Vít Rakušan spustil velkou reality show. Přečtěte si, jak funguje a kdo v ní vyhraje

Je to přízračný obrázek. Ministr vnitra stojí v karvinské hospodě, která skanduje „fašisto, fašisto“, píská na něj a při každé odpovědi nesouhlasně bučí. Ministrovi to zjevně nevadí, spíš vypadá, že mu to takto vyhovuje. Co to sledujeme? Chvilku politického masochismu? Naivní pokus o zahlazení příkopů ve společnosti? Kdepak. To, co marketingový tým Víta Rakušana spustil v podobě hospodských „debat bez cenzury“, je mimořádně kvalitní PR akce, která se inspiruje metodami a postupy populistů, přičemž je ovšem kreativně přetváří pro potřeby marketingu demokratických stran. Pojďme ji rozebrat a zkusit odhadnout, jak může být úspěšná.

Zdálo by se, že se Rakušan pouze pokouší zkopírovat osvědčenou zemanovsko-babišovsko-okamurovskou metodu: objíždět zapomenuté kouty republiky a získávat tak voliče. Zčásti to tak opravdu je. Jenže rozdíl je v tom, o jaké voliče se jedná. Zatímco jmenovaní populističtí politici rajzovali po zapadlých koutech Česka, aby přesvědčili přímo účastníky tamních mítinků, Rakušanovi jde o něco úplně jiného.

Dobře ví, že v Karviné či Sokolově nikdy (skoro) nikoho nepřesvědčí – větší než malé množství voličů tam na svou stranu nezíská. Musí to být jasné každému, kdo se někdy podíval na výsledky tamních voleb od roku 1989 nebo se jen mrkne na výsledky z roku 2021. Vtip Rakušanovy expedice je v něčem jiném. A sice v tom, že jde o dobře zrežírované představení pro úplně jiné publikum, než které se vyskytuje v sudetských hospodách.

Komentář Petra Honzejka

„Volal mi Rakušan.“ „A co chtěl?“ „Nic!“

18. 1. 2024 ▪ 4 min. čtení

Pro jaké? A jak to funguje? Pro pochopení obojího se musíme podívat na výchozí situaci. V současné době sociologické agentury zaznamenávají značné zklamání a demotivaci voličů, kteří v roce 2021 hlasovali pro vládní strany. Nezanedbatelná část z nich uvádí, že výkon vlády je nemastný neslaný, a reagují na to pochybnostmi, zda vůbec jít k volbám. A právě na tyhle voliče se Rakušan skrze svou dramatickou inscenaci obrací. A může to fungovat. Vždyť si to představte: demokratický volič se chytá za hlavu, jak je vláda nevýrazná, jak veřejný prostor válcuje Andrej Babiš se svou armádou klonů. A najednou přichází něco nečekaného – Vít Rakušan, na kterého řve narvaná karvinská hospoda. „Ha,“ probere se demokratický volič. „Konečně něco výrazného! Že by to ještě nebylo úplně v háji?!“

To je ovšem jen obecný základ. Na celé inscenaci je podstatné, že demokratické voliče může opravdu silně mobilizovat. A to na principu, který je také tak trochu okoukaný od populistů. Tím principem je polarizace. Rakušanovi marketéři záměrně inscenují oponenty vlády jako primitivy. Vždyť co se asi stane, když postavíte Víta Rakušana do karvinské (sokolovské, ústecké a tak dále) hospody? No jistě. Přijdou hlavně ti, kdo si chtějí sprostě zařvat. Čím více jich bude a čím agresivnější budou, tím pro Rakušana lépe. Když dosud demotivovaný demokratický volič řvoucí typy uvidí, řekne si: „Přece nenechám o budoucnosti země rozhodovat tahle individua!“ To, co vypadá na první pohled jako pokus o zahlazování příkopů ve společnosti (cesta za oponenty), je ve skutečnosti s ohledem na skutečnou cílovou skupinu pravým opakem – polarizací, tedy metodou, kterou úspěšně používají populisté, když své oponenty vykreslují jako proradné elity odtržené od lidu a tak dále.

Ale abychom byli spravedliví, je to jen část propracovaného režijního záměru. Sekundárním motivem je to, že voliči ANO a snad i SPD, zvláště ti vlažnější, mohou celou inscenaci jako pokus o zahrabávání příkopů vnímat. Když vidí, jak Rakušan klidně reaguje na nadávky a nakonec si dá v hospodě plné nenávistníků s někým i panáka, mohou si říci: „Vždyť on ten Rakušan není takový démon, abychom se ho museli za každou cenu zbavovat. Aspoň lidsky to může být docela fajn chlap.“ A jejich motivace přijít k volbám z důvodu protestu proti vládě se aspoň o něco málo sníží.

To ale není všechno. Podstatná je na celé Rakušanově akci ještě jedna věc: v politice zpravidla vítězí ten, kdo dokáže nastolovat agendu, přicházet s překvapivými tahy, udržovat tlak a nutit protivníka, aby jen reagoval, a tak se dostával do defenzivy. Zatím si to uvědomovali (a metodu úspěšně praktikovali) jen naši populisté. Příkladmo: Andrej Babiš plácl nějakou nehoráznost, pak si natáhl rakouský kroj, aby ji jakože kompenzoval, a demokraté naskočivší na návnadu o tom všem debatovali, rozčilovali se, vysmívali se mu, aniž by jim docházelo, že podstatné není to, o čem se debatuje, ale o kom se debatuje. A že Babiš ovládá celou scénu.

Teď se ale situace obrátila. Rakušan vyjel do karvinské hospody, mluví se o něm, populisté jsou najednou v defenzivě a jen banálně upozorňují na to, že to Rakušan v hospodě schytal. O což, jak jsme si už ukázali, vůbec nejde, právě naopak. Je to vůbec poprvé od voleb, kdy je někdo z vlády marketingově před opozicí.

Celkově spočívá výjimečnost, ba genialita nápadu Rakušanových marketérů na cestu po hospodách v nepřátelských regionech v tom, že má potenciál na jednu stranu mobilizovat voliče vládní a na druhou demobilizovat voliče opoziční. O pár desítek nadávajících lidí v karvinské nebo jakékoli další hospodě vůbec nejde. Ti jsou jen nevědomými herci v Rakušanově příběhu. V reality show, ve které v danou chvíli nemůže vyhrát nikdo jiný než sám Vít Rakušan. Nakolik mu to bude nakonec stačit, samozřejmě jasné není. Ale rozjel to, připusťme, marketingově velmi dobře.