Příchod Pražáka umělce na venkov byl šílený, říká majitel dnes už úspěšné farmy

Výtvarník a farmář Pavel Šich je rozený Pražák, dítě z paneláku, ale přesto už v dětství věděl, že město není jeho pravým domovem. Svůj sen si splnil kousek za Prahou, kde v posledních letech vyrostla a nadále se rozšiřuje farma Bláto. Vybudoval tu místo, kde se žije v souladu se zákonitostmi přírody, místo setkávání, kultury a pospolitosti.

Šich v dětství trávil prázdniny na venkově, a když mu bylo 15 let, začal jezdit na vandry. Od pondělí do čtvrtka to nějak protrpěl a v pátek už se viděl na nádraží. Praha byla pro něho v té době šedivá a temná. Teď je pro změnu barevná, ale zase přeplněná. Věděl, že v metropoli v budoucnu nebude umět žít, že to není místo, kde by dokázal volně dýchat. Už v době, kdy studoval AVU, se rozhlížel po místě, kde by mohl začít jinak, a objevil starý mlýn v Žíšově.

„Byla to náhoda, jezdíval jsem tudy na kole a najednou jsem narazil na krásné místo se zanedbaným rybníkem, dalo by se říct, že to byl spíš močál,“ říká Pavel Šich. „V té době jsem docela dobře vydělával, věnoval jsem se restaurátorské činnosti, maloval jsem obrazy, které se na tu dobu prodávaly za neuvěřitelné ceny. Šli jsme do toho s manželkou bezhlavě, byli jsme opravdu blázni,“ konstatuje s odstupem s tím, že v místě nebyla ani voda a elektřina.

Dobří lesníci by měli dostat plošné dotace jako zemědělci. Ročně se mezi ně má rozdělit sedm miliard

13. 8. 2024 ▪ 4 min. čtení

„Ze začátku šlo o takové umělecké doupě, zároveň jsem si byl jistý, že jdu na venkov s tím, že nebudu chalupář ani pendler. Celá filozofie spočívala v tom, že když už odcházím z Prahy, musím se na venkově i uživit. Odešli jsme v roce 1998, narodily se nám děti, které už jsou dospělé, a cesta ke všemu byla klikatá, plná náhod a překážek. Příchod Pražáka umělce na venkov byl docela šílený,“ dodává s úsměvem.

Náročný přechod na venkov

Začátky na venkově nebyly pro Šicha zrovna jednoduché. Podle svých slov se setkával s udáními a naschvály a část lidí se ho snažila z Žíšova vystrnadit.

„Na druhou stranu nás všechny překážky dovedly tam, kde jsme teď. Na začátku byl vždy nějaký problém, který se musel vyřešit, a to nás pokaždé posílilo. Takhle se z nás postupně stali zemědělci. Díky udáním se udělal z močálu rybník, protože to přišlo jako nařízení od úřadu. Začali jsme chovat ryby a takhle to šlo po krůčkách,“ vzpomíná.

Na vyvezeném bahně udělal Pavel Šich první prototyp sluneční elektrárny, která byla připojená do sítě, protože bylo potřeba nějak naložit se skládkou. To byly všechno náhodné kroky, které ho posouvaly dál.

Farma jako východisko z beznaděje

V pětatřiceti letech si Šich řekl, že přestává malovat a musí hledat jiné cesty, jak se na venkově uživit. V té době založil několik firem, dopracoval se k finanční nezávislosti a mohl si začít plnit sny, na které myslel v roce 1998. Žena Pavla Šicha pro svou lásku ke zvířatům vystudovala střední zemědělskou školu a na venkově se konečně mohla realizovat. Podle Šicha tak nebyl měsíc, aby nějaké na statek nepořídila. Zvěřinec se postupně tak rozrostl, že už mu byl Žíšov těsný, a bylo třeba se rozhlédnout v okolí po něčem jiném.

