Sám o sobě ale tvrdí, že je vnímaný jako velký ochránce zvířat trochu mylně. „I když jsem součástí mnoha kauz, jsem aktivní účastník, mám kolem sebe mnoho lidí, kteří dělají daleko víc a takovým aktivitám zasvětili celý svůj život. Řeší podobné věci od rána do večera. Takže se za takové přirovnání trochu stydím, protože se považuji spíš za salonního ochranáře,“ říká.

V kinech právě teď běží druhý díl Gumpa. Máte už nějaké ohlasy na to, jak se povedl?

Lidé říkají, že se jim líbí víc než jednička. Pro mě bylo největší obavou při psaní, abych neudělal pokračování prvního dílu. Zároveň jsem chtěl, aby to byl příběh, který diváci znají. Základ tvoří stále Gump, toho znají dobře, ale přál jsem si, aby se děj ubíral jinou cestou. Už to neměl být pejsek, který utíká a hledá. Snažil jsem se o jinou zápletku, o zachycení jiného kusu života, odlišné poselství. Tím, že dvojka není tolik smutná a je víc vtipná, myslím si, že zasáhne i větší množství lidí.

První díl měl dost negativních reakcí, s ohledem na děti se v něm hodně umíralo.

Chtěl jsem do jedničky jít tímto způsobem. Jestli se o týrání psů má mluvit, jestli se má otevřít téma a nějak rezonovat, pak to nemůže být komedie. K tématu množíren a utrpení zvířat by se to v žádném případě nehodilo. Chtěl jsem, aby to člověka trochu zabolelo, aby se o tom začalo mluvit. Když vás příběh nezabolí u srdce, společnost je natolik otupělá, že o tom ani nezačne přemýšlet. Krutost toho příběhu v lidech vyvolala přemýšlení.

Jak se pracovalo s představitelem hlavní role. Má Gump nějaké hvězdné manýry?

S Gumpem se vzájemně velmi dobře známe, patříme jeden druhému (scenárista je zároveň majitel filmového psa – pozn. red.). Psal jsem příběh s ohledem na to, co je schopný zvládnout. Zároveň to bylo tak, že pokaždé, když jsem si nějakou větu řekl, slyšel jsem hlas Ivana Trojana. Hrozně mi to pomáhalo a měl jsem pocit, že byl Ivan celou dobu vedle mě. Když jsem napsal jedničku, Ivan poté namluvil audioknihu. Při poslechu mi došlo, že dal knize úplně jiný rozměr a objevil v příběhu jiné věci. Už jen tím, jak některé věty říkal. V tu chvíli to bylo, jako kdybych tomu projektu otevřel další dveře, za kterými jsem zatím nebyl. Takže mi byl při psaní dvojky jeho hlas pomocníkem. Psalo se mi pak mnohem snadněji.

Měnil se kvůli Gumpovi v průběhu natáčení scénář?

Občas ano. S Františkem Brabcem rádi říkáme, že si Gump svůj příběh nejen sám napsal, ale částečně i režíroval. Velkým plusem celého projektu je to, že Gump není cvičený pes ani nijak drezírovaný pejsek, prostě hraje tak, jak chce. A ve filmu je to dost zásadně vidět. Když se někdy dívám na snímky s podobnou tematikou, kdy je v hlavní roli pes a má tam být za sebe, tak ho v té roli už tak nevnímám. Vidím za ním povely. Takový projekt pro mě ztrácí upřímnost. To bylo pro mě zásadní, abych se něčeho podobného vyvaroval. Je to projekt Gumpa, je to o něm, jak by se rozhodoval, jak by v těch konkrétních situacích reagoval, i když jde ve velké míře o pohádku. Ale pokud se oprostíme od pohádky a vnímáme Gumpa v nepohádkových situacích, tak je to realita z jeho světa.

S lidskými postavami je to při natáčení snadné, něco se nepovede, zkusí se to natočit znovu. Ale pes na to nemusí mít vždy náladu, jak to probíhalo?

Psal jsem ten scénář velice volně, jak pro herce, tak pro zvířata. A mnohdy Gump zareagoval tak, že se nám to mnohem víc líbilo. Má velkou výhodu, že nikdy netrucuje. Předtím jsme měli psa, pitbula Kevina, to byla velká láska moji maminky, a ten tedy trucoval a občas se urážel.

Organizace Se psem mě baví svět pomáhá opuštěným a týraným psům. Podle toho, co vidím v médiích, mám pocit, že máte čím dál víc práce, přestože je osvěta velká.

