Herní vývoj, kosmický průmysl či kyberbezpečnost. Firmám pomáháme vstoupit na světové trhy, říká strategický ředitel JIC

Inovační agentura JIC se už 21 let stará o podporu inovací a start‑upů. Svou pozornost upírá hlavně na start‑upy z jižní Moravy, ale působí i na úrovni národní. Za více než dvě dekády fungování agentury se podle strategického ředitele JIC změnilo téměř vše. Od velikosti společností, se kterými spolupracují, přes obory, v nichž firmy podnikají.

„Přibývá projektů, kterým říkáme deep tech. Tedy těch, jež už mají za sebou větší vývoj a testování vlastních softwarů anebo hardwarů. Dále jde i o firmy z biotechnologického či kosmického odvětví anebo herního průmyslu,“ říká. Jejich rozvoj byl v posledních letech testován hned několika krizemi – od covidu přes válku na Ukrajině až po vysokou inflaci. Ale každá z nich podle Uhlíře přinesla i něco pozitivního.

Spolu s iniciativou Druhá ekonomická transformace nedávno proběhla konference HN reVize Česka. Jedním z cílů této iniciativy je mimo jiné přechod od proexportní ekonomiky k té, jež vytváří hotové produkty s přidanou hodnotu. To jsou ambice, jež má za cíl i JIC, je to tak?

Ano a jsme rádi, že to konečně někdo uchopil a pojmenoval také na celostátní úrovni. Naším úkolem je pomáhat zdejším podnikům v rozvoji, a to v jejich nejranější fázi. Tedy v době, kdy ještě nemají dostatek kapitálu na investice a banka jim jen velmi těžko půjčí. Nejvíce pozornosti pak věnujeme firmám, u nichž vidíme potenciál, že by se mohly ve svém oboru stát světovými lídry.

Jak se za 20 let vaší existence poměnily firmy, které za vámi chodí?

Před dvaceti lety tu nebylo moc hotových firem, kterým by naše podpora mohla být užitečná. Soustředili jsme se hodně na začínající projekty, často studentské. Postupem času z nich vyrostly střední nebo i velké a mezinárodně úspěšné firmy. Ale tím, že stále měly svoje potřeby, vracely se k nám i v dalších fázích svého vývoje. A tak je to dodnes. Máme firmy v úplných začátcích, pokročilejší fázi vývoje a máme mezi klienty i hotové firmy s odbytem a pobočkami v zahraničí. I ty mají své potřeby a výhodou je, že tito zkušení podnikatelé pak v rámci ekosystému fungují jako mentoři začínajících podnikatelů.

Úzce spolupracujeme i s univerzitami. Podporujeme transfer technologií a komercializaci výzkumu. Máme k tomu i vlastní grantové programy. Pro studenty také připravujeme univerzitní předměty, kde jim představujeme, co vše podnikání vlastně obnáší. Univerzitní studenti jsou pro rozvoj inovativních firem jedním z klíčových elementů. Spousta z nich pak zakládá vlastní podniky.

Z jakých oborů jsou společnosti nejčastěji?

Hodně věcí vzniká kolem digitálních technologií, což je pochopitelné. Pokrok je rychlý, potenciál vysoký, a přitom startovací náklady poměrně nízké – v podstatě potřebujete jen pár stolů a počítačů, žádné velké výrobní haly. A pak samozřejmě nápad. Přibývá projektů, kterým říkáme deep tech. To jsou ty, které mají za sebou už větší vývoj a testování nějakých softwarů anebo hardwarů. Sem tam jsou to i biotechnologické firmy, hodně společností nyní proniká do kosmického odvětví. Některé z nich spolupracují i s Evropskou kosmickou agenturou. Významně v poslední době roste i herní vývoj, který má v Brně silnou tradici. Dalším klíčovým oborem je elektronová mikroskopie, tedy vývoj a výroba specifických mikroskopů pro vědecké účely. Těchto firem není moc, ale jsou velmi kvalitní.

Máte mezi vašimi klienty firmy, jež podle vás mají šanci stát se světovými lídry?

Je tady vícero firem, u kterých věříme, že mají potenciál dosáhnout mezinárodního úspěchu, a kolem nich koncentrujeme naši snahu. Nakonec naším cílem je napomáhat strukturálním změnám v naší ekonomice. A právě tyto firmy k tomu mohou výrazně přispět. Nejde třeba o podniky, které mají miliardové zisky dnes, ale do budoucna je mít mohou. Kdybych měl jmenovat několik příkladů, jde třeba o Faceup, Wereldo, Skinnners, Legito, Maptiler, Mejzlik Proppelers, Reservio, Sewio anebo Whalebone.

S čím jim pomáháte?

Základem je poradenství a konzultace. Liší se to podle fáze, ve níž firma je. Pokud jde o začínající projekt, řešíme s nimi hlavně finanční a byznys plán, jak poskládat tým. U start‑upů je to individualizované, šité na míru podle potřeb. Ať už jde o řízení, obchod, investice, či motivaci zaměstnanců. Firmy mají k dispozici konzultanty, kteří s nimi jejich situaci proberou a vytipují jim vhodného experta. Těch máme jen v JIC kolem 80. Jak podnik roste, snažíme se ho propojovat s externími spolupracovníky. V praxi to vypadá tak, že nás kontaktují s tím, že chtějí expandovat třeba na americký trh a rádi by se od někoho přiučili. Naší rolí je vytipovat experta, který už tuhle zkušenost má. Společně s ním pak founder nebo jiný zástupce firmy naplánuje postupné kroky, které mají podnik dovést k vytouženému cíli.

