Na neoficiální přátelskou návštěvu Prahy zavítal ministr zahraničních věcí a obchodu Maďarska, poslanec maďarského parlamentu, dlouholetý funkcionář strany Fidesz a nositel Řádu přátelství udělovaného ministrem zahraničí Ruské federace Sergejem Lavrovem Péter Szijjártó. Sešel se s předsedou strany ANO 2011, poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky inženýrem Andrejem Babišem a prvním místopředsedou strany, místopředsedou Poslanecké sněmovny, stínovým premiérem České republiky docentem inženýrem Karlem Havlíčkem. Jednání se odehrála v dělné a přátelské atmosféře, plné vzájemného porozumění. Na závěr obě delegace vyjádřily zájem na další spolupráci a utužování vzájemných vztahů mezi oběma stranami…

Jazyk zpravodajství z doby před rokem 1989 zde není použit náhodou, ba ani pro legraci. Ale proto, aby bylo jasné, že aktuálně probíraná cesta maďarského zahraničí za Andrejem Babišem a spol. neměla podobně jako většina cest potentátů doby minulé jiný než demonstrativně ideologický důvod. Vzájemné otlapkávání tehdy vyjadřovalo – jak se říkalo – nerozbornou jednotu a vzájemnou soudružskou podporu v jejich ideovém táboře. A tentokrát to je úplně stejné. Jen s trochu jinou frazeologií a bez těch soudruhů.

Kdyby Szijjártó jel do Prahy pracovat, sešel by se především se svým ministerským protějškem Janem Lipavským a řešili by, jak se alespoň na něčem domluvit. Místo toho ale zavítal demonstrativně pouze k Babišům, a dokonce si neodpustil pár jedovatostí na adresu současné české vlády, která je pro něj a jeho šéfa Viktora Orbána patrně něco, jako byl pro komunisty před rokem 1989 třídní nepřítel.

Mimochodem, představme si, jaké by bylo v Česku haló, kdyby si ministr zahraničí Jan Lipavský odjel na Slovensko nebo do Maďarska a demonstrativně tam jménem vlády podpořil tamní opozici. To by se hnutí ANO, ze kterého se nyní ozývá, že by se česká vláda neměla k dění v těchto zemích vůbec vyjadřovat, nejspíš rozskočilo v morálním pobouření. V obráceném gardu je to ale podle ANO zcela v pořádku. Dvojí metr jak vyšitý.

Podstatnější než toto je ale zkoumání, co je vlastně podstatou blízkosti Babišova hnutí ANO a Orbánova Fideszu, ke kterýmžto stranám můžeme směle přidat i Ficův Směr. Co mají společného v protikladu třeba k současné české vládě?

Nic věcného to v zásadních věcech kupodivu není. Na často zmiňovanou migraci můžeme zapomenout, protože na nutnosti zásadně omezit migraci z Blízkého východu a Afriky se taková ODS s ANO a Fideszem v pohodě shodnou. S Green Dealem je to podobné. I tady nyní panuje plošná středoevropská shoda na skeptickém postoji. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Takže, co výlučného spojuje ANO, Fidesz a Směr natolik, že si jdou vzájemně na ruku? Ano, je to celková ideová orientace. Říká se to těžko, ale reprezentuje to hlavně postoj k válce na Ukrajině. Maďarsko komplikuje evropskou pomoc napadené zemi, Fico považuje Zelenského za osobního nepřítele a ANO si pohrává s možností zastavit po případně vítězných volbách českou muniční iniciativu. Prostě orientace všech tří politických sil je více východní než u jejich rivalů. Můžeme sice jejich postoj nazvat politikou všech azimutů, ale toho východního je tam v evropském kontextu opravdu nadstandardně mnoho.

Dalším momentem, který formace Viktora Orbána, Roberta Fica a Andreje Babiše spojuje, je odpor k institucím, jež tak či onak brzdí mocenský rozlet kohokoli. Zmínit můžeme třeba snahu podřídit státu média veřejné služby, což se v Maďarsku dávno povedlo, na Slovensku pokus probíhá a ANO o totéž skrze snahu o změnu financování České televize a Českého rozhlasu usiluje.

No a konečně je to sdílený odpor k dosavadní podobě evropské integrace a také důraz, byť v různé míře, na nacionalismus a vůdcovský charakter jejich formací.

Celkově tady vidíme jakousi středoevropskou antiliberální alianci, která se vydala, abychom se vrátili ke starší frazeologii, v nerozborné jednotě na pochod. A se značnou pravděpodobností završí svůj triumf ve volbách na přelomu září a října u nás.

Nositel Řádu přátelství s Ruskou federací Péter Szijjártó pak bude moci opět zavítat, teď už oficiálně, do Prahy a obejmout se s novým ministrem zahraničí, kterým bude dost možná Radek Vondráček – muž, který má s praxí návštěv v Moskvě, pokud si je tedy pamatuje, taky bohaté zkušenosti.

(Psáno pro ČRo Plus)

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist