Pořizujete si další zvíře do domácnosti? Zapojte do výběru i současného mazlíčka

Pořízení dalšího zvířecího člena domácnosti je velká událost. Kromě radosti ale mohou nastat i nepříjemné situace, proto rozhodně nepodceňujte přípravu. Nestačí jen zvážit, zda potřeby nového člena a jeho temperament odpovídají vaší rodině a stávajícím mazlíčkům. Další zvířecí člen je výzva, která ne vždy musí mít šťastný konec. Mohou nastat i situace, kdy dojde k útokům mezi zvířaty.

„I když si většina majitelů myslí opak, tak jsou zvířata, kterým stále ne úplně dobře rozumíme a chápeme jejich potřeby a pohnutky,“ vysvětluje Tomáš Nushart, trenér psů a autor knižního bestselleru Neštěkej na svého psa.

Proces pořízení dalšího člena domácnosti by vždy měl být delší a uvážlivý. „Snažte se nejprve pochopit svého aktuálního psa, pozorujte jeho komunikaci s jinými psy, jeho míru sociálnosti, vnímejte, jak se chová venku k ježkovi nebo k zajíci. Všímejte si, jestli si brání klacky nebo i vás před jinými psy. To všechno mohou být indicie, které vám napovědí,“ radí trenér psů Nushart.

Předejít potenciálním problémům můžete i tím, že zapojíte svého psa do procesu výběru nového člena domácnosti. Typicky ve chvíli, kdy si chcete adoptovat dalšího z útulku. V tomto případě není nic jednoduššího než ho vzít se stávajícím členem na procházku a pozorovat společné reakce.

Ne vždy se vám podobná příležitost naskytne, například ve chvíli, když seznamujete zvíře se psem svého nového partnera. „Řešili jsme seznamování dvou starších fen, z nichž ani jedna nemusela cizí psy. Obě jsme zvlášť učili základy sebekontroly, trpělivosti, klidu, přivolání a všech potřebných tréninkových dovedností. Až poté jsme je vzali na společné tréninky, které byly ze začátku jen o tom, že poměrně daleko od sebe koexistovaly a učily se, že nemusí druhou fenku vůbec řešit. Postupně jsme feny brali blíž k sobě, zapojovali paralelní procházky, ve kterých se netlačily do kontaktu, a začali jsme trénovat i uvnitř, kde jsme více využívali konkrétní povely. Teprve potom, co jsme na společných procházkách a trénincích viděli, že jsou spolu v klidu, mohly k sobě i v rámci domácnosti, která je tím nejtěžším prostorem,“ popisuje Nushart, jak se i podobně složitá situace dá správným přístupem zvládnout.

Zbystřete u rudých zón

Přemýšlejte také nad možnými oblastmi zájmu, které si pes může chtít bránit, a zaměřte se na takzvané rudé zóny. Jsou to místa nebo předměty, jež pes považuje za cenné. Typicky miska s vodou nebo jídlem, oblíbená hračka, místo na gauči nebo sám majitel. V psím parku to bude klacek, který si pes zrovna našel a k němuž se jiný pes přiblíží. „V domácnosti jsou rudou zónou třeba i rohy, úzký průchod mezi stolem a gaučem, místo pod postelí nebo stísněné prostory. Zkrátka místa, ve kterých je složitější se pohybovat a ze situace ustoupit,“ říká psí trenér.

Základem je předcházet problémům a dbát na to, aby zvíře, které je v domácnosti již delší dobu, nemělo pocit, že s příchodem nového člena o něco přichází, ať už se jedná o naši pozornost, nebo oblíbené místo. „Chceme být termostat, ne teploměr. Tím mám na mysli, že chceme být preventivní a nastavovat situace tak, jak si přejeme, ne být reaktivní a řešit až nastalé problémy. To je mimochodem myšlenka extrémně důležitá pro jakýkoliv trénink zvířat,“ zdůrazňuje Nushart.

