Udržitelnost je pro firmy pragmatická volba. Stojí za tím i mladá generace

Neexistuje firma, která by v současné době mohla úplně ignorovat svou společenskou odpovědnost. „Nebo jsem se s žádnou takovou nesetkal,“ říká David Formánek, člen představenstva Komerční banky. Ta podle jeho slov poskytne úvěr i výrobci zbraní, stejně jako u každé jiné firmy se ale bude zajímat o jeho byznys, hospodaření s přírodními i lidskými zdroji, společenský dopad jeho aktivit nebo strategii snižování uhlíkové stopy.

„Když někomu půjčíme peníze, staneme se součástí jeho podnikání,“ vysvětluje princip finančního partnerství a důvody, proč dnes udržitelnost řeší i firmy, které zatím nemají povinnost ji vykazovat.

Za loňský rok musí velké firmy poprvé reportovat svou ekologickou a společenskou odpovědnost. Jak výrazný je to zásah do jejich ekonomiky?

Pro velké firmy nebo pro ty, které jsou součástí globálních dodavatelských řetězců, to není nic nového. Reportovat začaly už dříve a dobrovolně, protože si tím budují svůj příběh a postavení na trhu. U dodavatelských firem je to většinou tak, že po nich reporting začal požadovat jejich koncový odběratel. Tím je zpravidla velká firma, která si celý svůj hodnotový řetězec hlídá. Tyto firmy už se v tom orientují a mají vybudované interní procesy, jak příslušné ukazatele sledovat a jak je vykazovat.

Větší změna je to pro menší firmy, které se tomu dosud nevěnovaly a nemají ještě otázku udržitelnosti ve své strategii. Ty se snaží s tou problematikou nějak popasovat nebo využívají různé poradenské služby, které dnes nabízí řada firem. Existují i poměrně jednoduché online nástroje, které s tím za relativně nízkou cenu pomohou. Každopádně to ale řeší všechny firmy, protože dřív nebo později po nich toto vykazování budou chtít jejich obchodní partneři. A budou si ho žádat pochopitelně i banky.

Jak se tento vývoj projevuje v jednání s vašimi klienty? Máte na ně stále vyšší nároky týkající se udržitelnosti?

Pokud jsme pro danou firmu úvěrujícím partnerem, tak s ní tento dialog samozřejmě vedeme. Známe její byznysmodel, její energetický mix i její cíle snižování uhlíkové stopy. Všechny firmy, se kterými spolupracujeme, nějaký plán dekarbonizace mají.

Hlavní motivace firem je ale naprosto pragmatická. Neřešit svou uhlíkovou stopu může být nepěkné, ale především je to naprosto nerentabilní. S dnešním systémem emisních povolenek se takové podnikání zkrátka nevyplácí. Ani to v praxi nejde. Když si představíme absurdní situaci, kdy začnete obcházet banky s tím, že chcete založit uhelný důl, mnohem dřív než legislativa vám v tom zabrání všechny okolní obce, které se na vás nahrnou s postojem: „Not in my backyard!“ (Hlavně, ať to není u nás.)

Trend snižování uhlíkové stopy je jasný. Na druhou stranu se mu v posledních letech postavily do cesty reálné překážky, například covid, válka na Ukrajině a energetická krize.

Ano, narušený plynovod z Ruska a související energetická nejistota dokonce způsobila, že Německo vrátilo do provozu několik uhelných elektráren. I tohle je pragmatický přístup. Na jednu stranu máme určité klimatické cíle a na druhou stranu je konfrontujeme s realitou. A stejným způsobem v bance přistupujeme i k jednání s našimi klienty, když hodnotíme jejich cíle udržitelnosti a zároveň jejich schopnost je za současných podmínek naplňovat.

Změnila v tomto ohledu energetická krize i vaše vlastní strategie? Mám na mysli závazek Komerční banky přestat do roku 2030 financovat firmy z uhelného sektoru…

Nezměnila. Česko má oproti jiným evropským státům jednu výhodu a tou je společenský konsenzus ohledně jaderné energie. Máme jasný plán na rozšíření jaderných zdrojů a ten považuji za klíčový proces pro naši energetickou budoucnost. Má to i své geopolitické opodstatnění, protože žijeme v době, kdy energetická soběstačnost hraje stále důležitější roli a ekonomika se vlastně stává zbraní, v jistých ohledech i mocnější než fyzické boje na frontě.

