády jako takové šla neustále dolů a s ní i preference jednotlivých partají. A nakonec to bouchlo. Vít Rakušan zkritizoval výkon celé vlády a vystartoval coby předseda STAN na sólo tour po regionech, kde občas plácne záležitosti, které rozžhaví partnery doběla. Skomírající lidovci si uložili, že musí být „víc slyšet“, předtím se k témuž na sněmu zavázali Piráti. A jsme rázem z dva roky trvající koaliční idylky ve stavu kvalitativně zcela novém. Ve stavu, pro který platí bonmot Miloše Zemana o stupňování slova nepřítel: „Nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner“.

Samozřejmě k tomu přispěl pohled do politického kalendáře. V letošním roce se odehrávají troje volby. Na jaře volby do Evropského parlamentu, na podzim volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Všem vládním stranám je jasné, že v nich budou bojovat vlastně o ty samé voliče. Jedna každá, s výjimkou ODS, které by to nikdo nevěřil, protože její předseda Petr Fiala je premiérem, se tedy snaží sama sebe vykreslit jako „opozici v koalici“; tedy jako stranu, která za problémy, chyby a nedotaženosti vládní politiky nemůže, snaží se naopak dělat všechno dobře a určitě by jí to i šlo, kdyby jí ostatní neházeli klacky pod nohy.

Vůbec není divné, že první, kdo s tímhle okopáváním partnerů začal, byli Starostové. Letošní krajské volby pro ně logicky znamenají víc než pro další strany. Kraje jsou, vedle měst a obcí, jejich přirozenou nikou a úspěch v nich je pro ně naprosto klíčový. Zároveň jsou asi nejpragmatičtější formací v Česku vůbec. Začínali s TOP 09, pak to zkoušeli s lidovci, před volbami v roce 2021 probíhaly jejich námluvy s ODS, nakonec skončili s Piráty, které ve finále totálně vysosli a opustili. Loajalita nikdy nebyla nejsilnější stránkou partaje Víta Rakušana.

Zato schopnost vědět, „kudy běží zajíc“, byla silnou stránkou STAN vždy a je jí i nadále. Rakušanovi a jeho lidem je jasné, že je tady relativně velké množství voličů, kteří od vlády odpadli, ale zároveň nechtějí volit populisty. A tak po nich nekompromisně jdou. Rakušanův videoklip, kde říká, že „to nebylo dobrý“ a že to „řekne Fialovi“, to ukazuje dokonale. Jde prostě o snahu nasát nespokojené voliče s příslibem, že „s Rakušanem bude líp“.

Komentář Petra Honzejka

Vít Rakušan spustil velkou reality show. Přečtěte si, jak funguje a kdo v ní vyhraje

25. 1. 2024 ▪ 5 min. čtení

Ale abychom nebyli ke Starostům nespravedliví. Nejedou v aktuálním trendu „bližší stranická košile než koaliční kabát“ sami. „Míra toho, kde jsme ochotni přistupovat na kompromisy, se zmenší,“ řekl před pár dny třeba předseda lidovců Marian Jurečka. Další lidovec Zdechovský šel ještě dál: „Pořád jsme byli ti hodní strejdové. Byla tady spousta kiksů a my jsme byli ti, kteří celou dobu mlčeli. Piráti si tady vedli svoji kampaň, teď i STAN. To musí skončit!“

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová se naježila na Víta Rakušana natolik, že výhružně pravila, že by měl za své neopatrné výroky na road show po zanedbaných částech republiky „nést důsledky“. A Piráti? Jejich předseda Ivan Bartoš nevydržel v koutě, a aby ukázal, jak moc je pozitivní a jak moc se odlišuje od toho, co zbytek koalice nabízí, rozjel projekt elektronické občanky, načež to dopadlo jako vždycky.

Může kvůli aktuálním konfliktům a snaze partají prezentovat každá sama sebe nakonec padnout vláda? Spíš ne. I když samozřejmě platí další výrok Mariana Jurečky: „Mně vadí, kdy jsou věci, které si jako koaliční partner vzkazujeme přes média. Máme extrémně silnou zodpovědnost za skoro dva roky vládnutí v této zemi. A shodit rukavice teď a rezignovat na týmovou spolupráci není šťastný krok. Když to začneme dělat v koalici všichni, tak tu vládu taky můžeme do půl roku položit.“

Zlatá slova. A Jurečkovi lze samozřejmě doporučit, aby je aplikoval nejen na partnery, ale především na sebe. Pokud se všichni vládní politici neuklidní a neuvědomí si, o co se v dnešním světě hraje, budou si to následně dlouhé roky vyčítat. Extremisté a populisté sice možná dnes mají navrch a jejich vítězství zabránit nelze. Ale dopracovat se k jejich výhře dříve než v řádných volbách, to by byl opravdu zázrak politického egoismu.