„Hledal jsem nějaký opuštěný areál a objevil Bláto, které je od Žíšova vzdálené jen tři kilometry. Když jsem sem poprvé dorazil na kole, měl jsem strach. Dalo by se říct, že to bylo ghetto. Rozvaliny bývalého státního statku, bordel, černá jatka. Bydlely tu podivné existence, takže jsem šlápl do pedálů a zase rychle odjel. Po složitých peripetiích jsem areál začal kupovat po částech,“ říká. Podle Pavla Šicha to byl komplikovaný proces, přesto se prodej podařil, protože v té době o takové typy nemovitostí nebyl zájem. „Tenkrát chtěli všichni pole, protože s tím není tolik práce, a nikdo neměl zájem o chov zvířat. Šel jsem do toho s tím, že než umřu, vytvořím tu velký biotop, úplně jiné zemědělství, než tu dosud bylo,“ dodává.

Koupil jsem čerstvý vzduch pro nás i okolí

Inspiraci, jak správně hospodařit, hledal majitel farmy hlavně na Západě, na místech, kde měli zkušenost se starým rodinným zemědělstvím, které nebylo kolektivizované jako na Východě. Jeho vize se ale tloukly zároveň s tím, že za hranicí farmy byl obrovský vepřín postavený v roce 1987. Po dvou letech se zavřel, ale záhy v něm chtěl nejmenovaný podnikatel v zemědělství otevřít velkochov nosnic.

Šlo o plochu velkou přibližně jako strahovský stadion. To bylo pro Pavla Šicha hrozné zjištění, protože bylo jasné, že bude okolí zamořené smradem a tím veškeré vize s farmou Bláto končí. Areál totiž neměl jiný příjezd než přes jeho pozemky. Zkoušel se s novým majitelem dohodnout a dopadlo to tak, že musel bývalý vepřín odkoupit. Podle svých slov tak koupil sobě i lidem v okolí čerstvý vzduch.

„Areál na nic nepotřebuji, za tu částku jsem koupil svobodu a klid místu, na kterém teď sedíme. Založili jsme tu pastviny, květnaté louky a ročně vysadíme stovku stromů. Mým posláním je udělat venkov takovým místem, jakým jsem si ho představoval, když jsem se stěhoval ze sídliště. Farma Bláto není hospodářstvím, nejsme zemědělci v pravém slova smyslu, všechno kolem nás je chovatelství. Nemáme zvířata na maso. Když máme telata, prodáváme je dál na chov,“ vysvětluje s dovětkem, že o jejich krávy je postaráno jako o dostihové koně.

„Každé krávě, která se u nás narodí, se musí udělat genetický rozbor v USA, sháníme pro ně nejlepší býky ve Švýcarsku. Snažíme se, aby u nás chovaná zvířata měla charakter autentického původního mléka A2 a tím i skvělý kasein pro výrobu horských sýrů. Jde o jedno z mála plemen, která nebyla křížená, jsou původní a tu původní genomiku vracíme zpět,“ uvádí.

„Když sem lidé přijedou na návštěvu, vidí kolem sebe ještě spoustu ošklivých budov, nejde to tak rychle, jak bychom chtěli. Letos jsme otevřeli sýpku, byla to budova bez střechy, na které jsme ve třech pracovali tři roky, a dnes je z toho krásné ubytování,“ zmiňuje.

Dalším specifikem jejich farmy je pak to, že nečerpají žádné investiční dotace. „Z okolních vesnic tu pochopitelně rádi vykřikují, že se nám to staví a opravuje z dotací. Jenže my si tu sami vytěžíme dřevo, máme truhlárnu, sami si areál tvoříme v partě lidí, která tomu přeje,“ dodává Pavel Šich.

Krávy jsou nositelkami původního genomu A2.

Foto: archiv Pavla Pavla

Farma musí stát na více nohách

Na farmě bylo na začátku šest krav dovezených z Německa, dnes je jich 50. Pasou se venku a samozřejmě mají krmivo i v kravíně. V digitálních obojcích se kravám ukládá informace, že když potřebují víc potravy, mají přístup k takzvanému futrboxu, v němž jsou pro ně připravené bylinky a další dobroty. Mléko se nadojí a ihned zpracovává, žádným způsobem se neupravuje. Tím pádem má v létě trochu jinou strukturu než v zimě, ale tak to má, jak říká jejich chovatel, být.

