Nový systém pomoci v hmotné nouzi: technicky brilantní, avšak příliš štědrý

V systému dávek v hmotné nouzi se letos chystá nejzásadnější změna za dlouhou dobu. Po mnohých minulých změnách, které ale byly vesměs parametrickými a které celý systém toliko udržovaly v modelu nastaveném kdysi dávno v letech devadesátých, má od léta 2025 dojít ke spojení více dávek hmotné nouze – příspěvku a doplatku na bydlení, příspěvku na živobytí a přídavku na dítě – v jednu tzv. dávku státní sociální pomoci („DSSP“). 

To samotné je výborný nápad: jedna žádost, podaná dokonce i digitálně (snad to od začátku půjde lépe než s jinými nedávnými digitalizačními pokusy státu), by měla zjednodušit celý proces jak pro rodiny, tak pro stát. Ostatně, v důvodové zprávě stojí, že „lze odhadnout, že v průběhu následujících čtyř let od zavedení DSSP se úspora počtu obsluhujících pracovníků v rámci dávek státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi sníží o 13–19 procent“. Tak snad tomu tak bude, ale i kdyby ne, jedna žádost je pro klienty vždy rozumnější než čtyři. 

I konstrukce dávky je v pořádku, i když je výpočet komplikovaný. Konstrukce DSSP za použití principu, že minimální výše je dostupná při minimální aktivitě a její maximální výše vyžaduje aktivní účast recipienta, je správná. DSSP bude složena ze čtyř složek (bydlení, živobytí, dítě a pracovní bonus), z nichž první dvě jsou převážně pasivní a další dvě převážně aktivní. Pasivní složky jsou složky, které budou v zásadě poskytnuté v plné výši vždy, nebude-li dobrý důvod je neposkytnout, například (v případě složky na bydlení) proto, že obydlený prostor nesplňuje ani zákonem vymíněné minimální standardy, nebo (v případě složky pro živobytí) třeba z důvodu, že dotyčný neplní stanovený podpůrný plán (ergo plán obsahující kroky k řešení nepříznivé sociální, majetkové a příjmové situace).

U živobytí bude minimem existenční minimum a maximem (pro ty, kdo podpůrný plán plní) životní minimum. U aktivních dávek se vychází z toho, že na ně nárok není, neprokáže-li žadatel dostatek aktivity. U složky příspěvku na děti je například nulová výše této složky navrhovaná v situaci, kdy je v domácnosti osoba neplnící pracovní aktivitu (tj. nehledá práci) nebo pokud nechodí děti do školy. Nejinovativnější složkou DSSP je pak pracovní bonus: ten reaguje na dosavadní problém, že nízkopříjmovým domácnostem se často nevyplatí zvýšit si příjem prací, jelikož posléze přijdou o nějakou dávku. V DSSP se tento problém zásluhovosti řeší tak, že se do dávky dostává část příjmů z pracovní aktivity.

Jak se změní vyplácení dávek, které pobírá 850 tisíc lidí. Víme podrobnosti o nastavování chystané superdávky

17. 12. 2024 ▪ 5 min. čtení

A tak jediné, co celkový obrázek kazí, je, že se zákonodárce nedokázal oprostit od štědrosti, resp. nedostatečné adresnosti, která charakterizuje nejenom český systém dávek v hmotné nouzi, ale obecně celý systém daňových úlev, sociálního zabezpečení atp.

Uvážíme-li, že v českém prostředí má nárok na podporu bydlení i ten, který je dostatečně bohatý na to, aby dostal hypotéku, to, že na úlevu na energiích má nárok miliardář z Prahy i samoživitelka z Bruntálu, či to, že nedávný jednorázový rodičovský příspěvek dostalo 80 procent domácností, nepřekvapí, jak je nastavený majetkový test při DSSP. O DSSP je možné se ucházet i v situaci, kdy máte vlastní nemovitost, (na jistou dobu i) rekreační nemovitost, osobní automobil „v počtu jeden na zletilou osobu“ či finanční úspory od 200 tis. do 400 tis. korun, v závislosti na počtu členů rodiny. Spoření na stáří ani stavební spoření se do tohoto limitu samozřejmě nepočítají. 

Možná jsem staromódní, ale rodina se dvěma vozidly a statisícovými úsporami mi jako definice nuzného člověka, odkázaného na dávky hmotné nouze, skutečně nepřipadá. Obzvláště začte-li se člověk do průzkumu, který ukazuje, že třetina českých domácností má úspory do 20 tisíc Kč a u skoro dvou třetin je to do 70 tisíc Kč.  

Ergo, technicky velmi dobře zpracovaná myšlenka, ale pro neadresně mnoho lidí.

Autor je hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.