Česká čočka téměř zmizela, obnovilo ji šetrné farmaření. Velké firmy jej podporují

Regenerativní farma se od konvenčních hospodářství v mnohém liší – pole jsou celoročně zakrytá plodinami, v zimě ozimy, na jaře jařinami. Půda se téměř neoře a nekypří, pohybuje se s ní minimálně, aby si udržela přirozené mikroklima, zůstaly v ní živiny, mikroorganismy a aby zadržovala uhlík. Často se na těchto farmách volně pase dobytek a další hospodářská zvířata, bývá kolem nich více hmyzu a divokých zvířat a díky prorostu kořenů bývají tato pole odolnější proti erozi – plodiny nevyplaví obleva ani lokální povodeň. Zatímco intenzivní průmyslové zemědělství se soustřeďuje na maximalizaci výnosů, regenerativní staví na přirozeném a šetrném přístupu k půdě.

„Regenerativní zemědělství je hodně o změně mindsetu, ale i o odvaze dělat věci úplně jinak – přestat orat je pro většinu lidí revoluční, stejně jako mít téměř celoročně pokrytá pole, tedy pěstovat kromě hlavních plodin i meziplodiny, které pomáhají vyživovat půdu,“ říká Zuzana Benešová, vedoucí projektu Živá půda Nadace Partnerství.

V Česku se začalo regenerativně hospodařit zhruba před deseti lety, tehdy se do toho pustilo pár odvážlivců. Mnozí zjistili, že bez orby a díky meziplodinám se paradoxně tržním plodinám daří lépe, navíc tím ušetří podstatné množství času i pohonných hmot, a tak u regenerativního stylu pěstování zůstali.

Dnes se podle odhadů Platformy pro regenerativní zemědělství v Česku tímto způsobem hospodaří přibližně na 30 tisících hektarech půdy. „Přesná data chybí, protože nemáme definici regenerativního zemědělství ani legislativní rámec,“ doplňuje Benešová.

České zákony na šetrné farmaření nemyslí

A právě nedostatečně uzpůsobená legislativa, dotace a konzervativní prostředí brzdí rozvoj regenerativního zemědělství v Česku. „Máme řadu předpisů nebo dotačních podmínek, které limitují regenerativní postupy,“ pokračuje Benešová. Je to například povinnost zapravovat do půdy kompost a statková hnojiva, přestože v regenerativním zemědělství je klíčové minimalizovat pohyb s půdou. Nebo je to povinnost sekat nedopasky, zákaz spásání meziplodin nebo faktický zákaz pastvy prasat. „Naše dotace podporují meziplodiny jen na 10 procent výměry, v Rakousku je to až 85 procent,“ porovnává Benešová. Dodává, že české zemědělství jako celek je konzervativní a tradiční prostředí, což nemusí být vždy ke škodě, ale v případě přístupu k novým trendům je to problém. „Zažitá praxe a naučené způsoby hospodaření jsou bariérou. Řada farmářů nebo zemědělských podniků nemá kapacitu učit se novým věcem nebo k nim má těžší přístup, a když současně chybí podpora v podobě dotací, je to naprosto limitující,“ připouští Benešová.

Díky meziplodinám se tržním plodinám daří lépe.

Foto: www.marekdvorak.com

Stejně mluví i David Argman, regenerativní zemědělec, který hospodaří na 16 hektarech a věnuje se chovu zvířat s regenerativní pastvou.

„Z pohledu legislativního je největší problém u regenerativní pastvy, tedy pastvy na orné půdě, pastvy prasat a podobně, neboť úředníci těmto principům nerozumí a neumí k nim správně přistupovat. A jak to bývá, hodně lidí se bojí změn,“ říká Argman. „Zemědělská společnost je zastaralá, nechce změny, nechce to dělat líp,“ dodává Argman.

Regenerativních farmářů v Česku přibývá

Jiří Marek, člen předsednictva Asociace soukromého zemědělství a také majitel regenerativní Farmy Markových, pozoruje, že se počet regenerativních zemědělců v Česku postupně zvyšuje a tento způsob hospodaření oslovuje především menší a střední farmáře.

„Ovšem surovin a výrobků z regenerativního zemědělství je zatím málo a mezi zpracovateli o ně není zájem. Je třeba, aby potraviny z regenerativního zemědělství začali poptávat zákazníci,“ upozorňuje Marek. V současné době regenerativní zemědělci většinou prodávají své výrobky přímo na farmách.

