Minoritní investoři nemají v Česku zastání, a tak je lepší zde ani neinvestovat. Myslí si to alespoň Alexandr Sarnavský, jenž založil investiční fond Triatleta poté, co se rozhodl odejít z profese privátního bankéře. Mezi klienty fondu investujícího v rozvinutých zemích od USA po Nový Zéland patří i čeští miliardáři. V rozhovoru pro HN mluví o tom, proč jsou poplatky investičních fondů tak vysoké, kdy dává smysl aktivní správa nebo proč se nebojí případného nástupu Donalda Trumpa a jeho vlivu na akciové trhy.

Na jakém základě vznikl fond Triatleta? Privátní bankéř přece spíše radí a produkty zprostředkovává, než že by je přímo vymýšlel.

Triatleta je původně moje osobní portfolio, které se v roce 2022 převedlo do fondu, a jde tedy zároveň o mé soukromé investice, kdy nás klienti mohou ve fondu následovat.

Alexandr Sarnavský (36)

Vystudoval Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů Praha, na finančních trzích začal investovat v roce 2007.

Ve finančních službách se pohybuje od roku 2013, byl seniorním privátním bankéřem se zaměřením na wealth management pro významné klienty Raiffeisenbank. Od roku 2019 zde spravoval největší portfolio klientů fyzických osob co do objemu spravovaných prostředků. V roce 2022 opustil bankovnictví a založil vlastní investiční fond Triatleta, který zohledňuje specifické potřeby privátních investorů.

Ve volném čase rád jezdí na kole a cestuje.

A kolik jich tak už učinilo?

V tuto chvíli máme 36 klientů, což se může zdát jako malý počet, ale jde o to, že náš typický klient má majetek přes 50, většinou 100 milionů korun, někteří se řadí mezi miliardáře. Fond má pak aktuálně pod správou 375 milionů korun.

Přijde mi, že ve veřejném prostoru kladete důraz na aktivní správu. V čem je dobrá?

Aktivní správa umožňuje mnohem lépe než pasivní reagovat na ekonomické a geopolitické situace. Když přišel covid, zavíraly se obchody, přestala létat letadla, odumřel cestovní ruch. Při nákupu německého indexu DAX by investor kupoval i akcie Lufthansy bez toho, aniž by věděl, co se s firmou bude dít. Aktivní investor může takové riziko omezit a vybrat si z indexu to nejlepší a nejkvalitnější.

Teoreticky asi ano, ale prakticky je to vždy těžší. Jak si tedy vedete vy?

Jak jsem říkal, Triatleta funguje teprve od roku 2022 a mé soukromé portfolio jsem měl od roku 2015, takže to je potřeba brát v úvahu. Zhodnocení ale vychází na 13,4 procenta ročně, což je více i než index S&P 500. Nicméně to není ani tak důležité, hlavní je, že šlo o lepší výkon, než měly běžné české aktivně spravované fondy. Ještě bych rád dodal, že nejsem proti pasivnímu investování, jen si myslím, že se může s aktivním dobře doplňovat, umožňuje diverzifikovat. Mám klienty fungující v IT sektoru a těm je třeba nepříjemné mít vše v indexu S&P 500, protože je příliš vychýlený právě k IT a mít ve stejném oboru investice i obživu není chytré řešení. Může přijít krize, která daný sektor semele, a vy zapláčete.

Často se veřejně vymezujete vůči ostatním fondům také v otázce poplatků, které má Triatleta nízké. Dokážou vás ale vaše poplatky uživit?

Ano, zhruba po roce a půl fungování fondu dokážou poplatky pokrýt naše náklady. Co se týče vymezování, tak mi jde o princip. Jsou tu fondy, které mají řádově více kapitálu a nijak to nereflektují v poplatkové struktuře. Jsou strašně nákladné, což pak potápí i jejich schopnost přinášet investorům lepší zhodnocení. Portfolio manažer přece odvádí pořád stejnou práci bez ohledu na to, kolik prostředků má ve správě.

A proč poplatky nedokázala srazit konkurence?

Není moc velká. V této souvislosti bych jen rád nadhodil myšlenku, že jedním z důvodů je i fakt, že nemáme euro jako měnu. Jakmile bychom ho přijali, najednou se tu objeví obrovská konkurence napříč trhem, protože eurové fondy se stanou investicemi v domácí měně. Pro zlepšení je také potřeba, aby si lidé více všímali, do čeho a za kolik investují.

Na druhou stranu zase říkáte, že správcovský poplatek je dobrý, ale výkonnostní moc ne. Přitom druhý zmíněný přece více reflektuje skutečný výkon portfolio manažera.

Správcovský mi přijde fér v tom, že my děláme svou práci pořád stejně bez ohledu na to, jestli trhy rostou nebo klesají. Výkonnostní se pak odvíjí od výkonu fondu, který je ale třeba ze 70 procent daný tržními silami a role portfolio manažera je omezená. 

To, co říkáte, je přece argument proti aktivní správě. Co umí portfolio manažer, který je schopný zajistit klientovi výnos nad zmíněné tržní síly?

