Peněz z EU bude méně. Dělit menší objem prostředků nebude mít smysl

Podle Ministerstva pro místní rozvoj ČR (MMR), které chystá strategii využití příštích dotací z EU, má smysl snížit počet operačních programů, přes které se řídí rozdělování evropských peněz. Stanislav Schneidr odhaduje, že by Česko mohlo dostat z evropských fondů až o pět miliard eur méně než v aktuálně dobíhajícím dotačním období. „Závisí to i na vizi, s níž přijde Evropská komise. Důležitá budou kritéria, na jejichž základě se bude postavení jednotlivých států posuzovat. Stále dominuje HDP, menší roli hraje výše nezaměstnanosti. Je to ale zatím jenom věštění z křišťálové koule,“ upozorňuje Schneidr.

Jaké změny v kohezní politice se chystají? Bude to v příštích letech evoluce, nebo revoluce?

Očekávám významné změny. Evropská unie čelí mnoha ekonomickým i geopolitickým výzvám a Česko bude mít z EU méně finančních prostředků. To bude mít dopad na způsob jejich využívání. Češi se naučili fondy čerpat, pořád ale těmito penězi spíše cukrujeme. Zvykli jsme si nahrazovat evropskými penězi národní investice. Až 40 procent všech investic v Česku má původ v evropských fondech. To je do budoucna neudržitelné. Budeme muset mnohem více cílit na to, jak evropské dotace využijeme.

Bude se tedy měnit počet operačních programů?

Dlouhodobě nemá smysl dělit menší objem prostředků mezi stejný počet programů. V příštích dvou letech takovou debatu povedeme. Dělo se tak i dříve, ale nakonec se vždy prosadily pohledy skrze jednotlivé resorty. Jenže teď peněz bude reálně o dost méně. Vidím jako možnost, že by Česko minimálně v této debatě opustilo logiku operačních programů či takzvaných řídicích orgánů.

To jde?

Je to jen prostředek k financování. Klíčové je si říci čtyři pět oblastí, kam Česko chce směřovat evropské peníze, a teprve pak řešit způsob financování. Operační program je dokument, který v minulosti vyjednávání s Evropskou komisí často zdržoval. Jde o strategii jen jednoho „sektoru“, plní předem dané cíle a všechny programy musí jako celek zapadat do Dohody o partnerství (závěrečný dokument podepsaný s Evropskou komisí – pozn. red.). Zkusme se zamyslet nad tím, zda by nestačila dohoda, která definuje jednu centrální strategii, kam se má za sedm let dojít. Respektive 10 let, pokud připočtu tři roky navíc (takzvané pravidlo N+3, díky kterému každý závazek členské země přijatý vůči Evropské komisi musí být splněn do tří let od přijetí tohoto závazku – pozn. red.). Svět se stává komplexnějším a úspěch jednoho programu je provázanější s jinými. Teď vůbec neřeším, kdo by to řídil. Ani to neznamená, že by lidé zodpovědní za dosavadní operační programy a jejich řízení včetně kontroly zmizeli.

Jaké strategie máte na mysli?

Zase tak málo jich v Česku nemáme. Na MMR je teď všechny analyzujeme. Od priorit Svazu průmyslu do roku 2029 přes osm základních priorit, které vytyčil vládní výbor pro strategické investice. Nová hospodářská strategie vzniká také na ministerstvu průmyslu a obchodu. Naší úlohou je teď destilovat vše do stručného dokumentu, který bychom pak předložili Evropské komisi a vyjednávali s ní.

Dokdy chcete dát priority dohromady?

Letos na podzim musíme diskusi začít, protože v polovině příští roku by měl přijít návrh víceletého finančního rámce EU. Nařízení se budou na evropské úrovni vyjednávat minimálně 18 měsíců (zahrnuje vyjednávání členských států v rámci Rady EU, s Evropskou komisí a Evropským parlamentem – pozn. red.). Cílíme na rok 2028, kdy nové období začne. Ideálně musíme připravit dokument, který bude stručný a co nejvíce obecný. Najít balanc mezi kontrolou každé faktury a strategickým výhledem na jednu dekádu.

Dost zásadní bude objem peněz, s nimiž může Česko počítat. O kolik méně může Česko z evropského rozpočtu mít?

Netroufnu si říci, zda to bude o třetinu nebo čtvrtinu méně. Závisí to i na vizi, s níž přijde Evropská komise. Důležitá budou kritéria, na jejichž základě se bude postavení jednotlivých států posuzovat. Stále dominuje HDP, menší roli hraje výše nezaměstnanosti. Hlavně jihoevropské státy EU chtějí metodiku rozptýlit dalšími kritérii. Zdůrazňují kritérium spojené s pastí středních příjmů nebo bariérou rozvoje. S tím, jak Česko bohatne, to čeká v budoucnu i nás. Troufnu si ale říct, že HDP zůstane dominantní, může ovšem mít o něco nižší váhu.

O třetinu až čtvrtinu peněz méně. To je hodně, když teď má Česko z programů EU 20 miliard eur.

