Není to jen zvíře. Truchlit za zvířecího mazlíčka je v pořádku

Truchlení nemá pevný časový rámec, odchod domácího mazlíčka může bolet měsíce, ale i roky. Situaci může zhoršit nepochopení okolí.

V listopadu mi zemřela fenka Šejmi, tři měsíce před smrtí začala mít problémy, ale žila jsem v naději, že se uzdraví. Měla agresivní nádor a bojovali jsme o každý den. Celého čtvrt roku jsem s ní byla nepřetržitě a každý den ji vozila na výlety, aby měla důvod žít. Koukala jsem, jak se její zdravotní stav zhoršuje, ale před ní jsem byla silná, veselá a potlačovala emoce. Musela jsem rozhodnout, že už nemá smysl nasadit chemoterapii, i to, kdy je čas jít. Byla jsem s ní do poslední sekundy a i poté, když se řešilo její tělo. Ani po čtyřech měsících jsem se s tím nevyrovnala, často brečím, mám výčitky, žaludeční problémy a je to pro mě pořád hodně citlivé téma. S podobnými emocemi a bolestí přetrvávající měsíce se mi svěřily desítky lidí.

„Truchlení nemá pevný časový rámec. U někoho trvá měsíce, u jiného roky. Zejména pokud vás s pejskem pojilo silné pouto a jeho poslední měsíce byly intenzivní, je přirozené, že bolest nezmizí rychle,“ říká psycholožka Natalie Nevřelová z Národního ústavu duševního zdraví.

Pomoc odborníka psycholožka radí zvážit ve chvíli, kdy máte pocit, že se ztrátou už sami nedokážete pracovat, smutek vás paralyzuje v běžném životě nebo máte silné pocity viny či sebepoškozující myšlenky.

„Pokud se potřebujete vypovídat a hledáte konkrétní pomoc, existují i podpůrné skupiny zaměřené na ztrátu mazlíčka. Pomáhá mluvit s přáteli a myslet na všechny ty dobré chvíle s mazlíčkem. Z osobní zkušenosti – nám pomohlo udělat pohřeb a náhrobní kámen, který máme na zahradě a chodíme na něj dávat květiny či svíčky,“ popisuje psycholožka.

Deprese i posttraumatická stresová porucha

Výzkumy ukazují, že smutek po ztrátě domácího mazlíčka může být srovnatelný se ztrátou člověka a v některých případech ještě komplikovanější, protože je bolest často spojena s pocitem viny a nepochopením od okolí.

„Zatímco po smrti člověka lidé vyjadřují soustrast a očekává se truchlení, po smrti mazlíčka často slyšíme, že to bylo jen zvíře,“ vysvětluje Natalie Nevřelová. Jenže nepochopení intenzity smutku po mazlíčkovi může vést k tomu, že se truchlící stáhne do sebe a přestane se stýkat s okolím.

„Neuznaná ztráta může být obzvlášť bolestná. Pokud někdo slyší ‚bylo to jen zvíře‘, může mít pocit, že jeho smutek není oprávněný, a začne se cítit provinile a uzavírat do sebe. Dlouhodobě to může vést k depresím, pocitu odcizení, nebo dokonce k fyzickým zdravotním problémům,“ varuje Nevřelová.

Kromě sociální izolace může ztráta domácího mazlíčka vyvolat širokou škálu emocí a psychických reakcí. Podle Natalie Nevřelové mezi ně patří:

Hluboký smutek a deprese: mnoho lidí cítí prázdnotu a ztrátu smyslu, zvláště pokud bylo zvíře velkou součástí jejich života.

Pocit viny: rozhodování o eutanazii je pro většinu lidí extrémně obtížné a může přinášet pocity viny, i když vědí, že udělali pro svého mazlíčka to nejlepší.

Trauma a šok: pokud bylo zvíře nemocné delší dobu, může být majitel vyčerpaný z péče, ale zároveň v šoku, když ke smrti skutečně dojde.

Úzkost: někteří lidé se po ztrátě mazlíčka začnou více bát o ostatní blízké nebo o budoucnost. Jedná se o velmi podobnou reakci, jaká bývá častá u sebevraždy v blízkém okolí.

Problémy se spánkem nebo psychosomatické obtíže: bolest ze ztráty může způsobit problémy se spánkem, zažíváním nebo bolestmi hlavy.

Posttraumatická stresová porucha: pokud byla smrt náhlá nebo velmi dramatická, může dojít k dlouhodobému traumatu.