Jak pomáháte firmám se sháněním peněz?

Máme experty, kteří připravují firmy na investice a probírají s nimi různé varianty fundraisingu. Intenzivně spolupracujeme s angel investory, finančními institucemi, fondy. Máme špičkový přehled v grantech národních i evropských.

Máme na starosti i inovační strategii celého regionu, což nám umožňuje bavit se s největšími univerzitami u nás, ale i například technologickými lídry v oboru, jako je Thermo Fisher či SAP, a propojujeme je s menšími hráči na trhu. I tito giganti hledají inspiraci, nové nápady, trendy a toto propojení je pro ně také prospěšné. A samozřejmě to funguje i opačně. Jsme prostředníkem mezi těmito světy.

Právě málo rozvinutý kapitálový trh je podle některých expertů jedním z důvodů stagnace českého hospodářství. Podle šéfa České spořitelny Tomáše Salomona tu firmy nemají oproti USA dost možností, jak se financovat mimo banky, což brzdí jejich rozvoj.

V podstatě jediným způsobem, jak si hlavně firma na začátku může dojít pro peníze na trh, je skrze angel investory. Spolupracujeme s celou řadou z nich a máme i vlastní fond JIC Ventures. Jeho prostřednictvím investujeme do podniků v rané fázi. Loni to byly jednotky milionů korun. Pro další peníze, třeba od větších venture kapitálových fondů, si mohou firmy poté přijít ve chvíli, kdy už za sebou mají nějaký růst a výsledky. Ještě před deseti lety toto v regionu vůbec neexistovalo, rozhýbalo se to až v posledních pěti letech. Stále ale platí, že skutečně velkých venture kapitálových fondů ochotných podporovat tyto firmy v Česku zase tolik není.

Teď se kolíkuje Oklahoma. Waldemar Walach o „rajcovních“ investicích i o tom, proč raději peníze rozdává, než je vydělává

4. 6. 2024 ▪ 17 min. čtení

Které velké firmy z regionu vyrostly s vaší podporou?

Jde například o Kiwi.com, což byl vlastně studentský projekt Olivera Dlouhého. Podobný příběh je Y Soft. Václav Muchna tehdy zaklepal na naše dveře s nápadem spravovat systém tisku v podnicích, dnes je Y Soft se svými chytrými řešeními pro automatizaci a digitalizaci firemního tisku a dokumentů ve svém oboru jedním z celosvětových lídrů. A je to také krásný příklad, jak se tito lidé do JIC vrací jako mentoři. Václav Muchna má i vlastní fond Y Soft Ventures, jenž pomáhá s financováním slibných firem, včetně klientů JIC.

Ekonomika v Česku i ve světě prodělávala značné šoky. Nejprve tu byl covid, pak válka na Ukrajině a s ní související energetická krize a inflace. Konkrétně startupová scéna si prošla ještě jedním šokem po krachu části amerických bank, jež byly na odvětví navázány, což vyvolalo další nervozitu. Jak se to promítlo do fungování firem, s nimiž spolupracujete?

Oddělil bych několik fází. Například covid měl efekt velmi různý. Firmy, které potřebovaly fyzický kontakt se zákazníky, to úplně utlumilo. Jiné to zase fantasticky nastartovalo, například podniky z biotech odvětví anebo e‑commerce. Oba tyto obory pak musely hodně šlápnout na brzdu, ale v první fázi zažívaly opravdu boom. A takto to lze aplikovat skoro na všechny šoky a fáze po nich, o kterých jste mluvil. Každá krize má své vítěze a poražené.

Co se týče objemu investic, třeba covid tomuto pomohl. Všechny americké kapitálové venture fondy přešly na online i v rámci Spojených států, čímž se rozbila ona pomyslná bariéra vzdálenosti a najednou začalo být jedno, že firmy sedí v Evropě tisíce kilometrů daleko. Podniky nám začaly říkat, že svět se zmenšil, a právě americké venture kapitálové fondy díky tomu objevily Evropu. A začaly zjišťovat, že se zde v některých případech vyplatí uzavírat velké dealy více než v USA.

A co se dělo po vypuknutí války na Ukrajině?

Tam naopak z pohledu investic došlo k útlumu. Z pohledu amerických, ale i asijských investorů jsme blízko konfliktu, a proto byli velice opatrní a nové investice se v podstatě zastavily. Situace se nyní zklidnila, stále však nejsme ve stavu před válkou. Firmy napojené na ruský a ukrajinský trh to pak zasáhlo úplně nejvíce, ale třeba zbrojařské firmy a ty, jež dodávají nějaké komponenty do defense anebo leteckého průmyslu, ze situace profitují.

Jak velký byl onen propad investic?

Loni šlo třeba o polovinu. Letos se to trochu zlepšuje, firmy, které si chtějí sáhnout na zahraniční investice, ty příležitosti nacházejí. Peněz je na trhu dost, jde jen o zvážení rizik. A myslím, že to vnímání světových investorů, co se týče naší blízkosti ke konfliktu, se mění. Pochopili, že Česko není vedle Charkova.

Text vznikl ve spolupráci se společností JIC.