Postupně to klesá. V předchozím finančním období (2014–2020 – pozn. red.) to bylo 27 miliard eur. Pokud by to bylo podobné, šlo by o propad o čtvrtinu. Tedy asi o pět miliard eur. Jsou to ale opravdu pouze odhady na základě „křišťálové koule“.

Mohli bychom se dostat do pozice čistého plátce?

Pro období po roce 2028 by se to ještě podle propočtů ministerstva financí stát nemělo. Zahýbat by s tím mohlo rozšíření o další státy Balkánu a zejména Ukrajinu. Hodně by se snížil statistický průměr EU. To by se dotklo i dalších unijních politik, například zemědělství.

Jednou z věcí, které Evropská komise propaguje, je využívání finančních nástrojů. Tedy místo přímých dotací levnější půjčky a garance. Jak je na tom Česko?

Tlak z komise je velký, průměr v EU u finančních nástrojů je kolem devíti procent celkové alokace. V Česku zatím necelá tři procenta. Nemáme ani stanovenou ambici, kam bychom chtěli jít. Současně musíme vědět i skrze jaké instituce, aby byly schopny finanční nástroje zadministrovat.

A komise něco podobného chce?

Ne, ale říká, zvyšte podíl finančních nástrojů. Na Slovensku se třeba na národní úrovni dokázali dohodnout na holdingovém fondu pro finanční nástroje. Česko má pro tyto věci Národní rozvojovou banku, Státní fond podpory investic na MMR, je možné využít i kapacit standardních komerčních bank. U rozvojové banky je problém, že nemá dostatečnou kapacitu řešit velké množství menších úvěrů. Je to stejné jako s úvěry od Evropské investiční banky, která je schopna půjčit stovky milionů eur na velké projekty, ale na velké množství malých úvěrů rovněž nemá kapacitu. My se ale bavíme například pro oblast podnikání o tisících malých úvěrů v různých oblastech. A to nehovořím o dalších formách finančních nástrojů, jako třeba záruky.

Mělo by vzniknout něco na úrovni Slovenska?

Jsme uprostřed diskusí mezi akcionáři Národní rozvojové banky (resorty financí, průmyslu a obchodu a místního rozvoje – pozn. red.). Všichni jsme si vědomi, že tu máme slabinu, kterou musíme řešit.

Mluvili jsme o národních prioritách. Jsou tu ale i priority EU. Podpora jakých cílů teď v rámci příprav nového víceletého finančního rámce získává na síle?

Pořád zůstává prioritou Green Deal, byť se dá čekat změkčení. Ale rozhodně se nemění směr. Pořád to bude v investicích EU klíčové. Nezpochybnitelná je také digitalizace a obecně umělá inteligence. Velké téma jsou kritické materiály a surovinová soběstačnost Evropy. Nová priorita jsou geopolitikou ovlivněné investice do obrany. Jako dost důležité téma se průřezově objevuje demografie. Ta souvisí nejen s imigrací či stárnutím obyvatelstva v EU, ale také s vysídlováním venkova a snahou udržet tam mladé lidi. Při vytváření našich národních priorit bychom to měli brát v úvahu. Evropské priority naznačuje nová Strategic Technologies for Europe Platform (STEP), jež zmiňuje obory důležité pro konkurenceschopnost Evropy. A u nich se dá uvažovat o rozvolnění pravidel veřejné podpory.

Proměny Česka

Evropská unie posilovala odolnost, teď bude prioritou bezpečnost

17. 7. 2024 ▪ 6 min. čtení

Česko díky dotacím staví dopravní infrastrukturu. Jsou to hodně viditelné peníze, které by jinak stát musel nahradit. Co se dá v budoucnu čekat? Předpokládám, že to pro Česko pořád bude priorita.

Unie se bude dále zaměřovat na transevropskou dopravu, což je logické. Asi už za to nepůjde opravovat silnice druhé a třetí třídy. To bych bral jako jistotu. Peníze na páteřní infrastrukturu jsou ale udržitelné, podobně jako výdaje na železnice. Nebo chytrá řešení dopravy na takzvanou poslední míli. Pokud bych to přirovnal k lidskému tělu, tak z evropských peněz půjdou tepny. Žíly a vlásečnice už by měly být na financování v národních státech. Zároveň taky pořád půjde soutěžit peníze z nástrojů typu CEF (Nástroj na propojení Evropy – pozn. red.), kde o to soutěží všichni. Nebo se to může řešit půjčkami z Evropské investiční banky.

Co podpora určitých sektorů z fondů EU. Napadá mě letecký a kosmický průmysl. Je to možné?

Určitě je obtížná podpora jednoho konkrétního oboru, i kvůli možnému konfliktu ohledně státní podpory a potenciálních závodů mezi členskými státy. Letecký průmysl ale může být prostředek k širší podpoře výzkumu a vývoje. O takové prioritě lze přemýšlet multioborově. Do letectví může patřit například výzkum biopaliv pro letadla na některé zemědělské univerzitě či testování nových materiálů pro výrobu průmyslových produktů, které to ale mohou dělat i v rámci širšího výzkumu.

Dlouhodobý problém v Česku jsou dotace pro velké podniky. Budou mít ještě méně?

