Evropa žila dlouho v naivním a idealistickém snu o míru. Rozpad Sovětského svazu ukolébal kontinent do stavu poklidného spánku. Války v bývalé Jugoslávii byly interpretovány jako lokálně omezený etnický konflikt, který nemůže podstatně ohrozit klid zbytku kontinentu. Bezpečnostní prostředí se ale dynamicky mění a dlouhotrvající mír, na který jsme si zvykli, je spíše historickou anomálií než pravidlem. Evropské armády se za posledních 30 let ocitly na okraji zájmu společnosti a jejich rozpočty byly vytrvale osekávány. Aby mohl být zachován Pax Europaea, je nutné opět začít masivně investovat do evropské bezpečnosti. A zajištění bezpečnosti bez dostatečné průmyslové kapacity je nemožné. Unie tak musí společně vytvořit podmínky pro nastartování svého ekonomického potenciálu.

Pod vedením Vladimira Putina začala být Ruská federace stále asertivnější. Tato asertivita se časem proměnila v agresivitu a zpochybňování světa dominovaného západními liberálními demokraciemi. Putin ve své řeči na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 nastínil, co za rok provede Gruzii a později Ukrajině. Putinovo Rusko začalo svou agresi vůči Ukrajině již v roce 2014 a od té doby nám dávalo řadu důkazů, že náš mír není samozřejmostí. „Mírovou dividendu“ třiceti let klidu v Evropě a minimálních investic do obrany bude nyní unie muset dohnat.

Evropská unie dlouhodobě neprojevovala o svůj obranný a bezpečnostní průmysl zájem, případně jej různými způsoby omezovala – jako eticky problematický a environmentálně a sociálně neudržitelný. Mezinárodní vývoj posledních let ale unii vedl k rozhodnutí změnit postoj a začít s průmyslem spolupracovat na udržení a rozšíření průmyslových schopností. Evropský obranný fond (EDF) nyní představuje finančně nevýznamnější nástroj podpory obranných průmyslových kapacit ze strany komise. EDF je souhrnem finančních prostředků, které komise v období 2021–2027 vyčlení na podporu obranného výzkumu a vývoje.

Osm miliard eur na obranu

Prvotní impulz k vytvoření EDF přišel ze strany Evropské komise v roce 2016. Ta přišla s prvním konkrétním návrhem o dva roky později, kdy počítala s rozpočtem 13 miliard eur. Delší dobu poté zabralo hledání shody mezi Evropskou radou a Evropským parlamentem ohledně právně‑etických otázek a finálního rozpočtu programu. Nakonec bylo nařízení o EDF schváleno s rozpočtem osm miliard eur.

Podpora obranného a bezpečnostního průmyslu je v unijním kontextu často interpretována jako eticky a legálně problematická. Svět je ale bohužel nebezpečným místem a ne všichni aktéři sdílejí náš odpor k násilným akcím. Pokud považujeme za správné, že oběť se může i násilně bránit agresorovi v rámci krajní nouze a nutné obrany, musíme takové právo na sebeobranu přiznat i celé společnosti, potažmo státu, jak to ostatně umožňuje i Charta OSN. Pokud ale „překujeme meče v pluhy“, hrozí nám, že se dostaneme do situace, kdy budeme „orat pro ty, kteří tak neučinili“. Je dobře, že máme v demokratické Evropě vysoko nastavené etické požadavky. Problém je, že se sami činíme bezbrannými. „Ti zlí“ nemají naše zábrany a rozhodně neuvažují o svém odzbrojení. Právě proto potřebuje Evropa silný a soběstačný obranný průmysl, který jí pomůže bránit naše hodnoty. Vlastní kapacita produkovat vyspělé zbraňové systémy nám zajistí možnost bránit svět, který známe. Pochopitelně nejlepší bude, pokud tyto zbraně budou moci vždy zůstat pouze ve skladech evropských armád a setkáme se s nimi jen na přehlídkách. Samotné zbraně představují jen prostředek, jak si udržet možnost volby, která v důsledku vždy bude záviset na člověku.

Evropská unie obsáhle řeší i etické aspekty jednotlivých systémů, například při užití různých dronů, dálkově ovládaných zbraňových systémů a nyní strojového učení a umělé inteligence (AI). Právě proto je celý program EDF svázán velmi přísnými a přesnými pravidly, která mají etická rizika minimalizovat. Příkladem je právě přísná regulace umělé inteligence v obranných systémech.

