Ekonomka vysoudila odškodnění za diskriminaci

Za diskriminaci kvůli pohlaví ekonomka Marie Čaušević s konečnou platností vysoudila omluvu a odškodnění 300 000 korun. Žádala vyšší sumu. Co se týče odškodnění, Ústavní soud (ÚS) v úterý ženinu stížnost odmítl. Zrušil však rozhodnutí o nákladech řízení, které v praxi znamenalo, že Čaušević více zaplatí na nákladech, než kolik dostane na odškodném.

„Výrok o nákladech řízení byl v rozporu s principy spravedlnosti,“ řekla soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová. Znovu musí rozhodnout Městský soud v Praze, bude se však už zabývat jen náklady řízení, nikoliv žalobou jako takovou. Větší část nákladů patrně ponese protistrana, tedy Pražská teplárenská. Přesné rozdělení ale nechtěla Zemanová předjímat.

Představenstvo Pražské teplárenské v roce 2005 nevybralo Čaušević na místo finanční ředitelky, přestože v konkurzu uspěla a doporučila ji poradenská firma. Společnost vyhlásila další kolo výběrového řízení, které vyhrál muž.

Čaušević v roce 2006 podala žalobu. Požadovala kromě omluvy milion korun jako zadostiučinění v penězích. Byl to jeden z prvních podobných sporů na českém pracovním trhu. Soudy postupně vynesly řadu protichůdných rozhodnutí.

Po několika zvratech Obvodní soud pro Prahu 7 v roce 2017 přiřknul ženě právo na omluvu, která později vyšla na stránkách Mladé fronty Dnes. Peníze však ekonomka zprvu nevysoudila. Jejímu dovolání ale v roce 2020 vyhověl Nejvyšší soud a nařídil pražským soudům, aby se znovu zabývaly tím, zda je omluva postačující satisfakcí.

Soudy musely podle zadání Nejvyššího soudu znovu řešit „intenzitu, trvání a rozsah“ následků diskriminačního jednání. Výsledkem bylo to, že Čaušević přiznaly nejprve 150 000 korun, poté celkem 300 000 korun. Podle odvolacího Městského soudu v Praze je částka spolu s omluvou „schopna reparovat vzniklou nemajetkovou újmu“. Verdikt potvrdil Nejvyšší soud a v základu i Ústavní soud.

Městský soud ale podle ústavních soudců chyboval při rozhodování o nákladech řízení. „Připouští-li zákon vícero interpretačních variant při určení náhrady nákladů řízení, je nutno u diskriminačních sporů volit vždy ten výklad, který je pro oběť diskriminace příznivější,“ stojí v nálezu.