Historicky byla podpora velkým podnikům zapovězené slovo. Teď se to mění kvůli cenám energií, které se liší oproti Asii a USA, ale i v rámci Evropy, kde je například iberijský model pro firmy cenově konkurenceschopnější. Velké podniky ale úplně opomenout nemůžeme. Dá se to navíc odůvodnit tím, že na ně jsou navázané dodavatelské firmy, které jsou menší. Pro velké podniky vede cesta k dotaci prostřednictvím malých a středních firem. Velké podniky by ale hlavně potřebovaly úspěchy v komunitárních programech typu Horizon Europe, kde by byly součástí různých konsorcií společně s univerzitami či inovačními centry. To je síto, protože to je nadnárodní spojení v konkrétních projektech. Zatím v tom ale moc úspěšní nejsme. Propojení schopnosti využít komunitární programy a dotace z koheze je jedna z cest do budoucna v duchu vícezdrojového financování.

Jaký je teď stav čerpání fondů EU v Česku?

Patříme k těm nejlepším. Finální čísla za období 2014–2020 budou na podzim, ale očekávám vyčerpání na sto procent. V novém období 2021–2027 jsme v rámci EU čtvrtí. Zatím máme ke konci května proplacenou desetinu celkové alokace. To je jednou tolik než v tom předchozím období.

Kdo je na tom v čerpání hůř?

Finanční disciplína pro fondy EU požaduje, aby se částka vyčerpala do tří let od přidělení alokace. Tohle je klíčové, jedná se o pravidlo N plus tři. Na MMR máme predikce k čerpání fondů a také robustní systém řízení rizik. Máme semafor, skrz který označujeme podle výše rizika situaci červeně, oranžově a zeleně. Tlačíme pak na resorty, aby zrychlily nebo peníze nově realokovaly. Nicméně toto pravidlo může jít naopak proti dosažení reálných výsledků, nelze srovnávat v horizontu tří let dosažení cíle – třeba mezi vzděláváním a výstavbou dopravní infrastruktury.

S evropskými fondy je spojená administrativa, což je logické. Na druhé straně lze z firem často slyšet kritiku, že je toho někdy moc. Budete se snažit pro nové období pravidla zjednodušit?

Pro zájemce o dotace existuje jediné místo, kde se dají možnosti vyhledat a jsou tam i potřebné harmonogramy výzev, které jsou pro příjemce klíčové (portál Dotaceeu.cz). Testujeme do budoucna také inovace spojené s AI jako chatboty, které budou zájemcům dále pomáhat. Když se jim popíše záměr, navedou je na nejlepší možnosti. Děláme na tom například s projektem Prague AI nebo ČVUT.

Požadavky vždy více zatíží menší firmy. Lze u nich připustit větší rizikovost projektu?

Existuje už možnost využívat takzvané paušály, když projekt zahrnuje rutinně se opakující činnosti. Třeba školení hrazené z peněz EU. Dodavatel si může takovou věc dohodnout, když dokáže nacenit hodinu práce lektora a jednotkové náklady. Vím, že se to hodně používá na ministerstvu práce a sociálních věcí. U investičních projektů je to komplikovanější.

Může to být jednodušší třeba do výše milionu? Případně jiné hranice?

Na menší projekty ani teď nejsou stejné požadavky jako na ty velké. Hodně to závisí na oborech. Pokud by takový systém chtělo používat ministerstvo dopravy, byl by paušál určitě někde jinde než u školení. Proto nejde uvést jednu hranici, která by se dala používat pro všechny. To by musel stanovit administrátor společně s kontrolorem či auditorem fondů.

Zjednodušení by bylo i to, kdyby jeden audit platil pro všechny. Mám na mysli to, že kontroly vašeho ministerstva nebo resortů průmyslu, dopravy či financí často dojdou k protichůdným výsledkům.

Proměny Česka

Stáhněte si přílohu v PDF

Auditů může být víc, ale reflexe práce toho předchozího by tu měla být. Jinak se nedostaneme kvůli strachu administrátorů operačních programů k používání jednodušších přístupů – třeba zmíněných paušálů či jednotkových nákladů, případně k financování nespojenému s náklady, ale s výsledky.

Nebylo by řešením vznik jednoho auditního místa pro všechny fondy EU?

Tomu bych se nebránil a do jisté míry už tomu tak je v podobě Auditního orgánu na ministerstvu financí. Problém je v přístupu a nezávislosti auditů dalších institucí jako Nejvyšší kontrolní úřad nebo Evropský účetní dvůr. Ministerstvo financí třeba těžko posuzuje to, co je inovativní. Nebo má jiný pohled než ministerstvo průmyslu. Přitom inovativnost produktu a technologie je důležitá podmínka získání dotace na podporu podnikání. Když se vrátím k tomu, co jsem říkal na začátku, pokud bychom úplně opustili logiku operačních programů, mohli bychom lépe zachovat jednotný přístup k projektům v dané oblasti, což by mělo být i cílem každého auditora. Shoda ohledně toho zatím ale neexistuje ani na úrovni EU, ani v Česku. To k tomu musím dodat.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny Česka.