Zdlouhavé stavební řízení není problém. Povolení je dost, ale nemá kdo stavět, říká šéf Finepu Tomáš Pardubický

21. 2. 2025 ▪ 15 min. čtení

Zatím jsme mluvili o životním prostředí. Co ale ta další písmena ze zkratky ESG? Mají na transformaci firem podobně zásadní vliv?

Trochu to tak je, že když se mluví o ESG, spousta lidí si představí fotovoltaiku na střeše nebo zelenou dopravu. Ale to téma je pochopitelně širší a zahrnuje také sociální odpovědnost a spravedlivé řízení. Velké firmy se na tyto sféry soustřeďují stejně intenzivně jako na tu environmentální. A řekl bych, že svou roli v tom hraje mladá generace, která je v těchto oblastech nekompromisní. Pokud firma nebere vážně například rovné odměňování mužů a žen, mladí lidé v ní odmítnou pracovat.

Jak nekompromisní jsou v těchto oblastech banky? Odmítnou například poskytnout úvěr firmě, která nemá v sociální nebo manažerské odpovědnosti čisté svědomí?

Pokud se to banka dozví, tak je to určitě téma k diskusi. A banky to samozřejmě sledují. Jednak kvůli vlastnímu reputačnímu riziku a jednak kvůli celkové udržitelnosti byznysu dané firmy, kterou to v důsledku může poškodit také ekonomicky.

Mluvil jste o „ekonomické válce“, ale s tlakem na větší obranyschopnost států v posledních letech roste i samotný zbrojní průmysl. Komerční banka přitom patří k institucím, které velké zbrojovky financují. Kde jsou pro vás mantinely odpovědnosti v tomto sektoru?

Zbraně se vyráběly vždycky. Pokud stát není schopen se ubránit, tak neexistuje. Česko s tím má historickou zkušenost, moji prarodiče ještě zažili Mnichov a moji rodiče srpen 1968. Náš národ by si měl takové události pamatovat. Teď kvůli současnému konfliktu na Ukrajině a ochlazování vztahů si to uvědomujeme víc a začínáme zase do obrany investovat. Nutí nás k tomu i Spojené státy, které už nechtějí obranu Evropy dál sponzorovat.

Stát ale investice do obranného průmyslu kontroluje, aby zbraně neskončily v rukou Rusů nebo jejich spojenců. Mají banky v tomto ohledu ještě přísnější kritéria?

V ideálním případě by to mělo být v souladu. Když banka zjistí, že majitel firmy je sankciovaný, pochází z problematického teritoria nebo je ve svých aktivitách nečitelný, neměla by s ním spolupracovat. To ale platí ve všech oborech, netýká se to jen obranného průmyslu. Za Komerční banku mohu říci, že v tom neděláme žádné rozdíly. Pro zbrojovku u nás platí stejná pravidla a kontrolní mechanismy jako pro jakoukoli jinou firmu.

Jak často se stane, že nějaké firmě odmítnete spolupráci z tohoto důvodu?

Popravdě řečeno, ještě jsem takové případy nezaregistroval. Myslím, že tahle situace je přeceňovaná a v praxi se příliš nestává.

Zisk Komerční banky loni meziročně stoupl o 10,4 procenta na 17,2 miliardy korun. Zároveň jste vloni dosáhli největšího nárůstu počtu nových klientů v historii banky. Co konkrétně má na tom zásluhu?

Nárůst počtu klientů se týká zejména fyzických osob. Za tím stojí z velké části to, že jsme uvedli do praxe novou aplikaci KB+. Postupně do ní chceme převést i naši firemní klientelu. Ekonomické výsledky pak určitě ovlivnil především poslední kvartál loňského roku, kdy se nám podařilo dokončit řadu významných finančních transakcí s velkými klienty.

S čím počítáte, že se letos budou firmy potýkat a na jaký scénář se připravujete?

Žijeme v době, kterou charakterizuje nejistota. České firmy se dosud hodně věnovaly analýze měnící se situace a chovaly se velmi zodpovědně. Díky tomu mají finanční rezervy a v řadě případů teď přemýšlejí, jak s nimi naloží. V tomto roce by tedy bylo dobrým impulzem, kdyby začala padat odvážná rozhodnutí.

Text vznikl ve spolupráci s Komerční bankou.