Armáda tě potřebuje! Proč do ní vstupuji a vím, že to má smysl

Letos na jaře podepíšu kontrakt s Armádou České republiky a vstoupím do aktivních záloh. Místo mám domluvené a ze všech náležitostí mi zbývá už jen absolvovat zevrubnou zdravotní prohlídku. Když jsem se před rokem hlásil na dobrovolné vojenské cvičení, dělal jsem to kvůli pocitu, že by se mi mohla hodit znalost toho, jak se bránit, a že by to v budoucnu mohlo být něco platné i mé rodině, přátelům a okolí. Na podzim jsem proto absolvoval základní výcvik ve Vyškově. Donedávna jsem jenom doufal, že to bude mít smysl. Teď už to vím.

Pauza od historie, kterou si Evropa dávala v posledních třiceti letech, totiž končí. Tento termín zazněl nedávno ve Vídni na Institutu věd o člověku během debaty amerického historika Timothyho Snydera a bulharského politologa Ivana Krasteva. Evropa v posledních desítkách let věřila v globalizaci, sílu demokracie a výhody vzájemného volného obchodu. Toto myšlení zosobňuje hlavně německé heslo „wandel durch handel“, tedy volně přeloženo „změna skrze obchod“.

Za ním se skrývá přesvědčení, že diktátorské režimy typu Ruska nebo Číny je možné změnit nebo „demokratizovat“. Totalitní vládci si totiž časem uvědomí, že volný obchod s demokratickými zeměmi zkrátka vydělává víc než ostnatý drát na hranicích, lágry plné disidentů a válka.

Nejpozději 24. února 2022, když diktátor Vladimir Putin zaútočil s plnou silou své armády na Ukrajinu, bylo jasné, že tuto evropskou snahu tak úplně nepochopil. Nebo se jí zkrátka vysmál. A mělo to být jasné už dřív, v roce 2008, když Rusko zaútočilo na Gruzii, v roce 2014, kdy zelení mužíčci zabrali Krym a část Doněcké a Luhanské oblasti, když podrželo u moci diktátory Lukašenka s Asadem, když vycházely najevo útoky ruských zabijáků a sabotérů po celé Evropě včetně Česka.

Evropa ale i po tom všem žila v ahistorickém snu o světě, kde spolu všechny národy spolupracují a kde není potřeba budovat vlastní armádu a připravovat se na obranu. Měla totiž za sebou fyzickou sílu Spojených států, které jí podle článku 5 Severoatlantické smlouvy měly přijít na pomoc v případě, kdyby na nás Rusko zaútočilo také. Zbrojení a vojenská služba navíc volby rozhodně nevyhrávají. Proto i dnes slyšíme ze strany těch, kdo se chtějí dostat k moci, že podporou bránící se země jen oddalujeme tolik kýžený mír. Jen ať si silnější vezme, co bude chtít!

Putin se přece spokojí jen s částí Ukrajiny, jako se spokojil s částí Gruzie, Krymem, Doněckem, Luhanskem... Škoda že rovnou nezískal i Charkov a Kyjev, dávno už mohl být klid a mír! Tento rozumný diktátor, který rozpoutal největší konflikt v Evropě od druhé světové války, určitě dál nepůjde. A už vůbec nezaútočí na zemi NATO, která má za sebou USA a jejich armádu. Nebo už nemá?

Podle insidera americké politiky, bývalého velvyslance USA v Rusku Michaela McFaula mají Rusové po schůzce v Rijádu na stole nabídku dokonce i na odchod amerických vojáků z Evropy.

Jaká je motivace Donalda Trumpa, Elona Muska a dalších hlav, které do toho mají v nové americké administrativě co mluvit, k donedávna nemyslitelným ústupkům diktátoru Putinovi?

Možné vysvětlení nabízí už v úvodu zmíněný Timothy Snyder. Ten nazývá novou americkou vládu režimem „MUMP“, což je zkratka vzniklá spojením Musk + Trump, v tomto pořadí. Podle Snydera teď totiž v USA vládne reálný miliardář a oligarcha (Musk), jehož mluvčím je rádoby oligarcha (ve skutečnosti několikrát málem zkrachovalý) Trump.

