Babiš buď hodlá v premiérském křesle zemřít, nebo zase tahá veřejnost za nos

Když těsně před Mikulášem Andrej Babiš zveřejnil video, v němž národu vysvětlil, že se vzdá holdingu Agrofert, že s firmou už nebude mít nic společného, že se mu nevrátí ani po tom, co skončí v politice, a že dokonce jeho děti budou muset čekat na otcovu smrt, aby se k multimiliardovému majetku dostaly, zavládlo na části politické i mediální scény nadšení přecházející až v dojetí nad obětavostí budoucího – a nyní již úřadujícího – premiéra.

Že svému šéfovi řešení „domnělého střetu zájmů“ (tak o něm Babiš systematicky mluví) pochválí politici kandidující za ANO nebo stranou jmenovaní, se rozumí samo sebou, ovšem ani další strany vznikající koalice se nenechaly zahanbit.

Šéfa Motoristů Petra Macinku už samotný Babišův nástin řešení nadchl natolik, že svého budoucího vládního šéfa v písemném – a tedy zřejmě promyšleném – vyjádření označil za „premiéra, na jakého Česká republika čekala mnoho let“.

Pokud nyní už dvojnásobný ministr Macinka nepočítá stylem Štorchových Lovců mamutů a není tak pro něj „mnoho“ cokoli nad číslem tři, současně tím říká, že Babiš nyní konflikt zájmů na rozdíl od prvního před čtyřmi lety skončeného premiérování opravdu vyřeší. Tehdy totiž ještě majitel Agrofertu neprokázal takovou obětavost a od majetku se, navzdory opakovaným řečem o „své bývalé firmě“, neodřízl. Natož aby to udělal neodvolatelně.  Kdyby ano, nemusel by teď provádět manévry s „neodvolatelným“ trustem, který mu na zakázku připravili právníci dlouhodobě spojení s vedením polostátního kolosu ČEZ. S trustem, který i podle toho mála informací, co je nyní k dispozici, neodpovídá Babišovu slibu definitivního odříznutí od majetku.