S blízkostí se bolest násobí

Podle serveru Statista v roce 2023 vlastnilo alespoň jednoho mazlíčka 166 milionů evropských domácností a tento počet roste. V roce 2023 měla v Česku psa podle dat Českého statistického úřadu téměř každá třetí domácnost, přesněji 31,5 procenta, a podíl domácností s kočkou byl 21,7 procenta.

Zvyšuje se nejen počet mazlíčků, zároveň se mění chování majitelů vůči nim. Psi už nejsou u boudy a kočky nepobíhají po dvoře, ale žijí s námi v domovech a spí v postelích. Pouštíme si zvířata k tělu a tím se v nás z pochopitelných důvodů násobí bolest z jejich ztráty.

„Mnoho lidí dnes žije samo nebo považuje zvíře za člena rodiny, někdy dokonce jako pomyslnou náhradu za dítě. Tento blízký vztah znamená, že ztráta bolí více. Pokud s námi mazlíček spal v posteli, byl součástí každodenní rutiny, o to větší je pocit prázdnoty po jeho smrti,“ potvrzuje psycholožka Nevřelová.

Život se zvířaty

Nebojte se dát zvířeti chemoterapii. Není tak agresivní a má méně vedlejších účinků

13. 3. 2025 ▪ 7 min. čtení

Zmírnit bolest pomůže příprava

Je jedno, jestli máte doma kočku, psa, králíka nebo jiné zvíře, pokud jste s ním trávili čas a měli s ním blízký vztah, bolest z jeho smrti vás může překvapivě silně srazit na kolena. Na ztrátu mazlíčka se připravit zcela nelze, ale pokud víte, že je vaše zvíře nemocné, některé kroky vám mohou se snížením bolesti pomoci.

Nevřelová radí:

Věnovat se společným chvílím: výlety, společný čas a vědomé prožívání každého dne mohou pomoci alespoň trochu zmírnit budoucí bolest.

Promýšlet rozhodnutí o eutanazii dopředu: předejít pocitům viny pomůže, když budete mít předem jasnou představu, kdy a za jakých podmínek je správné rozhodnout o odchodu.

Mluvit o tom s někým, kdo naslouchá: sdílení obav a emocí ještě před samotnou ztrátou ji může pomoci lépe zvládnout.

Aktivně se podílet na odchodu: dopředu se domluvte s veterinářem na podrobnostech a zvažte uspání v domácím prostředí.

Kromě rad, jak se připravit na ztrátu mazlíčka, doporučuje Nevřelová i techniky, jak bolest ze ztráty zvířete zmírnit. Mezi ně patří rituály rozloučení, kdy po pohřbu následuje zapálení svíčky a napsání dopisu zvířeti. To vše má pomoct uzavřít vztah a dát smutku průchod. Vytvořte si také památeční místo – fotky, oblíbený pelíšek nebo památeční box mohou pomoci udržet vzpomínku, aniž by bolela. Sdílejte své vzpomínky. Povídejte si o zvířeti s někým, kdo chápe, jak důležité pro vás bylo, i to pomáhá smutek zpracovat. A v neposlední řadě pečujte o sebe – dopřejte si dostatek spánku, zdravou stravu i pohyb. Tyto důležité návyky pomáhají stabilizovat emoce.

Fotky nevyhazujte

Každý majitel zvířete nashromáždí v průběhu soužití předměty, které s sebou nesou silné emoce – fotografie a videa zvířete, pelíšek, oblíbené hračky. Jak s těmito věcmi zacházet, zejména pokud nám způsobují smutek nebo bolest? Na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď.

Život se zvířaty

Stáhněte si přílohu v PDF

„Někomu pomáhá předměty schovat, jinému je mít na očích. Je to velmi individuální. Pokud vám fotky způsobují příliš velkou bolest, může pomoci je na chvíli odložit a vrátit se k nim později,“ říká Natalie Nevřelová. Rozhodně ale fotografie nevyhazujte.

Je ale zcela v pořádku schovat je, pokud pocit, když se na tyto předměty díváte, je příliš bolestivý. V takových případech fotografie zavřete do krabice nebo dejte na místo, kde vám nebudou na očích, abyste měli čas na zpracování emocí.

Ať už si zvolíte jakýkoli přístup, je důležité vědět, že neexistuje správná nebo špatná cesta. Stejné je to u otázky, kdy si pořídit nového mazlíčka. „Není žádný univerzální správný čas. Někdo potřebuje nový vztah rychle, pro druhého je lepší si ponechat prostor na truchlení. Důležité je, aby nový mazlíček nepřicházel jako náhrada, ale jako nový, samostatný vztah,“ uzavírá Natalie Nevřelová.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.