Josef „Neplatič“ Středula je opět šéfem odborů, ale jeho mandát je slabý. Odboráři zjevně nevědí, co se sebou

Pokud bychom chtěli dětem vysvětlit pojem „unavené vítězství“, mohli bychom jako ilustrativní příklad použít znovuzvolení Josefa Středuly předsedou Českomoravské komory odborových svazů.

Dlouholetý šéfodborář, který se před pár měsíci sám z funkce vyoutoval nezaplacením členských příspěvků, neměl protikandidáta, a přesto získal pouhých 64 ze 112 hlasů. Je to ten typ vítězství, kdy dotyčného skoro polovina vlastních lidí nesnáší a druhá polovina ho volí jen proto, že se nikdo jiný na funkci nepřihlásil. Tristní to výpověď jak o pozici Středuly, tak o stavu celého odborového hnutí v Česku.

Pokud jde o Středulu, je jasné, že v pozici předsedy odborů poněkud přesluhuje. V dubnu začne kroutit už jedenáctý rok ve funkci. Jeho předchůdce Jaroslav Zavadil přitom odešel po třech letech, známějším osobnostem Richardu Falbrovi a Milanu Štěchovi pak stačilo shodně po osmi letech. Všichni jmenovaní se následně stali politiky: Zavadil to dotáhl na poslance, Falbr na europoslance, Štěch až na předsedu Senátu.

Středula na rozdíl od nich vhodný moment pro důstojný odchod a pokračování kariéry v politice prováhal. Dlouho ho kdekdo přesvědčoval, že by měl vést ČSSD, až přecenil své možnosti a kandidoval rovnou na prezidenta republiky. Výsledek jeho velikášství je známý: ve strachu před debaklem nakonec odstoupil už před prvním kolem volby, ČSSD, které by byl býval mohl významně pomoci, skončila v politickém propadlišti a Středula zase rychle zacouval do odborářské garáže.

Nezaplatil příspěvky, sesadili ho. Já se vrátím, slibuje profesionální odborář Středula

4. 3. 2024 ▪ 3 min. čtení

Jak nevábně to nyní v té garáži vypadá, vidíme skrze aktuální dění: kdosi pomstychtivý nahlásil, že Středula zapomněl zaplatit příspěvky, a tak se musel konat nový volební sněm. Na něm sice Středula získal těsnou většinu, ale nepodpořil ho například nyní nejúspěšnější Odborový svaz školství, který dokázal zorganizovat největší stávku škol po listopadu 1989. A ani ostatní odborové svazy, rozčarované tím, že odbory ztrácejí drajv a na místě největších oponentů vlády je zastiňuje hnutí velkokapitalisty Babiše, který platí svým zaměstnancům v drůbežárnách občas jen minimální mzdu, nejsou z pokračování Josefa Středuly ve funkci nijak nadšené. A hlasují pro něj zejména proto, že náhrada za něj není.

Celkově: Středula neví, co se sebou, odbory nevědí, co se Středulou ani co bez Středuly. A co se sebou, už vůbec ne. A tak skoro půlmilionová odborářská karavana čítající 31 svazů táhne unaveně dál, čekajíc fatalisticky, že ji snad někdo pokropí novou energií. Může se to stát, ale Josef Středula už zjevně oním energickým kropičem nebude.