Drahé nájmy zvyšují zájem o spolubydlení i u starších lidí. V metropolích jako je Praha z toho může být standard

Ze všech evropských metropolí je nyní nejméně dostupné bydlení v Praze, před níž je Bratislava a Mnichov. A to nejen z hlediska vlastnického bydlení, ale také nájmů. Uvádí to studie společnosti Central Group. Stále oblíbenější se tak stává spolubydlení. Jako levnější možnost jej dříve místo kolejí využívali především studenti, dnes ho volí i starší lidé a cizinci. „Časem se ze spolubydlení stane standardizovaný způsob žití i v Česku,“ říká Lukáš Cejnar, ředitel společnosti Collectif. Ta nabízí v českém hlavním městě 650 jednotek (pokojů, bytů i apartmánů) pro spolubydlení.

Takzvaný coliving představuje komunitní způsob bydlení, ve kterém nájemníci sdílí společné prostory, jako je kuchyň a společenská místnost. Dále mají k dispozici například prádelnu, posilovnu či terasu. Soukromí mají nájemníci ve svých pokojích, které obvykle zahrnují i sociální zařízení.

„Každý má u nás vlastní ložnici o velikosti třicet metrů čtverečních a společné prostory dosahují rozlohy čtyřicet metrů,“ přibližuje Cejnar.

Ceny spolubydlení se u různých provozovatelů liší. U dalšího provozovatele, společnosti Bro-coli, začínají ceny na 300 eurech, a tedy necelých 7500 korunách měsíčně. Jde však o sumu za postel ve čtyřlůžkovém studiu. Samostatný pokoj pro jednu osobu stojí například u poskytovatele spolubydlení Prague Nomad 650 eur (zhruba 16 tisíc korun). Společnost Fizz jej pak nabízí za necelých 700 eur (kolem 17 tisíc korun). Obvykle jde o kompletní ceny zahrnující i spotřebu elektřiny a vody.

Dostupnost bydlení se v Praze zhoršila. Česká metropole je už zase na posledním místě

13. 6. 2024 ▪ 3 min. čtení

Pro srovnání: Pražané dávají za průměrné klasické nájemní bydlení o rozloze sedmdesát metrů čtverečních 51 procent průměrné mzdy, vyplývá ze studie Central Group. Při průměrné ceně za jeden metr čtvereční ve výši 422 korun to odpovídá měsíčnímu nájemnému necelých 30 tisíc. V roce 2021 dosahoval uvedený podíl 43 procent. 

U klasických pronájmů je navíc obvykle nutné skládat kauci, která může dosahovat desítek tisíc korun. Při využití služeb realitní společnosti se navíc platí provize, která se obvykle pohybuje ve výši jednoho až dvou měsíčních nájmů. 

Dotázaní poskytovatelé spolubydlení zaznamenávají rostoucí poptávku. Cejnar z Collectif uvádí, že každý rok vidí více než dvojnásobný nárůst zájmu. „Pro letošní rok musíme zájemce odmítat,“ říká zakladatelka firmy Prague Nomad Lucie Minaříková. Spolubydlení využívají nejen studenti, ale také mladí lidé, kteří již pracují. Podle většiny oslovených poskytovatelů tvoří právě mladí zaměstnanci zhruba polovinu klientely. Pouze ve Fizz je jejich podíl nižší. „U nás tato skupina dosahuje zhruba dvacet procent,“ přibližuje manažerka pronájmů Alžběta Benčová. 

Spolubydlení si ale mnoho nájemníků vybírá i z jiných než finančních důvodů. „Mladší lidé chtějí žít flexibilně a bez závazků jak z hlediska lokality, tak délky pobytu,“ vysvětluje Cejnar. „A také je tu sociální aspekt,“ dodává Minaříková. Podle ní bydlení s více lidmi umožňuje snadné navázání kontaktů. To je výhodné zejména pro nově příchozí do města. Například v Prague Nomad se snaží upevňovat vztahy i společnými aktivitami, jako jsou nedělní snídaně či grilování a filmové večery.

Podle dotázaných není v tuzemsku spolubydlení tak rozšířenou formou bydlení jako v zahraničí. Jeho provozovatelé se ale shodují, že kvůli rostoucím cenám nemovitostí a pronájmů bude spolubydlení volit v budoucnu stále více Čechů.

Pronajímatelé se snaží jeho oblibu zvyšovat i snahou o předcházení potenciálním problémům, jako je hluk či nepořádek. Většina zařízení si na úklid společných prostor najímá úklidové firmy a předtím, než začne pokoje pronajímat, je odhluční. „Podle našich zkušeností se dá vše vyřešit dobrou organizací a jasně stanovenými pravidly,“ poznamenává Minaříková.