V Česku chce být skoro každý influencerem. A důsledky pro společnost jsou naprosto příšerné

V Česku se začal rozmáhat fenomén, který lze pracovně nazvat „barikádismus“. Spočívá v tom, že skoro každý má pocit, že k udržení pozornosti publika musí vylézt na nějakou, v podstatě úplně libovolnou, názorovou barikádu. A z ní ostře pálit na všechny strany. Někdo zvolí „boj za svobodu slova“, obzvlášť absurdní v zemi, kde lze vyvěsit v centru metropole rasistické plakáty a většina se nad tím ani nepozastaví. Jiný si vybere tvrzení, že nezvládnutou digitalizací skončí svět, tak jak ho známe. Další bojuje do naprostého vyčerpání těla i ducha třeba proti městským koloběžkám.

Nikomu samozřejmě nelze tenhle přístup vyčítat. Logika sociálních sítí, v jejichž světě žijeme častokrát intenzivněji než v realitě, je už taková, že nás nutí k neustálým pokusům vyskakovat z davu. Kdo je pouhou součástí virtuálního plebsu, ten nikoho nezajímá. Kdo naopak objeví způsob, jak uchvátit aspoň na malou chvíli pozornost publika, ten se najednou dostává na jakousi vyšší úroveň digitálního bytí. Je náhle „influencerem“, guruem virtuálního okamžiku, kondenzovaného momentu, pro který stále častěji žijeme. A tak lidé vymýšlejí stále větší, nové a absurdnější způsoby, jak se na vrchol pyramidy momentálního zájmu dostat. Nejenže nafukují existující drobné problémy, ale vymýšlejí nové, jen proto, aby měli proti čemu teatrálně bojovat.

Má to celou řadu důsledků.