Někdy jsem mylně vnímaný jako velký ochránce zvířat. I když jsem součástí mnoha kauz, jsem aktivní účastník, mám kolem sebe mnoho lidí, kteří dělají daleko víc a takovým aktivitám zasvětili celý svůj život. Řeší podobné věci od rána do večera. Takže se za takové přirovnání trochu stydím, protože se považuji spíš za salonního ochranáře. Napíšu knihu, zpopularizuji nějaké téma, ale kolem mě jsou pak ti opravdoví ochránci zvířat, kteří tomu věnovali celý svůj život.

Ale jste také důležitý článek takového procesu a vaše jméno tak pomůže otevřít dveře k dalším dobrým věcem.

Napsal jsem jedničku i dvojku jako poděkování organizacím, které tohle všechno dělají. Všem lidem, s nimiž na nějaké pomoci spolupracuji, organizacím, kterým pomáháme. Je fér říct, že nejsem ten, kdo od rána do večera fakticky fyzicky pomáhá, čistí klece, zbavuje psy blech. Moje jméno často pomůže otevřít některé kauzy, protože lidé se bojí medializace, bojí se, že se na ně ukáže prstem. Jsem součástí mnoha záchran psů, ale když vidím, co dělají někteří kolem mě, musím to vždy uvést na pravou míru, abych se nestyděl sám před sebou.

Co všechno je náplní organizace?

Úplně na začátku jsme si řekli, že budeme pomáhat v rámci Gumpova projektu a že pomoc budeme směrovat jen na zvířata. Postupně se k nám kromě příběhů zvířat dostávaly i ty lidské. Díky tomu jsme se dostali i k jiným podobám pomoci. Spolupracovali jsme s nadací Krtek v rámci onkologie nebo s centrem Hájek, kde jsou děti s pohybovým postižením. Teď naposledy jsme v rámci mistrovství ČR v krasobruslení pomáhali holčičce, která má pohybové postižení, koupili jsme jí profesionální brusle a zajistili roční výuku u profesionála. Projekty vybíráme podle sebe. Podle srdce, podle toho, jak se nás který příběh dotkne, a přesně takhle to má význam.

Jak se daří odhalit a zastavit množírny?

Nedaří, je to velký boj, u kterého si mnoho z nás dalo za cíl vyhrát. Nejdůležitější je samotné uvědomění v lidech. Je to celé o tom, že si vysníte pejska, chcete buldočka, čivavu, jorkšírka. Pak se podíváte, kolik takový pes stojí v rámci průkazu původu, řeknete si, že tolik peněz nemáte nebo nedáte. Ale zároveň se toho snu nevzdáte, protože právě tenhle pejsek se vám líbí. Začnete hledat levnější variantu. V tomhle uvažování je začátek toho nejhoršího přístupu k zvířeti. Poptávka je motor výroby.

O mnoho hercích z obou dílů se ví, že jsou pejskaři. Mělo to vliv na obsazení?

Určitě ano. Vypíchnul bych třeba Richarda Krajča, se kterým jsme se spřátelili hlavně ve druhém díle. Byli jsme hodně propojení, velmi mi pomohl při psaní scénáře. Dodal písničku, ke které se natáčel klip. To je člověk, který mě velice lidsky překvapil. Za prvé je velmi talentovaný a za druhé velice skromný, obyčejný kluk. Při natáčení nám přirostl k srdci jak svojí postavou ve filmu, tak celkově jako osobnost. Tím, že odhalil svoji obyčejnost, která by měla být vidět i ve filmu.

Mnoho lidí ho vidí jinak, mají mu za zlé, že se spojil s Andrejem Babišem a zaprodal se.

Je třeba se na to dívat z jiné strany. On není jen tou hvězdou na pódiu. Hudba ho živí, má například i produkční společnost, díky takové zakázce zase Richard může zaplatit mnoha lidem, kteří pro něho pracují. Na druhou stranu vím o lidech, kteří si vyvěšují tibetskou vlajku, ale v titulcích jejich filmů se jako sponzor objevuje Huawei. Nebo spoustu videoklipů sponzorují čínské firmy. Jenže takové věci třeba nejsou tolik vidět. Nejsem voličem konkrétního politika, ale vidím v tom pokrytectví. Lidé si prostě potřebují na někoho ukázat. Je to strašně jednoduché někoho soudit.

V obou dílech se objevila i vaše dcera. Zasahovala vám do příběhu?

