Dám přednost sušenému vepřovému. Trenérská legenda Ancelotti a mysteriózní Real Madrid tvoří historii fotbalu

Pokud jsou lidé zrozeni jen pro velké úkoly, má mezi nimi Carlo Ancelotti pevné místo. Cestu k nim měl téměř nerušenou. Osud mu dal do vínku potřebné předpoklady, aby v jejich plnění uspěl, a přihrával mu dostatečně obtížné překážky, aby se na nich zocelil a rozvinul svůj potenciál. Dnes je muž, kterému 10. června bude pětašedesát let, jedním z nejúspěšnějších fotbalových trenérů historie. A podle jedné položky je na nějakou dobu nedostižný – v sobotu se stal pětinásobným vítězem Ligy mistrů, prestižní soutěže, kterou několik jeho dalších úspěšných kolegů dokázalo dobýt maximálně třikrát.

Vyhrávat se Don Carlo, držitel nejvyššího italského Řádu za zásluhy a Řádů rytířského, naučil už ve své šestnáctileté hráčské kariéře – v dresech AS Řím a AC Milán posbíral dvanáct titulů – a na jejím konci prokázal smysl pro velký styl. Pro zranění kolena nasbíral v posledním roce jen dvanáct startů za milánský celek, ovšem v tom rozlučkovém se ukázal – do sítě Hellasu Verona dal coby náhradník za dvacet minut na hřišti své dva jediné góly v ročníku 1991–1992 a slavný stadion San Siro jej vyprovodil velkými ovacemi.

Když v roce 2017 dosáhl mety 1000 odkoučovaných zápasů, dostal od svého tehdejšího zaměstnavatele Bayernu Mnichov obří preclík s přáním „Dobrou chuť, Carlo, do další tisícovky“. Tehdy už se procento vítězství v jeho osobní statistice pohybovalo kolem čísla 60. Zápasů od té doby přibylo více než 300 a bilance výher se drží zhruba na této hodnotě. Ve špičce, kde se Ancelotti pohybuje, bývá při takovém množství mačů tato hranice maximem. A jak řekl jeho slavný, dnes již penzionovaný skotský kolega Alex Ferguson: „Nakonec vás oslavují, když dokážete přinášet trofeje. Jen vy sami si uvědomujete, že počet porážek za tu dobu byl až překvapivě vysoký.“