Kdekoli je o vás zmínka, začíná tím, že jste byl uměleckým ředitelem Moseru. Roky se věnujete vlastní tvorbě, nevadí vám ta nálepka?
Strávil jsem tam spoustu let a je to neoddělitelná část mojí kariéry. Před pár dny jsem si uvědomil, že se věnuji sklu už 25 let. A musím přiznat, že díky Moseru jsem si udělal nějaké jméno v oboru, které má určitou hodnotu. Díky tomu lidé věří v to, co dělám, věří investici, kterou do mé tvorby vkládají. Takže je to pro mě spíš výhoda.
Jak dlouho funguje vaše studio v Jirkově?
Studio jsem vybudoval v roce 2018, kdy jsem skončil v Moseru. Bydlím v Klášterci nad Ohří, ale pocházím z Chomutova a tento areál je rodinný podnik. Jsem původně brusič, tak když už to dělám, chtěl jsem mít i vlastní dílnu. Tady se jen brousí, ale jinak si pronajímám sklářské kapacity různě na severu ve sklárnách tam, kde právě potřebuju. Každá sklárna se orientuje na něco jiného. Jiné kusy naopak vozím na broušení, takže zaměstnávám brusiče na severu, a pak jsou tu unikátní kousky, kdy se jedná jen o jeden jediný kus pro klienty. Takové si brousím sám.
Jak taková váza vzniká, například když je na povrchu matná a pod ní je barevné sklo?
Je to složitá sklářská technika, na kterou potřebuji ve sklárně hodinu a půl práce a k tomu čtyři skláře. Vzniká vrstvením, kdy se vytvoří dvě baňky, které se pak za tepla spojí a přetáhnou přes sebe. Mat se ještě dál tvoří pískováním. Líbí se mi, když je mezi věcmi nějaký kontrast, když si s tím člověk může pohrát. Na takové váze se pracuje v průměru měsíc a půl až dva. Samotné broušení zabere dva až tři týdny.
Každá taková váza už má svého konkrétního zákazníka?
Ano, klienti jezdí za mnou, mám tu něco k prohlédnutí, a pak jsou věci, které dělám jen na zakázku. Řada zákazníků se sem přijde podívat, protože dostaví dům, vybavují si interiér, něco vidí na stránkách, ale protože to není levná záležitost, chtějí věci vidět na vlastní oči. Cílová skupina je různá. Jsou to lékaři, právníci, podnikatelé v různých oborech. Ceny váz se pohybují i okolo 100 tisíc korun. Je to druh spolupráce založený na dlouhodobých vztazích. Vázu za takovou cenu si nechcete jen tak koupit přes e‑shop.
Proč si myslíte, že chce být zákazník u výroby?
Klient se s vámi chce seznámit, vidět, jak to celé vzniká, jak se sklo brousí, jak pracuji. Pro něj je to zároveň i zážitek. Často přijedou i do sklárny, aby mohli být součástí celého procesu. Je to pro ně příběh, který si obvykle i nafotí. Sám říkám, že dělám něco, co nikdo nutně nepotřebuje, takže pro mě je poctou, že si vyberou mě, protože se jim moje práce líbí. Proto je důležité, když je zákazník součástí procesu tvorby. Jakmile tam tohle všechno není, špatně se vysvětluje, jak je zhotovení náročné, proč to tolik stojí.
Z čeho se skládá konkrétně cena vázy?
Spolupracuji se sklářskou dílnou AJETO v Lindavě. Hodina práce tam stojí 12 tisíc bez daně. Když jde o vrstvenou vázu, děláme ji hodinu a půl. Tím vznikne polotovar. To už máme nějakou cenu, jenže na vázu jsem sám ještě ani nesáhnul. Snažím se držet vysokou kvalitu, nějaká bublinka nevadí, to ke sklu patří, ale často vzniknou i kazy, které tam nemají co dělat. Takže se stane, že musíme udělat dva nebo tři kusy. Další položkou je broušení, což je mnoho hodin práce. Navíc takovou vázu nemůžete dát do obyčejného obalu. Spolupracuji v Praze s firmou Činčera, která mi vyrábí dokonalé obaly, to je také záležitost několika tisíců. Nakonec přidáte katalog, letáčky a teprve pak jde váza do světa.
Patří k řemeslu pokora?
Jednoznačně. Zkuste si přijít do sklárny bez pokory a ti chlapi vás během pěti minut roznesou na kopytech. O tom jsem se přesvědčil i v Moseru, kdy přišli nafrnění výtvarníci, ale skláři si nebrali servítky nikdy před nikým. Takový člověk tam skončí záhy. Práce je náročná, je to dřina, člověk může být sebevíc talentovaný, ale roky práce a dřiny zkrátka ničím nepředeženete. Jedině tím se člověk posouvá. Když přicházíte s pokorou, lidé jsou otevřenější a pomůžou vám.
Jak zamávala se sklářstvím energetická krize?
Sklářství nemělo na růžích ustláno nikdy. Když to nebyla energetická krize, byl to covid, předtím zase jiné ekonomické krize. Pro sklo neexistuje ideální doba, kdy by se dalo říct, že právě teď je to nejlepší. Záleží také na tom, na co je konkrétní sklárna zaměřená. V mém případě není až tak rozhodující, jestli je váza o pár tisíc dražší nebo ne. Ale obecně provoz sklárny je náročný, pece nesmí vyhasnout, ať se vyrábí hodně, nebo málo. Takže těch se to dotklo, protože krize zamávala i se zahraničními trhy a jejich objednávkami.
Stáhněte si přílohu v PDF
Jak se stavíte k sociálním sítím?
Nemám je rád, ale musím uznat, že to je nedílná součást čehokoli, co člověk vytváří. Spousta klientů mě sleduje, ale přistupuji k tomu tak, že méně je více. Nedávám příspěvky každý den. Ovšem pravda je, že když na sítě někdy dám fotky z dílny, jak brousím, občas se ozvou klienti, a to jak ti stálí, tak i noví, a přijedou si pro vázu.
Kromě broušení se věnujete i jiným projektům, na čem teď pracujete?
Mám projekt pro likérku Jelínek na limitovanou sérii slivovice. Dělám design lahví a sklenic, kdy zajišťuji na klíč celou realizaci projektu. U takových zakázek mám volnou ruku, ale samozřejmě si potřebuji s klientem sednout a zjistit, co od toho očekávají, jaký to má smysl, kdo je jejich cílovým klientem a co tím chtějí říct. Jaká je marketingová strategie, jaký je za tím příběh, abych nevymýšlel něco spatra. Musí do sebe všechno zapadat. Když věc podpoří konkrétní brand, dá mu přidanou hodnotu a celkově to dohromady funguje, pak taková spolupráce dává smysl.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.