Podpora žadatelů o prostředky z EDF

Centrálním informačním bodem pro Evropský obranný fond v Česku je Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Podporu žadatelů, informování o EDF a pomoc při hledání zahraničních partnerů zajišťují osoby jmenované národními ministerstvy obrany. V Česku jsou jimi Kristýna Helm a Václav Syruček z AOBP.

Asociace spolu s Ministerstvem obrany ČR pořádá národní informační dny, semináře a poskytuje podporu zájemcům o EDF.

Výzkumné a vývojové výzvy

Chod EDF je řízen programovými roky. Typický programový rok vypadá tak, že Generální ředitelství pro obranu a vesmír Evropské komise (DG DEFIS) zveřejní na konci března přehled přibližně třiceti výzev k řešení, které jsou rozděleny na výzkumné a vývojové výzvy. Témata výzev určuje komise s výborem členských států na základě Plánu rozvoje schopností Evropské obranné agentury (EDA) na roční programové období, včetně na ně alokované částky. Výzvy jsou vypisovány v „tradičních“ oblastech, jako jsou vzdušný, námořní a pozemní boj, aktivní a pasivní senzory nebo protivzdušná obrana. Existují i méně tradiční oblasti, jako jsou kybernetický boj, digitální transformace nebo přelomové technologie.

Kategorie pak obsahují konkrétní výzvy, například vývoj malého pokročilého dronu. Dokument pracovního programu na daný rok přesněji popisuje, jakého cíle chce komise dosáhnout a co mají nabízet návrhy podané soutěžiteli o udělení grantu. Těmi mohou být jen konsorcia, která jsou složená minimálně ze tří entit (společností, univerzit a dalších) a minimálně ze tří zemí EU nebo Norska. Zkušenosti ale ukazují, že úspěšná konsorcia mívají alespoň deset členů.

Konsorcia musí do určeného termínu (letos 5. listopadu) elektronicky podat své návrhy, které obsahují popis jimi chystaného postupu, předběžná technická řešení a vysvětlení, jak jejich výrobek pomůže evropské technologické převaze. Následně odevzdané návrhy bodově ohodnotí skupiny tří hodnotitelů. Výherci, tedy vybraná konsorcia pro financování, bývají oznámeni v červnu následujícího roku. Ve většině výzev platí pravidlo, že „vítěz bere vše“ a financování získá jen jedno konsorcium. Některé výzvy jsou ale určeny pro více výherců, jako například netematické výzvy, kam mohou konsorcia přihlašovat své původní nápady.

Kromě EDF existují další evropské podpůrné programy, jako například Evropský hub pro obranné inovace (HEDI) pod EDA, Evropské obranné inovační schéma (EUDIS) nebo Podpora pro navýšení produkce dělostřelecké munice a raket (ASAP).

Obrana a bezpečnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Motivace k většímu zapojení

Často zaznívá kritika, že valnou většinu peněz z EDF spolknou velké státy a jejich průmyslové giganty. Samotný francouzský Thales získal za programové roky 2021 a 2022 financování z EDF ve výši téměř 124 milionů eur. Celé Česko za stejné období získalo 7,1 milionu eur. Právě to by nás ale mělo hnát k většímu zapojení.

Nabízí se otázka, zda je možné evropský obranný a bezpečnostní průmysl podpořit nějak efektivněji. Obranný průmysl je schopný generovat dostatečný profit, aby se mohl, na rozdíl od zemědělství, financovat bez dotací. Zásadní problém představuje diskriminační chování bank vůči obrannému sektoru. Řada bank odmítá společnostem působícím v oblasti obrany poskytovat investiční úvěry a některé z nich dokonce i odmítají zřizovat podnikatelské účty. Banky argumentují „zelenou a sociální taxonomií“ Evropské unie, která se ale obranného průmyslu netýká. Druhý důvod udávaný pro diskriminační chování je etická problematičnost obranného průmyslu. Tento důvod například používá i bankovní dům, který ovšem nemá etický problém nadále působit v Rusku. Je však potřeba říct, že situace se v posledním půl roce pomalu mění. Podstatnou podporu tuzemskému průmyslu naopak poskytuje státní Česká exportní banka.

Evropský obranný fond by měl být chápán jako „podmínka nutná, nikoli dostačující“. EDF je krok správným směrem, je ale potřeba udělat mnohem víc. Tím nejjednodušším je přestat uplatňovat nesmyslná omezení, která podkopávají naši vlastní bezpečnost, a místo toho navýšit naše průmyslové kapacity, dokud je ještě čas.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.