Oligarchy zajímá především jedna věc – jak vydělat peníze. Politiku proto vnímají transakčně z pohledu financí a moci, která jim zajistí další profit. A čemu brání válka? Vydělávání peněz, drancování nerostů z Ukrajiny i Ruska, zkrátka byznysu „as usual“. Proč se proto nedohodnout s východním oligarchou Putinem? Tomu už o peníze tolik nejde, Rusko dojí už dlouho, a tak je finančně nasycen. Východní oligarcha se ale chce nesmazatelně zapsat do historie jako jeho carští předchůdci, jako ten, kdo rozšiřoval nekonečnou rozlohu Ruska.

Komentář Pavla Novotného

Trump je handlíř a obdivovatel síly. Tlačí na Ukrajinu, Rusku lichotí. Nejde o Jaltu či Mnichov, ale šmelinářský výprodej impéria

20. 2. 2025 ▪ 4 min. čtení

A tak se nám tu rýsuje mírová dohoda nebo příměří, díky kterému západní oligarchové vydělají ještě více, než vydělávali doposud, a východní oligarcha, kterému se ve válce tolik nedaří, získá čas na znovuvyzbrojení a navýšení stavů své armády, aby mohl svou říši rozšiřovat později a třeba na jiném místě. Podle dánské analýzy mu to ani nezabere moc času, zhruba šest měsíců bude potřebovat na přípravu malého konfliktu s některou ze sousedních zemí, dva roky na přípravu války v Pobaltí a přibližně do pěti let by Putin mohl nachystat velký útok na Evropu (pokud se nezapojí Spojené státy). Dánové svým analytikům věří, a tak se hodlají po zuby vyzbrojit.

Evropa jako celek tak rychlá ve svých reakcích není, svolává summity a schůzky, vydává prohlášení. Naposledy po té středeční v Paříži premiér Petr Fiala řekl, že „je potřeba položit na stůl peníze a zbraně, a pak nás bude svět brát vážně. Evropa to dlouho zanedbávala, ale teď je čas to změnit.“ Jasně, jak dlouho to ale potrvá? Za jak dlouho budeme mít spolu s evropskými spojenci natolik velké armády, abychom Rusko od jakéhokoliv útoku odradili? Bez Ukrajiny je totiž nejspíš nemáme.

Pro představu, jak dlouho v současnosti trvají české armádní zakázky, připomenu největší tendry vůbec. Smlouvu na dodávku 24 stíhacích F-35 jsme podepsali loni v lednu, přičemž první stroje bychom měli mít v roce 2031. V polovině roku 2023 vláda schválila zakázku na skoro 250 bojových vozidel CV-90, která by měla dorazit postupně do roku 2030. Zhruba do té doby bychom mohli mít i nové tanky Leopard 2A8, jejichž nákup by měl být podepsán letos. To máme pět let, během kterých tu stíhačky ještě nebudou žádné, tedy alespoň ne ty páté generace. Za stejnou dobu už bude podle dánské analýzy Putin připravený zaútočit na Evropu ve velkém.

Zbraně na obranu tedy do té doby možná mít budeme a možná nebudeme. Spoléhat se na to rozhodně nemůžeme. Bez vojáků nám navíc i ty nejlepší zbraňové systémy budou k ničemu. Že to tak vnímá víc lidí napříč společností, jsem se přesvědčil ve Vyškově. Výcvik se mnou absolvovali lékaři, insolvenční správce, správce hotelu, místostarosta ostravského obvodu, horolezec, ředitel korporátní fabriky, poradce ministra, pokladač střech, manažer v automotive a další lidé skoro všech myslitelných povolání. Ti všichni jdou do armádních záloh ne proto, aby z toho měli osobní prospěch, ale proto, aby se naučili bránit sebe a své blízké. A aby věděli, co dělat, když se to takzvaně po... Všichni se totiž shodují na narůstajícím nebezpečí, které Evropě hrozí.

Proto vím, že do armády vstupuji ve chvíli, kdy je to opravdu potřeba a kdy je šance, že to k něčemu bude. Ne abych nakonec v zákopu bránil Evropu vlastním tělem, i když i na to může dojít, ale primárně abych spolu s ostatními ukázal, že Evropa je ochotná se bránit a bojovat. A můžu jenom doufat, že nás bude dost na to, aby východní oligarcha usoudil, že z toho, že se s námi utká v zákopech, žádný profit nekouká.