Superdávka prošla sněmovnou, komu pomůže a jak dopadne na rozpočet, zůstává velkou neznámou

Sen salonní konzervativní politiky definitivně prošel sněmovnou. Takzvanou superdávku vcelku jednotně prosadili poslanci vládní koalice, s principy v zásadě souhlasila i opozice a šéf SPD Tomio Okamura se nechal slyšet, že některé úpravy vycházejí z dřívějších návrhů jeho hnutí, které slibovalo skončit zneužívání dávek nepřizpůsobivými lidmi. Pokud superdávku nezarazí Senát, měla by platit od října.

Superdávka, tedy sloučení doplatků na bydlení, příspěvků na živobytí a dětských přídavků, má podle jejího ideového tvůrce, ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, pomoci těm, kteří jsou na sobě ochotni pracovat. A navíc má ušetřit státu peníze. Zkrátka ideál pro všechny, kteří jsou přesvědčeni, že chudoba je osobní rozhodnutí jedince, a kteří se řídí heslem „kdo nepracuje, ať nejí“. I proto způsoboval už původní návrh ministerstva těžké spaní sociálním pracovníkům – superdávka podle nich popírá veškeré principy sociální práce. Reálně byla totiž demotivační a navržené limity výrazně zhoršovaly situaci těch, kteří pomoc skutečně potřebují.