Mladý muž jménem Alexander Něčajev nervózně otáčí v rukou Rubikovou kostkou a očima bloudí po západoberlínském tržišti zaplněném lidmi. Očividně na někoho čeká. Záhy se na scéně objevuje další postava, se kterou ruský agent v hodnosti kapitána Něčajev nastupuje do zeleného BMW, kde přebírá dokument s „výbušným obsahem“. V souboji rozvědek se v roce 1989 rozhoduje o tom, zda se Sovětům podaří sestřelit malé letadlo, které se zbraněmi hromadného ničení již krouží nad jejich územím. Jistěže podařilo…
To není realita, ale úvodní scéna z nového seriálu, který se v polovině února, měsíc před prezidentskými volbami, objevil na ruské streamovací platformě Wink a vzápětí ho také
zařadila moskevská státní televize.
Jak informuje ruský list Vedomosti, nový „vlastenecký seriál“ se točil nejenom v Moskvě a Berlíně, ale mimo jiné v běloruském Minsku či tureckém Istanbulu.
„To, že se nový seriál začal vysílat čtyři týdny před takzvanými prezidentskými volbami v Rusku, není náhodné. Je to výsledek strategicky pojatého plánování volebního boje, které má jediný cíl: dále upevnit moc Vladimira Putina, který v zemi jako autokrat vládne od roku 2000,“ poznamenává v obsáhlé analýze německý časopis Der Spiegel, jehož investigativnímu týmu se zprostředkovaně dostaly do rukou tajné dokumenty pocházející ze samotného Kremlu.
Jediná pravda je ta od nás, hlásá Kreml
Jako první je získal estonský zpravodajský server Delfi, který se o ně podělil s dalšími evropskými médii, mimo jiné s německou televizní stanicí ZDF, rakouským listem Der Standard, švýcarskou společností Tamedia-Gruppe či s ruským exilovým serverem Meduza.
Celý důvěrný fascikl nazývaný „Kreml-Leak“ zahrnuje kolem 30 různých dokumentů datovaných od roku 2020 do konce minulého roku.
V podkladech získaných „z útrob Kremlu“ jsou uvedené nejenom konkrétní výdaje na různá opatření a projekty, ale také osoby odpovědné za přijímaná rozhodnutí. Většinou je to ruský premiér Michail Mišustin, někdy dokonce samotný Vladimir Putin.
Nejde jenom o vytváření „těch správných informací“ a jejich soustavné podsouvání ruské veřejnosti přes provládní média. Stejně důležité je, aby „ve stínu“ zůstala fakta, která se Putinovi nehodí do krámu. Je to brutální indoktrinace, kdy mají občané Ruské federace slepě a odevzdaně přijímat to, co jim režim servíruje – hodnocení, názory, postoje, o kterých se nediskutuje, a pokud ano, pak jedině v té správné „režii“.
Tajné dokumenty podle Der Spiegelu pocházejí z nejbližšího okolí Sergeje Kirijenka, jednoho z nejbližších Putinových spolupracovníků. Jako zástupce vedoucího prezidentské kanceláře patří k nejvlivnějším postavám Kremlu. Muž, který byl za prezidenta Borise Jelcina v roce 1998 krátce ruským premiérem, později šéfoval koncernu Rosatom. Ten se svého času velice intenzivně zajímal o účast na tehdy zvažované dostavbě Temelína. Kirijenko na podzim 2011 poskytl exkluzivní rozhovor HN.
Kirijenkův úkol je podle dokumentů, které se dostaly za kremelskou zeď, jasný: nejenom zajistit Putinovi vysoký počet hlasů (alespoň 75 procent), ale také upevnit jeho moc po volbách.
Tři klíčová témata
Kreml se ve své promyšlené, sofistikované manipulaci s veřejným míněním zaměřuje na tři klíčová témata: na samotné prezidentské volby, informační a ideologickou válku a také na „nové regiony“, což je kremelské synonymum pro okupovaná ukrajinská území. Na uvedené priority Kreml letos v přepočtu vyčlenil 1,1 miliardy eur (tedy zhruba 28 miliard korun podle současného kurzu).
Ze získaných dokumentů dále plyne, že z uvedené sumy spolknou opatření „šitá na míru prezidentským volbám“ 432 milionů eur. Část připadla Ústavu pro rozvoj internetu (IRI) – instituci, která se má tvářit nezávisle. Avšak na jejím vzniku se finančně podílel Kreml a od roku 2020 mu slouží jako „koordinátor“ při tvorbě obsahu majícího za cíl „duchovní a morální osvětu mladých lidí“.
Z těchto peněz se financoval také film zmíněný v úvodu článku, mající vyhraněný „národní obsah“ a zprostředkovávající pozitivní obraz o ruských tajných službách.
Není to jediné filmové dílo sloužící Kremlu jako nástroj v oné „ideologické a informační válce“. Dokumenty obsahují celý seznam filmů s přesnými daty, kdy se má to či ono dílo do březnových voleb zveřejnit a jaký cíl musí sledovat – například „obranu národních zájmů“.
Konečně třetí téma, na které se Kreml zaměřuje – ovlivňování a usměrňování (spíše zglajchšaltování) obyvatel žijících na okupovaných územích. Prvořadá pozornost se věnuje mladé generaci, pro kterou se zřizují vzdělávací centra, poskytují stipendia. A v neposlední řadě jde o „vlasteneckou výchovu“ a získávání vojenských dovedností. Významná úloha v této manipulaci připadá Kremlem financované organizaci „Rusko, země možností“.
Za tím vším je podle investigativního příspěvku jediné – strach ruského vládce a jeho okolí. Ústřední volební komise, která jde Putinovi na ruku, nekompromisně pod různými záminkami vyřadila několik jeho potenciálních soupeřů. Odmítla zaregistrovat například bývalého poslance Státní dumy Borise Naděždina či novinářku, regionální televizní moderátorku Jekatěrinu Duncovovou, jedinou ženu v Rusku, která veřejně prohlásila, že se bude ucházet o nejvyšší post ve státě. Důvod? Část podpisů na jejích předvolebních arších prý byla neplatná.