Nenechte situaci vyhrotit

Skutečnost, že ne vždy jsou všichni zvířecí členové domácnosti okamžitě nakloněni vítání nového čtyřnohého spolubydlícího s otevřenou náručí, potvrzuje také Marie Štumbauerová z chovatelské stanice Bezdrevská perla. Doma má čtyři psy plemene Shiba a Hokkaido. Smečka žije svým životem a nový člen ho naruší. „Když si nejsem jistá, zda seznámení proběhne bez problému, mám psa na vodítku, a až pak, když vyhodnotím, že obava byla zbytečná, odepnu ho. Někdy nechám seznámení proběhnout bezpečně přes plot, a když vidím, že oba mají zájem se seznámit, pustím je k sobě,“ říká.

Důležité je nenechat situaci negativně vyhrotit a včas zasáhnout, ať už odvedením psa do větší vzdálenosti, anebo odpoutáním pozornosti. Podle chovatelky je důležité sledovat komunikaci mezi psy. Nervozita, zatuhnutí značí problém, zatímco veselé vrtění ocasem při očichávání a snaha o bližší kontakt jsou dobré znamení.

Život se zvířaty

Není to jen zvíře. Truchlit za zvířecího mazlíčka je v pořádku

13. 3. 2025 ▪ 7 min. čtení

Nuda může vést ke frustraci

Obecně bývá velký problém, když přijde k dominantnímu psovi další dominantní pes, zatímco submisivní pes s dominantním má bezproblémové soužití. Nespoléhejte ale na to vždy, každé plemeno i každý pes je jiný a reaguje jinak. Na začátku nenechávejte psy spolu o samotě a také myslete na to, že když se nudí a nemají dostatečné vyžití, může u nich docházet ke frustraci a problémům s ostatními členy.

„Moje smečka má čtyři stálé členy, znám je, a přesto si nemohu být vždy jistá jejich chováním. To se mění i věkem. Například můj krycí pes Yori, když byl mladší a měl potomky, hrál si s nimi a vychovával je. Nyní je nervózní ze štěňat a chvíli trvá, než si na jejich rozpustilé chování zvykne,“ popisuje Marie Štumbauerová.

Život se zvířaty

Stáhněte si přílohu v PDF

Nezapomeňte na to, že příchod nového zvířecího člena by měli ti stávající chápat jako přínos a nevidět v něm nevýhodu, zátěž, hrozbu nebo ohrožení postavení ve smečce. Marii Štumbauerové se osvědčilo seznamovat psy s novým chlupáčem mimo jejich teritorium, aby stávající členové neměli tendenci hlídat a bránit svůj prostor. Po seznámení je příchod nového psa na teritorium smečky mnohem klidnější a psi nemají potřebu nového psa vyhnat. „Ale i přesto se snažím mít situaci stále pod kontrolou. Na dvoře, kde dochází k důkladnějšímu seznámení oproti setkání venku, kde psy zajímají i jiné věci než jen cizí zvíře, pouštím ostatní k novému psu po jednom, abych mohla sledovat jejich komunikaci, chování a případně činnost ukončit,“ říká chovatelka.

„Někteří psi mohou být nervózní, jiní mohou mít pro druhého psa až příliš energie, další vše ignorují. Někdy trvá den, než zjistíte, že situace je bezpečná a nováček může bez obav trávit čas se všemi členy smečky, jindy je to týden i více,“ dodává. Socializaci prospívají společně strávené příjemné chvíle, jako jsou hromadné procházky nebo společné pojídání pamlsků. Nejdůležitější je, aby seznamování bylo bezpečné a zbytečně se neuspíšilo, jakýkoliv konflikt by mohl seznamování vrátit na začátek.

„Mít jednoho dva psy je příjemné, zatímco život se smečkou není vůbec jednoduchý, ale mnohému vás naučí. Je krásné sledovat, když smečka žije pohromadě. Dívat se, jak si zvířata hrají, projevují si náklonnost, jak i ten nejmladší a nejslabší jedinec dokáže pouhým konejšivým gestem rozvolnit napětí mezi mnohem staršími a silnějšími členy,“ dodává Štumbauerová.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.