Při prázdninových toulkách po jižních Čechách to skoro nešlo minout. Ať člověk navštívil zámky v Hluboké nad Vltavou či v Českém Krumlově nebo Schwarzenberskou hrobku v Třeboni, všude místní průvodci – a díky jim za to – končili svůj výklad drsnou tečkou.

Totiž, že poslední soukromý majitel, bezdětný doktor Adolf Schwarzenberg (1890–1950) ve snaze udržet majetek v rodě adoptoval roku 1940 za syna svého bratrance Jindřicha Schwarzenberga (1903–1965). A že si Jindřich rovněž bez mužského nástupce kvůli témuž osvojil roku 1960 „orlického“ Karla Schwarzenberga (1937–2023). Ale že jim tato po staletí osvědčená dědická metoda byla v českých zemích houby platná, protože jmění hlubockých knížat Schwarzenbergů za okupace jednoduše zabavili nacisté a roku 1947 sebral československý stát. Pomocí, jak známo, ostudného lex Schwarzenberg. Čili zákona vyvlastňujícího jednu konkrétní osobu, když na vlasteneckého šlechtice nešlo uplatnit Benešovy dekrety.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • Byla by dnes adopce dospělých podle „schwarzenberského vzoru“ vůbec možná? A pokud ano, za jakých podmínek?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.