Dostupné bydlení pro dva miliony lidí. Co pro něj udělá stát a co soukromý sektor?

Až dvanáct miliard chce vláda v následujících šesti letech investovat do dostupného nájemního bydlení. Nově tento termín ukotvila v zákoně a získala od Evropské komise souhlas k využití veřejných zdrojů pro tento účel. Stát dosud finančně podporoval především vznik sociálních bytů, které se týkaly nízkopříjmových domácností. Nyní chce podporu zaměřit na širší skupinu obyvatel a čelit tak problémům spojeným s nedostupností bydlení ve velkých i malých obcích.

„Pro nový koncept dostupného nájemního bydlení jsme vytipovali tři hlavní cílové skupiny. Jsou to mladí lidé do 35 let, dále potřebné profese, jako jsou například zdravotníci, policisté, učitelé nebo pracovníci v sociálních službách, a pak jsou to obecně lidé bez vlastní nemovitosti, kteří spadají do prvního až osmého příjmového decilu (80 procent nejméně placených lidí v Česku – pozn. red.),“ vysvětluje hlavní ekonomický poradce ministra pro místní rozvoj Otakar Cejnar. V celkovém součtu by se mohlo jednat zhruba o dva miliony lidí.

Stát má pomáhat nejen dotacemi, ale i návratnými finančními nástroji.
Otakar Cejnar, MMR

Především ve velkých městech poptávka po nájemních bytech několikanásobně převyšuje nabídku, nedostupnost bydlení vytlačuje středně příjmové skupiny obyvatel do odlehlejších lokalit a ztěžuje jim podmínky dojíždění za prací. Města pak bojují s nedostatkem profesí, kterým nedokážou nájemní byty zajistit.

„Policisté v Moravskoslezském kraji mají například zhruba stejné finanční ohodnocení jako v Praze. Bydlení v hlavním městě je však pro ně daleko náročnější,“ uvádí jako příklad ředitel Státního fondu pro podporu investic Daniel Ryšávka.

Nedostupné bydlení jako vleklá komplikace

S problémy se ale potýkají i menší obce, jak v diskusi HN potvrdil starosta Žďáru nad Sázavou Martin Mrkos: „Nedostupné bydlení je společným jmenovatelem celé řady problémů. Když lidé nemají jistotu v bydlení, odkládají založení rodiny a propisuje se to i do demografického vývoje,“ říká.

Chtěli bychom vytvořit síť subjektů, které se nájemnímu bydlení budou věnovat.
Daniel Ryšávka, SFPI

Potíž je také v tom, že malé a střední obce často nemají dost velké investiční odbory, postrádají know‑how ohledně rozšiřování bytového fondu nebo nemají k dispozici potřebné pozemky.

Situaci má pomoci zlepšit nový regulatorní rámec pro podporu dostupného bydlení z veřejných zdrojů. „Stát má díky němu možnost podpořit obce v projektové přípravě bytové výstavby, nabídnout jim zvýhodněné financování, a to nejen skrze dotace, ale také pomocí finančních nástrojů, které zajistí, že se investované prostředky budou do systému vracet zpátky,“ pokračuje Cejnar.

Komentář Julie Hrstkové

Digitalizace stavebního řízení nebo náraz do zdi? Chybí software, technika i vyškolení úředníci

28. 5. 2024 ▪ 3 min. čtení

S tím souhlasí i starosta Mrkos, který pozoruje v komunální politice určité mentální bariéry. „Úvěr jako forma návratné finanční pomoci je často vnímán jako sprosté slovo, byť je to legitimní nástroj finančního managementu. V důsledku našeho dotačního večírku se dotace staly jakýmsi LSD komunálu,“ podotýká. Obce podle něj často nezvládají projektové řízení a velkou pomocí pro ně může být odborný konzultant, který je procesem provede.

Průzkum ministerstva pro místní rozvoj nicméně dosvědčuje, že města svůj bytový fond rozšiřovat chtějí. Šetření ukázalo, že 70 procent českých obcí považuje svůj bytový fond za nedostatečný a 72 procent má zájem stavět nové nebo rekonstruovat stávající byty. Zároveň ale ze studie vyplývá, že pouze třetina obcí má s výstavbou reálné zkušenosti. Podle Cejnara je proto důležité především pomoci obcím s projektovou přípravou.

Starostové potřebují mít jasně definovaná pravidla, která se nebudou neustále měnit.
Martin Mrkos, Žďár nad Sázavou

„Ministerstvo pro místní rozvoj v tom pomáhá dotačním programem, ze kterého byla v minulých měsících vyčerpána více než miliarda korun. Před pár týdny byla v rámci tohoto programu vyhlášena další výzva na 400 milionů, jež se týká projektů dostupného bydlení. To je dotace, díky které mohou obce investovat právě do zmíněné projektové přípravy,“ dodává Cejnar.

Expertní pomoc s bytovými projekty nově poskytuje osm regionálních center vytvořených v rámci Národního plánu obnovy. Ta obcím nabízejí ekonomické poradenství, ale i technicko‑developerské a právní konzultace. Na půjčky a dotace spojené se stavbou nebo rekonstrukcí dostupných bytů chce Státní fond podpory investic poskytnout do roku 2030 až 12 miliard korun.

„Pro starosty je především důležité, aby měli do dalších let jasně definovaná pravidla, která se nebudou neustále měnit. Je to zásadní i pro soukromý sektor, aby věděl, za jakých podmínek projekty může kofinancovat,“ připomíná Mrkos. Garanci určité jistoty zdůrazňuje i ve vztahu k nájemníkům: „Pokud se nejedná o úzce specifikované skupiny se zdravotním nebo sociálním handicapem, tak bychom jim neměli nájem dotovat. Výše nájmu má být udržitelná. Zároveň je ale důležité dát nájemníkům jistotu, že je třeba za půl roku nevyhodíme kvůli někomu, kdo za byt zaplatí víc,“ dodává Mrkos.

Myslím, že za dva roky tu uvidíme spoustu úspěšně rostoucích projektů dostupného bydlení.
Pavel Kváš, Česká spořitelna

K řešení bytové krize mohou v tomto pojetí přispět i komerční společnosti. Česká spořitelna se například inspirovala zkušeností své rakouské matky Erstebank a založila v Česku společnost Dostupné bydlení, která se věnuje investicím do bytů s garancí sníženého nájemného.

„Přijali jsme veřejný závazek, že tyto byty budeme pronajímat za cenu, která je o 20 procent nižší, než je tržní nájemné v dané lokalitě,“ říká Pavel Kváš, který stojí v čele veřejného a neziskového sektoru České spořitelny.

V rámci České bankovní asociace vznikla i pracovní skupina, která se má tímto tématem zabývat a motivovat k zapojení další soukromé finanční společnosti. Účastníci debaty se shodují na tom, že spolupráce veřejného a soukromého sektoru je k řešení bytové krize klíčová.

Článek vznikl ve spolupráci s Českou spořitelnou.