Jde o tři věci. První je vybírat firmy, které jsou lepší než samotný index. Zajímá vás rentabilita kapitálu, marže daných firem. Může to znít divně, ale když se díváte, co ve fondech portfolio manažeři mívají, tak občas je těžké tomu porozumět. Když máte ve fondu firmy s horšími pozicemi, než jsou celkově ve vybraném indexu používaném jako benchmark, tak ho těžko můžete překonat. Zadruhé je nutné dodržovat pravidlo nízké obrátkovosti. Nemůžete čekat nadvýnos, když váš portfolio manažer otočí za rok 30 procent akcií – to už je spekulace nebo obchodování. A pak schopnost dodat nadvýkon ovlivňují už zmíněné poplatky.

Podle jakých kritérií vybíráte vůbec akcie do portfolia?

Náš investiční svět má 12 až 16 tisíc akcií, z nichž vybíráme firmy na základě několika kritérií, jako jsou rentabilita dlouhodobého kapitálu, hrubé marže, provozní marže, zadlužení, úrokové krytí a další. Sítem nám projde většinou 140 až 150 akcií. Následuje vyřazení firem, jako jsou firmy zaměřené čistě na těžbu nebo bankovní sektor, který je problematický kvůli pákovému efektu, a také vyřazujeme vysoce cyklické akcie. Takže nám zůstane zhruba 70 akcií. Nyní tak sledujeme 42 akcií, z nichž 35 máme v portfoliu.

Myslíte si, že se dá zanalyzovat akcie takto na dálku? Opravdu jde udělat dobrou analýzu od stolu z Prahy?

Jsem přesvědčený, že ano. Uvedu třeba příklad investora Terryho Smithe, který dokázal najít chybu i ve výkazech společnosti IBM, které si nikdo dlouhou dobu nevšiml. A mířím tím k tomu, že dnes se data přebírají do různých agregátorů, jako je Bloomberg nebo Yahoo, jenže tam se mohou propsat jednak špatně a jednak bez kontextu. Chybí informace, jestli jsou data třeba nějak upravená, o něco očištěná. Jinak řečeno, občas mi přijde, že investoři někdy snad ani nečtou ve výkazech poznámky pod čarou. A tím vzniká příležitost. Ještě bych dodal, že to není tak, že bychom seděli jen v Praze. Samozřejmě jezdíme i na setkání akcionářů, hlavně menších firem. U obrů typu Visa nebo Microsoft to nemá moc přidanou hodnotu.

Které akcie jste naposledy ve fondu dokupovali?

Dokupovali jsme výrobce mikrokontrolerů STMicroelectronics, lehce jsme přikoupili Starbucks a navýšili jsme pozici ve Philip Morris.

Vaše portfolio je ze 60 procent ve Spojených státech. Není to moc?

Měli jsme i vyšší zastoupení. Když se podíváte na Severní Ameriku, tak z každé strany máte oceán, nahoře Kanadu s ložisky nerostného bohatství, na jihu Mexiko jako zdroj pracovní síly, která už je kolikrát levnější než ta čínská. A Spojené státy jsou motor, který dobře šlape a pomáhá tomu i dobře nastavená regulace. Máme ale i pozice v Evropě, na Novém Zélandu. Určitě jsou zajímavé Japonsko nebo i Austrálie.

Co se bude dít, až začnou klesat úrokové sazby?

Teoreticky by to mohlo svědčit rozvíjejícím se trhům, které při růstu sazeb trpěly, neboť se odsud přesouval kapitál do USA a Evropy. Naopak s poklesem sazeb ve vyspělých ekonomikách začnou investoři hledat vyšší výnos, vyšší riziko, a to by zde mohlo pomoci.

Kterým trhům se vyhýbáte?

Klientům deklarujeme, že investujeme na rozvinutých trzích, kde je vysoká míra ochrany minoritních akcionářů. Tedy například je pro nás nemožné investovat v Česku, kde došlo historicky k řadě záhadných a sporných vytěsnění. Sice vám přitom zaplatí nějakou prémii, ale ta vám nikdy nenahradí ušlý zisk a že musíte hledat novou akcii. O vyjadřování politiků k ČEZ snad ani nemusím mluvit. Nelíbí se mi ale třeba ani nové emise na pražské burze. Nechápu, proč jde někdo na burzu s tím, že tam dá třeba jen deset procent svých akcií. V Česku přitom k vytěsnění stačí mít 90 procent akcií. Podobně se snažíme vyhýbat Německu, kde moc dobře nefunguje regulátor, jak ukázal případ Wirecard. A samozřejmě neinvestujeme v Číně, kde nemůžete věřit výkazům firem ani oficiálním statistikám.

Sázíte tedy na důvěryhodnost amerického trhu. Neponičí ji případný návrat Donalda Trumpa na post prezidenta?

Stát se může samozřejmě všechno, ale zpravidla politici něco jiného říkají před volbami a pak reálně dělají. Napětí před volbami je typické a trhy jsou rozkolísané, ale když se podíváte do minulosti, tak po volbách se trhy uklidnily a zamířily spíš nahoru.