Jak z bratrance udělat syna. Šlechtické adopce nepomohly, měli by snad zkusit Schwarzenbergové adoptovat vlivné kmotry?

Při prázdninových toulkách po jižních Čechách to skoro nešlo minout. Ať člověk navštívil zámky v Hluboké nad Vltavou či v Českém Krumlově nebo Schwarzenberskou hrobku v Třeboni, všude místní průvodci – a díky jim za to – končili svůj výklad drsnou tečkou.

Totiž, že poslední soukromý majitel, bezdětný doktor Adolf Schwarzenberg (1890–1950) ve snaze udržet majetek v rodě adoptoval roku 1940 za syna svého bratrance Jindřicha Schwarzenberga (1903–1965). A že si Jindřich rovněž bez mužského nástupce kvůli témuž osvojil roku 1960 „orlického“ Karla Schwarzenberga (1937–2023). Ale že jim tato po staletí osvědčená dědická metoda byla v českých zemích houby platná, protože jmění hlubockých knížat Schwarzenbergů za okupace jednoduše zabavili nacisté a roku 1947 sebral československý stát. Pomocí, jak známo, ostudného lex Schwarzenberg. Čili zákona vyvlastňujícího jednu konkrétní osobu, když na vlasteneckého šlechtice nešlo uplatnit Benešovy dekrety.