Počínaje rokem 2014 a zejména od roku 2022 provádí Moskva pobuřující politiku rozsáhlého vynuceného vysídlování a deportace ukrajinských civilistů. Včetně tisíců dětí, nezletilých a dospívajících.
Jedním z cílů ruské invaze od roku 2022 je zajmout a následně rusifikovat velké množství ukrajinských občanů, aby podpořili klesající počet obyvatel Ruska. Tento cíl může být pro Moskvu stejně důležitý jako anexe ukrajinského území.
Od 24. února 2022 do dnešního dne Rusko vysídlilo nebo deportovalo nejméně 19 546 ukrajinských dětí bez doprovodu. To je oficiální údaj, který poskytl portál ukrajinské vlády „Děti války“. Tato statistika však zahrnuje pouze ty děti, o nichž byly vládě poskytnuty informace od příbuzných, svědků nebo místních orgánů a kde tyto údaje již procházejí ověřením. Je pravděpodobné, že skutečný počet je podstatně vyšší.
Rodiče nebo příbuzní některých dětí byli přesvědčeni ruskými agenty (úředníky, aktivisty, kolaboranty atd.), aby své potomky poslali do ruských letních táborů nebo jiných rekreačních středisek. Po uplynutí dohodnuté doby rekreace byly mnohé z nich drženy déle nebo převezeny jinam. Až 3855 nezletilých sirotků a dalších nezletilých žijících v ukrajinských dětských domovech bylo podle Regionálního centra pro lidská práva (RCHR) do září 2023 deportováno nebo přemístěno do Ruska. Některé ukrajinské děti byly odděleny od svých rodičů v tzv. filtračních táborech podél fronty. Některé dětské tábory v Rusku jsou dokonce inzerovány jako „integrační programy“ pro ukrajinské děti.
V naprosté většině případů nedali ani příbuzní, ani příslušné ukrajinské vládní orgány výslovný souhlas s trvalým přemístěním těchto dětí bez doprovodu do Ruska.
V letech 2022–2023 přijalo Rusko různé nové právní předpisy, které mají usnadnit rusifikaci a asimilaci ukrajinských dětí. Tyto revize vedly k situaci, kdy podle zprávy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě děti „nemají v celém procesu (změny občanství) prakticky žádné slovo a totéž platí pro jejich rodiče nebo jiné (původní) zákonné zástupce v případech, kdy jsou od nich děti odděleny“.
Zároveň platí, že udělení ruského občanství opravňuje adoptované děti k „sociálním zárukám“, jinými slovy k přístupu ke státním dotacím. To vytváří finanční pobídky pro potenciální osvojitele na ruské straně. Podle ruského zákona o rodině mají adoptované děti stejné postavení jako vlastní děti rodičů, což umožňuje změnu jména, příjmení a data a místa narození dítěte. To ztěžuje zjišťování statusu ukrajinských dětí adoptovaných v Rusku a jejich příbuzných na Ukrajině.
Na procesu deportace a adopce se podílí řada ruských vládních orgánů, přičemž koordinační roli hraje komisařka pro děti Maria Lvovová-Bělovová – dnes hledaná Mezinárodním trestním soudem. Vládní program vysídlení a rusifikace realizují desítky ruských federálních, regionálních a místních úřadů. Zabývají se logistickou koordinací, shromažďováním finančních prostředků, zásobováním, řízením dětských táborů a také propagací kampaně rusifikace v Rusku a v okupovaných oblastech Ukrajiny.
Co by teď přinesl mír na Ukrajině: obří vraždění a deportace. Putinovi jde o to zabrat víc lidí než území
Ukrajinští představitelé se na Rusko obrátili s četnými výzvami. V březnu 2023 požádala místopředsedkyně ukrajinské vlády Iryna Vereščuková Moskvu, aby „okamžitě předala seznamy všech ukrajinských sirotků a dětí zbavených rodičovské péče“, které jsou pod kontrolou Moskvy. Od roku 2022 se ukrajinská kritika stále častěji zaměřuje na mezinárodní organizace, jejichž úkolem je předcházet násilným přesunům dětí a zvrátit je.
Je zvláštní, že namísto prevence a odvracení násilných transferů se běloruská společnost Červeného kříže, donedávna člen Mezinárodní federace Červeného kříže (MVČK), podílela na deportaci ukrajinských dětí do Běloruska.
Vzhledem k tomu, že deportace dětí pokračují dodnes a jen velmi málo z nich se podařilo zvrátit, zahájila ukrajinská vláda různé iniciativy. Z dosud téměř 20 tisíc oficiálně registrovaných vysídlených nebo deportovaných dětí se jich ale na vládou kontrolované území v rámci Ukrajiny vrátilo pouze asi 400.
