Korupce jako nástroj pro byznys. USA chtějí uplácet stejně jako Čína, Trump kvůli tomu pozastavil zákon

Dick Cheney bývá považován za nejmocnějšího viceprezidenta v amerických dějinách. Jeho jméno je ale spojeno také s velkou úplatkářskou aférou v zahraničí. Než se stal v roce 2001 viceprezidentem v administrativě George Bushe, působil jako šéf americké nadnárodní korporace Halliburton, která operuje v energetickém průmyslu, především v oblasti těžby ropy a zemního plynu.

Cheney pro Halliburton pracoval od roku 1995. Právě v tomto období začínají i korupční kauzy spojené s dceřinou společností KBR v Nigérii. Firma měla ve velkém uplácet nigerijské vládní úředníky, aby získala kontrakt na výstavbu závodu na zkapalněný plyn. Korupce byla později odhalena a mezi obviněnými z úplatkářství byl i bývalý viceprezident. Halliburton a KBR navíc musely podle amerického zákona Foreign Corrupt Practices Act zaplatit za korupční praktiky obří pokuty. Podle amerického prezidenta Donalda Trumpa ale tento zákon společnosti z USA diskriminuje a jeho platnost pozastavil.

Americký federální zákon Foreign Corrupt Practices Act podepsal prezident Jimmy Carter v roce 1977 v reakci na korupční skandály spojené s aférou Watergate. Protikorupční zákon výslovně zakazuje americkým občanům a společnostem, aby slibovali nebo dávali úplatky zahraničním úředníkům s úmyslem získat zahraniční zakázku nebo jiné výhody. Podle Trumpa to ale odporuje zahraničním zájmům USA, protože americké firmy omezuje a snižuje jejich konkurenceschopnost na zahraničních trzích, kde jsou podle Trumpa podobné praktiky běžné.

Plnou parou o století zpět. Trump a jeho lidé usilují o budoucnost, která už tu byla

19. 2. 2025 ▪ 8 min. čtení

„Pro Ameriku to bude znamenat mnohem více obchodů,“ uvedl minulý týden prezident Spojených států. Trump zákon nemůže zrušit. K tomu by potřeboval souhlas Kongresu. Může ale změnit jeho prosazování a také přesunout zdroje, které jsou na to vyčleněné. Pro Ameriku to sice může znamenat více obchodů, další země jako Japonsko, Británie nebo Francie by ale mohly přijít s podobným krokem.

„Čelíme situaci jako na Divokém západě,“ řekl CBS Mark Pieth, profesor trestního práva na Basilejské univerzitě ve Švýcarsku. „Bude to každý proti každému.“

Korupce a mezinárodní obchod

Korupční praktiky Halliburtonu a KBR se netýkaly jen Nigérie, která byla v té době považována za jeden z nejzkorumpovanějších států na světě. KBR měla podobným způsobem uplácet také úředníky v Angole.

Právě Afrika patří podle žebříčku Transparency International k nejzkorumpovanějším kontinentům. Index vnímání korupce z loňského roku odhaluje, že nejnižšího skóre dosahuje subsaharská Afrika, kam spadají právě Nigérie i Angola. Například Africká rozvojová banka v minulosti odhadla, že kontinent přichází každoročně kvůli korupci o 148 miliard dolarů. Na vytváření korupčního prostředí se přitom podílejí místní i zahraniční firmy.

Výzkumy ukazují, že mnohé zahraniční společnosti považují korupci za náklad podnikání v Africe. Studie kromě toho upozorňují, že nadnárodní firmy jako Halliburton jsou více náchylné využívat slabé africké instituce k tomu, aby získaly výhody nebo přístup k vzácným přírodním zdrojům. Rušení zákonů, které penalizují společnosti za uplácení, by tak mohlo situaci ještě zhoršit a podpořit vytváření nových korupčních schémat. Nejde navíc jen o Afriku. Korupce je podle Transparency problém také pro státy centrální Asie nebo na Blízkém východě.

Čína a Rusko

Měření úplatkářství zahraničních firem v minulosti ale dávají Trumpovi v jednom za pravdu. Třeba z tzv. Bribery Payers Indexu, za kterým stojí rovněž Transparency International, vyplývá, že například čínské nebo ruské společnosti korupci využívají mnohem častěji než firmy z USA nebo evropských zemí.

Americká kritika zaznívala v posledních letech především na adresu Číny, která je na rozdíl od Ruska výrazným obchodním rivalem Spojených států. Například bývalý ministr zahraničí Mike Pompeo v roce 2020 při návštěvě Afriky naznačil, že čínské sliby jsou prázdné a přinášejí s sebou korupci a závislost.

„Pokud jde o megasmlouvy mezi Čínou a africkými státy, kdy Peking financuje infrastrukturní investice výměnou za přístup ke zdrojům, je korupční pozadí jejich veřejným tajemstvím. Například v Kongu vlastní rodina bývalého prezidenta Kabily desítky firem úzce napojených na penězovody navázané na dohodu s Čínou. Bavíme se o desítkách milionů dolarů mimo veřejnou kontrolu,“ popsal HN analytik Asociace pro mezinárodní otázky Vilém Řehák. „V Angole po výměně v čele státu byla dcera bývalého prezidenta Isabela dos Santos vyšetřována pro podezřelé finanční transakce a její majetky byly zmrazeny,“ doplňuje. 

Řehák upozorňuje, že se Čína snaží bojovat s korupcí doma i v zahraničí a před mnoha lety se také formálně přihlásila ke globálním protikorupčním aktivitám. „Na druhou stranu praktické kroky doposud byly spíš omezené. Nicméně oblíbený narativ o oboustranně výhodném strategickém čínsko-africkém partnerství je s korupčními případy ve zjevném rozporu. Čínské korupční praktiky určitě dnes vypadají jinak než před deseti či patnácti lety, což ale neznamená, že by vymizely.“

Podle Viléma Řeháka z toho ale nelze vyvozovat závěr, že bez korupčních praktik nemůžou zahraniční podniky v Africe uspět. Například studie publikovaná loni v odborném časopise Journal of Finance and Economics nazvaná „Koho zajímá korupce?“ poukazuje na to, že americké společnosti korupční prostředí při obchodování příliš nezajímá. Navzdory rostoucí korupci se totiž mezinárodní obchod afrických zemí s Čínou a USA zvyšuje.