„Takové autentické výrobky dnes koupíte málokde. Je jich pár a jsou to malé chovy, kde dělají zemědělství od srdce. Ale tím se nedá uživit. Ani farmě Bláto to nestačí, musí mít více ekonomických nohou, které se navzájem chrání,“ konstatuje Pavel Šich.

„Abychom mohli zachránit autenticitu toho, co děláme, musíme tu mít ubytování, pořádáme teambuildingy, divadlo, kino, provozujeme restauraci. Ale tam zase narážíme na to, že nejsou lidi. Nechtějí pracovat. Není to vůbec jednoduchá cesta. Farma je téměř na samotě. Není vedle nás žádné město, lidé si nás musí najít a zajet k nám,“ vysvětluje a doplňuje, že agroturistika je pro ně momentálně prioritou. V plánu je udělat z farmy environmentální areál, kde mohou lidé zažít venkov jinak. „Ale musí to skutečně zažít, bydlet tu pár dní a být součástí všeho, co se tu děje,“ připomíná majitel.

Veškeré zisky Petr Šich překlápí zpět do farmy a dalších projektů. „Při nákupu byla na prvním místě bioplynová stanice, která zajišťuje nezávislost v podobě elektřiny a vytápění. Budoval se kravín, pastviny, sýrárna, zmrzlinárna, restaurace, apartmány, ubytování ve stanech. V plánu je rybník, který se udělá opět bez dotací,“ vyjmenovává.

„V praxi to znamená, že se opraví starý bagr a lidé, co v sezoně pomáhají na poli a přes zimu pro ně nebude práce, budou dělat rybník. Bude na koupání, ale poplavou v něm i pstruzi. V okolí Bláta je všude neuvěřitelně čistá voda,“ pochvaluje si.

Horší je to dle jeho slov s půdou, když kolem ní zežloutne okolní řepka. „Ta kytka sama o sobě za nic nemůže. Ale je to chemicky nejvíc ošetřovaná plodina. Půda je pak kontaminovaná,“ vysvětluje. Farma nemá vodovod, disponuje vlastními studnami, rozbory se dělají několikrát za rok a jednou ročně jsou zaměřené i na pesticidy. Ve spodních vodách jsou na hraně a majitel farmy se děsí toho, až tomu tak jednou nebude. Nedokáže si představit, jaká opatření pak bude muset dělat. O takové věci by se podle jeho názoru měl starat kraj, ale nic takového se neděje a řepka se bude sázet dál.

Budoucnost zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Sýry zrají několik měsíců

Vlajkovou lodí farmy byly od začátku klasické horské bochníky sýrů. Neošetřují se pasterací, zrají několik měsíců. V tuto chvíli jich zraje v sýrárně tisíc najednou. Ročně se tu zpracuje 160 tisíc litrů mléka a vyrábí se z nich osm druhů sýrů. Odebírají je špičkové podniky jako La Degustacion nebo Eska. Dalšími produkty farmy jsou jogurty, kefíry, sýr na grilování, vše z autentického mléka bez zásahu.

Chov na farmě Bláto vrací kvalitu mléka tam, kde kdysi byla, a vlastnostmi je blízko mateřskému mléku. To už klasické české chovy ztratily.

Připařovacím plánem, s nímž jim pomáhají podle Šicha odborníci z firmy Inplem, se dostali postupně na sto procent původního genomu A2 u většiny kusů krav z jejich stáda. „U nejstarších krav, které jsme koupili před lety z jiných farem, to tak není. Ale kvůli zastoupení A2 kaseinu u všech krav a kvůli získání certifikátu nebudeme žádnou krávu zabíjet,“ připomíná chovatel.

„Zkrátka necháme všechny přirozeně dožít, a až budeme mít v dojném stádu jen ty s A2 mlékem, označíme naše výrobky certifikátem. Jak se říká, všeho do času. I tak je už dnes ale naše mléko výborně stravitelné,“ dodává Pavel Šich.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost zemědělství.