Povědomí mezinárodní veřejnosti o masových deportacích dětí z Ruska se zvyšuje jen pomalu. Dne 1. července 2022 vyzvaly světové lidskoprávní organizace k vyhlášení moratoria na mezistátní adopce ukrajinských dětí v souladu s přístupem ukrajinské vlády i mezinárodním právem. Do začátku března 2023 tuto výzvu podepsalo 43 nevládních organizací. V září 2022 přijal Evropský parlament rezoluci, v níž vyzval Rusko, aby mimo jiné okamžitě zastavilo přemísťování dětí na území okupovaná Ruskem a do Ruské federace. V usnesení z února 2023 šel Evropská parlament ještě dál a uvedl, že zmíněné jednání představuje zločin genocidy.
Navzdory rozsáhlému odsouzení zůstávají tisíce nezletilých Ukrajinců bez doprovodu v Rusku nebo na Ruskem okupovaném území bez svých zákonných zástupců. Čím déle zůstávají mimo své domovy a rodiny, tím je jejich budoucí repatriace bolestivější, komplikovanější a spornější. Dokud se v Rusku a Bělorusku nedostanou k moci zodpovědnější vlády, je zapotřebí masivních mnohostranných akcí, které povedou k rychlé a hmatatelné změně. Národní a nadnárodní aktéři musí přejít od verbálních intervencí k činům zaměřeným na výsledky. Regionální centrum pro lidská práva (RCHR) navrhlo, aby namísto pouhých zmínek o masových deportacích dětí z Ruska v obecných humanitárních nebo politických prohlášeních byly zveřejněny oficiální a adresné dokumenty, které budou výslovně požadovat repatriaci ukrajinských dětí. Mělo by tak učinit Valné shromáždění OSN, další mezinárodní shromáždění a co nejvíce národních parlamentů.
Dále RCHR navrhlo, aby byl rozšířen seznam v současnosti sankcionovaných ruských osob zapojených do deportací a rozšířeny postihy již sankcionovaných osob. A také aby Mezinárodní trestní soud vydal nové zatykače po vzoru zatykačů na Putina a Lvovou-Bělovou, aby byly k trestným činům uvedeným ve stávajících zatykačích přidány nové trestné činy a aby byl zabaven zmrazený ruský majetek a určen potřebám dětí, které se staly oběťmi nezákonných deportací a nuceného vysídlení.
Omezení ruských úředníků zapojených do deportace a asimilace ukrajinských dětí by se mělo stát významnou součástí balíčků sankcí Evropské unie. Sankce EU související s deportacemi a asimilací ukrajinských dětí by měly být rozšířeny na ruské nevládní organizace, podniky, školy, univerzity, profesní organizace podílející se – často otevřeně, a dokonce demonstrativně – na deportaci a rusifikaci. Další návrhy RCHR zahrnují: rozšíření seznamů potvrzených a pravděpodobně deportovaných dětí, předání těchto seznamů k ověření Rusku prostřednictvím příslušných mezinárodních organizací nebo třetích států, určení míst na Ukrajině i mimo ni pro dočasné umístění navrácených dětí na Ukrajinu k jejich příbuzným nebo jiným oprávněným opatrovníkům.
Složitým úkolem je upozornit dosud převážně nevědomou část mezinárodního společenství na rozsah, závažnost a tragičnost ruské politiky odebírání dětí. Zatímco mnozí zainteresovaní akademici, politici a diplomaté na Západě jsou dobře informováni, obeznámenost „běžných“ občanů evropských a dalších zemí s touto skandální situací zůstává omezená. Tuto mezeru je třeba překlenout se zvláštním důrazem na národy globálního jihu, kde jsou kremelská vyprávění o rusko-ukrajinské válce populární. Speciální stipendia, ceny, soutěže, zájezdy, setkání, workshopy atd. pro novináře, redaktory, blogery, vydavatele, vědce, umělce atd. by měly vést k tvorbě vhodných analytických, publicistických a uměleckých textů, podcastů i videomateriálů, které budou snáze dostupné a rozšířené mezi širokou veřejnost.
Agresivní politika Moskvy v oblasti odebírání dětí je důležitým aspektem ruské agrese vůči Ukrajině. Dokládá její charakter demografického, a nikoli pouze geografického dobývání. Takzvaná speciální vojenská operace Kremlu je národně-kulturním, a nikoli pouze vojensko-politickým projektem. Zveřejnění podrobností o hrůzné politice Moskvy v oblasti vysídlování a deportace dětí na Ukrajině od roku 2014 není pouze morálním úkolem. Může také pomoci lépe pochopit podstatu genocidního útoku Ruska a důvody, proč je nutné jej co nejdříve zastavit.
Autor je analytikem Stockholmského centra pro východoevropská studia (SCEEUS) ve Švédském institutu pro mezinárodní záležitosti (UI). Článek shrnuje závěry zprávy „Ruské násilné transfery ukrajinských dětí bez doprovodu“, kterou si v létě 2023 objednal podvýbor Evropského parlamentu pro lidská práva