Zájem Čechů o regenerativní výrobky se podle farmáře Argmana již zvyšuje. „Zájem roste, ale jsme teprve na začátku revoluce. Každá změna potřebuje čas. S rostoucím počtem nemocí víc a víc lidí přemýšlí, co jedí. Když jíme potraviny z velkochovů, tak se nemůžeme divit, že nejsme zdraví, protože výživová hodnota produktu z velkochovů je minimální a naopak obsahují spoustu věcí, kolem kterých nechceme jít okolo, natož je jíst,“ konstatuje Argman. Vlastní zpracování na farmě a prodej ze dvora se zatím ukazují jako hlavní možnost, jak prodat a kde si koupit v Česku produkty z regenerativního zemědělství. Exituje již e‑shop Rege.food a kamenná prodejna v Brně, kde je aktuálně nejširší nabídka regepotravin od masa, mléčných výrobků až po mák a oleje.

„Radost mám z první čočky vypěstované regenerativně u Markových, což je mimochodem jedna z mála úrod české čočky. Protože čočka se v Česku už téměř nepěstuje, víme asi o 33 hektarech ze tří milionů hektarů orné půdy. Přestože se tady dříve běžně pěstovala, nyní jsme zcela závislí na dovozu ze zahraničí,“ poukazuje Benešová.

Do podpory regefarmářů se pustilo Nestlé

Propagaci a podpoře regenerativního zemědělství se již několik let věnují velké nadnárodní firmy, například Patagonia, ale také potravinářská Nestlé. Pro Nestlé představuje pěstování surovin potřebných pro výrobu téměř 75 procent emisí skleníkových plynů, proto se zaměřila právě na snižování emisí hned na začátku výroby potravin, tedy u zemědělců. Nestlé se zavázalo snížit své emise skleníkových plynů do roku 2030 o 50 procent v porovnání s rokem 2018. „V různých částech světa vidíme, jak klimatická změna už nyní ohrožuje produkci našich klíčových surovin. Pro podporu regenerativního zemědělství jsme se rozhodli i z důvodu vlastní odolnosti a konkurenceschopnosti,“ vysvětluje Martina Šilhánová, která má v Nestlé na starosti udržitelnost. Nestlé se podílí na vzdělávání zemědělců v regenerativních praktikách i na zajištění spolupráce regenerativních farmářů s těmi konvenčními.

Již několik let finančně přímo podporuje projekt Živá půda. „Podpora od Nestlé nám pomohla spustit a dál provozovat Platformu pro regenerativní zemědělství, což je online prostředí pro všechny regenerativní zemědělce, i ty, kteří zvažují na něj přejít,“ říká Zuzana Benešová.

Dodává, že současně díky daru od Nestlé spustili praktické kurzy, kde se zemědělci učí regenerativní postupy. Tuto podporu naopak nevyužívají na lobbingové aktivity. V Německu již Nestlé skrze partnera – společnost Klim – vykupuje klíčové regenerativní suroviny, jako mléko, cukr a pšenici. Tuto praxi rozšiřuje také do Polska, kde iniciativa Klim aktuálně pokrývá 1600 hektarů určených pro produkci cukru. „Zároveň zvažujeme možnosti expanze do České republiky a Maďarska, přičemž řepu vnímáme jako potenciální plodinu pro Českou republiku,“ přibližuje Šilhánová.

Dodává však, že by v Česku a na Slovensku potřebovali větší vůli dodavatelů, tedy konvenčních zemědělců, o změnách v hospodaření mluvit a vůli podílet se na změně zemědělství v obou zemích. „Zdravější půda, odolnější krajina a lepší zadržování vody na polích a další benefity jsou totiž přínosem pro všechny,“ shrnuje Šilhánová.

I proto se Nestlé chce zaměřit na Agripreneurship, tedy obor pro mladé zemědělce. V Nestlé nyní pracují na přípravě programu, do nějž by rádi zahrnuli i spolupráci se středními zemědělskými školami a univerzitami. „Program přinese zemědělství k mladým. Zatraktivní agronomii jako obor u studentů a bude se v něm samozřejmě mluvit i o regenerativním zemědělství,“ plánuje Šilhánová.

Podle červencového výzkumu, jejž si nechalo Nestlé zpracovat a který se ptal více než 1500 Čechů na jejich postoje k udržitelným potravinám, označení produktů z regenerativního zemědělství podporuje 85 procent populace.

Článek vznikl ve spolupráci s Nestlé.