Kritizovat vládu Petra Fialy je snadná disciplína. Její výkon je nevýrazný, často zmatený, popírání volebních slibů se v jejím podání stalo standardem. Uvařit ji lze po libosti zleva i zprava: na inflaci minulých let, na cenách energií, na zvyšování daní, na nedostatečné výstavbě bytů, na nízkých investicích do vzdělání, na chabé konsolidaci veřejných financí nahrazovaných rozpočtovým iluzionismem. Prostě kritikům nabízí Fialova sestava švédský stůl plný vlastních prohřešků. Tak proč si neposloužit, zdravá kritika je koneckonců výchovná.

Ovšem na druhou stranu je dobré z proudu nesnesitelně snadné kritiky občas vystoupit a podívat se na něj z výšky. Když to uděláme, zjistíme překvapivou věc. Kritický proud se sice nadále jeví jako věcně správný (Fialovy chyby opravdu nevypadají z výšky menší), ale přece jen jednostranná lavina kritiky působí v celkovém kontextu současnosti značně přehnaně.

A to jak z hlediska řekněme absolutního, tak i relativního. Co je tím myšleno?

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaké jsou opomíjené plusy Fialovy vlády.
  • Proč je její alternativa mnohem horší.
  • Co je dnes jen důležité a co opravdu podstatné.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.