Nezasahovala, ale že hrála v obou dílech, je pro mě splněný sen. Trochu víc byla vidět v rámci prvního, protože byla devítiletá holčička, které, když jsem cokoli řekl, to udělala, byla to zábava. Ve dvojce už to bylo trochu jiné, je to třináctiletá slečna, už není ta holčička, pro kterou natáčení byla hra. Teď už do toho šla víc kvůli mně.

Povídáte si s Gumpem?


Rozhodně ano. Nejen že si povídáme, my se spolu i hodně nasmějeme.

Společnost je hodně citlivá na utrpení zvířat, ale někdy to jde až do extrému. Jako příklad uvedu psa z Uherského Hradiště, kdy jeho majitele doslova lynčují. Co si o tom myslíte?

Je správné, že společnost reaguje na utrpení, ale o spravedlnosti by měl rozhodovat soud, nikoli jedinec, kterého to osobně pobouří. Pro mě je to specifické v tom, že kolem sebe vidím takové utrpení zvířat, tolik extrémnějších případů, než je tento. Je to hysterie, která je způsobená tím, že je na kauzu mediálně zasvíceno. Takových případů jsou desítky, stovky, jen se nedostaly do médií. Lidé potřebují mít vždy jednoho čerta, na kterého se vrhnou, nevnímají problém jako celek. Jsem strašně rád, že se o týrání zvířat mluví, že jde o téma, které rezonuje společností. Zároveň je strašně zvláštní, jak to má člověk nastavené v hlavě.

Kdybych udělal místo Gumpa film o statečném kuřátku, tak se u toho filmu rozpláčete, ale druhý den si dáte ve fastfoodu bez mrknutí oka smažené kuře a vůbec si ty věci nespojíte. Takže lynč byl extrémní, ale nikdo nevíme, čím to u toho kluka bylo způsobené, jestli má psychickou poruchu nebo sadistické sklony. Viděli jsme v médiích důsledek něčeho, ale neznáme celý příběh. Dobré je, že je pejsek zachráněný, a zbytek nechme spravedlivému soudu.

Co byste poradil všem, kteří pořizují psa dětem?

V první řadě to, ať psa nikdy nepořizují dítěti, ale sobě. To, že je vedle dítě, je vždycky správně. Pejsek totiž při výchově dítěte vždy pomůže. Důležité je, abyste vy správně přistupovali i k výchově psa. Pokud o zvíře pečujete špatně, nekomunikujete s ním, nejste důslední, tak dáváte špatný vzor i dětem. Správné soužití se zvířetem vás všechny společně naučí mnoha věcem, které byste bez zvířete nezažili. To nejhorší, co můžete udělat, je přistupovat ke zvířeti jako k dárku. Dárek je něco, co udělá v určitou chvíli radost, ale může se odložit. Pro mě je zvíře velký člen rodiny. A zásadní při jeho pořizování je nevybírat ho podle vzhledu, ale povahy.

Život se zvířaty

Stáhněte si přílohu v PDF

Napsal jste dvě knihy o Gumpovi, baví vás psát něco i na jiné úrovni?

Ano, něco se chystá. Po prázdninách se chci vrhnout do dalšího projektu. Téma neprozradím. Je to něco, o čem dlouho sním, ale vzhledem k tomu, že jsem na úplném počátku cesty, nechci některé věci zakřiknout.

Co všechno se teď bude dít kolem Gumpa „dvojky“?

Je toho mnoho, chystají se regionální představení a další projekty. Je to energie, která mě hrozně baví, to nejhezčí z věcí v rámci celého projektu. Nedávno jsem byl v České Lípě, kde je velké kino, a po představení si se mnou lidé ještě hodinu povídali a objímali jsme se. Beru to jako největší odměnu, když lidé příběh pochopí a něco s nimi udělá. Když si čtu některé recenze, říkám si, že každý člověk má srdce usazené v těle na jiném místě. Někteří to nepochopí, vnímají svět zvířat úplně jinak. Ale to nerozhoduje o tom, jestli je věc dobrá, nebo špatná. Já obecně nemám rád kritiky. Nenapadlo by mě psát ji ani na věc, která se mi vyloženě nelíbí. Za každým projektem vidím velký sen člověka, který udělal spoustu práce, aby si ho splnil. Nenapadlo by mě ten jeho sen kazit. Napsal jsem příběh o lásce se zvířetem. Pro někoho je ta láska možná hloupá a naivní, ale já ji takhle prožívám.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.