Konec psů na řetězu. Nový zákon narazil na realitu prvních týdnů

Změnu přinesla novela zákona na ochranu zvířat proti týrání, která plošně zakázala držení psů na permanentním úvazu. Výjimky existují jen pro krátkodobé situace, například při krmení, ošetřování nebo čištění prostoru.

„Jsem rád, že naprostá většina chovatelů se o své psy stará dobře a dle všech doporučení veterinárních expertů. Pravidla pro chov psů se postupně vyvíjejí, jednou z posledních změn je zákaz dlouhodobého uvazování psů. Od začátku letošního roku je tento způsob chovu považován za týrání a chovatelům za něj hrozí pokuty,“ uvedl ministr zemědělství Martin Šebestyán pro tiskovou zprávu Státní veterinární správy (SVS), která tuto legislativní změnu koncem letošního ledna avizovala.

Zákaz přitom není izolovaným opatřením, ale součástí širší proměny legislativy na ochranu zvířat v posledních letech. Navazuje na předchozí zpřísnění pravidel, která se týkala například chovu psů v nevhodných podmínkách nebo regulace množíren. Samotné omezení uvazování navíc nevzniklo skokově – už v předchozích letech platila přísnější pravidla pro štěňata. Současná úprava tak představuje spíše dokončení trendu než náhlý zásah.

Přísnější pravidla i sankce

Novou úpravu ale lze chápat jako zásadní posun v přístupu státu. Zatímco dříve bylo nutné prokazovat konkrétní utrpení zvířete, nyní je samotný dlouhodobý úvaz považován za porušení zákona. Tím se výrazně mění důkazní situace i možnosti zásahu kontrolních orgánů.

Sankce jsou přitom citelné. Fyzickým osobám hrozí pokuta až jeden milion korun, podnikatelům a firmám až trojnásobek. V krajním případě může úřad rozhodnout i o odebrání zvířete nebo zákazu chovu. O konkrétních postizích rozhodují obce s rozšířenou působností ve správním řízení, na jehož začátku stojí kontrola Státní veterinární správy.

Zákon zároveň ponechává prostor pro praktické situace. Podle novely je povoleno pouze „krátkodobé uvázání psa pod dohledem chovatele či jiné osoby, a to zejména během čištění chovného prostoru, krmení či ošetřování nebo za účelem obdobného úkonu krátkodobého charakteru, kdy omezení psa nejde docílit jiným vhodným způsobem“.

„Novela zákona samozřejmě nepostihuje ani krátkodobé uvazování psa například před obchodem. Výjimku ze zákona mají vojáci a státní i obecní policisté v případech výcviku služebních psů a plnění dalších úkolů,“ uvedl ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád.

Desítky podnětů, jednotky porušení

Data z prvních dnů po zavedení zákazu ukazují, že jeho prosazování nebude bez problémů. Státní veterinární správa obdržela mezi 1. a 16. lednem 113 podnětů na možné porušení. Přibližně ve dvaceti případech inspektoři porušení skutečně potvrdili.

Jinými slovy: většina oznámení se nepotvrdila. Tento nepoměr naznačuje jak zvýšenou citlivost veřejnosti, tak i nejistotu ohledně výkladu nových pravidel. Lidé na změnu reagují aktivněji než dříve, zároveň ale není vždy zřejmé, kde přesně leží hranice mezi přípustným a nepřípustným chovem.

Roli může hrát i opatrnost kontrolních orgánů v počáteční fázi účinnosti zákona. První měsíce tak pravděpodobně nepřinesou plošné sankcionování, ale spíše postupné vyjasňování pravidel v praxi.

Kontrolní mechanismus přitom funguje ve více krocích. Veterinární správa provede kontrolu a v případě zjištění porušení předává případ obci s rozšířenou působností, která vede správní řízení a rozhoduje o sankci. Právě na úrovni těchto orgánů se bude postupně formovat výklad zákona.

Zákaz míří především na praxi, která byla v některých regionech dlouhodobě tolerovaná. Uvázaný pes u boudy měl často plnit funkci hlídače a zároveň byl považován za standardní způsob chovu.

Nová legislativa ale vychází z poznatků o welfare zvířat. Dlouhodobé omezení pohybu podle odborníků vede k fyzickým i psychickým problémům – od deformací pohybového aparátu po poruchy chování včetně agresivity.

Z pohledu státu tak nejde jen o symbolický krok, ale o systémovou změnu. Česko se tím přibližuje standardům běžným v řadě západoevropských zemí, kde je dlouhodobé uvazování psů zakázáno nebo výrazně omezeno a důraz je kladen na prevenci utrpení zvířat.

Co to znamená pro chovatele

Pro samotné chovatele znamená nová úprava v řadě případů nutnost zásadní změny podmínek. Tam, kde byl pes dosud držen na řetězu jako hlídací zvíře, bude nově nutné zajistit alternativu, například oplocení pozemku nebo vybudování kotce.

To může představovat nezanedbatelnou finanční investici, zejména u starších domů nebo hospodářství, kde byl tento způsob chovu dlouhodobě zakořeněný. Změna tak nemá jen právní, ale i ekonomický rozměr. Vedle nákladů na úpravu prostředí jde i o změnu každodenní péče o zvíře – větší nároky na dohled, pohyb i zabezpečení pozemku.

Právě rozdíl mezi městským a venkovským prostředím přitom může hrát významnou roli. Zatímco ve městech je podobný způsob chovu spíše výjimečný, na venkově zůstává součástí tradičního fungování domácností.

Šedá zóna výkladu

Právě výklad pojmu „dlouhodobé uvazování“ však může být v praxi problematický. Zákon výslovně umožňuje krátkodobé uvázání, ale konkrétní časové vymezení neobsahuje.

Život se zvířaty

Stáhněte si přílohu v PDF

Výklad tak zůstává do značné míry na posouzení kontrolních orgánů, které musí zohlednit konkrétní okolnosti – délku uvázání, jeho opakování i celkové podmínky chovu. To může vést k rozdílům v rozhodování mezi jednotlivými regiony i k nejistotě na straně chovatelů.

V prvních týdnech se navíc ukazuje, že část podnětů vzniká na základě sousedských oznámení, která nemusí vždy odpovídat skutečnému porušení zákona a navíc mohou být vztahově či jinak emočně zatížená. Do budoucna tak lze s největší pravděpodobností očekávat postupné zpřesňování výkladu prostřednictvím správní praxe.

Nový zákaz tak není jen otázkou ochrany zvířat, ale i testem vymahatelnosti práva. Na jedné straně stojí ambice státu posunout standardy chovu, na straně druhé každodenní realita tisíců domácností, které budou muset své podmínky upravit.

První statistiky naznačují, že přechod nebude okamžitý. Zatímco počet podnětů je relativně vysoký, potvrzených případů je výrazně méně. To může znamenat jak postupnou adaptaci chovatelů, tak i určitou míru nejistoty v tom, co přesně zákon zakazuje.

Jisté je jedno: éra psů na řetězu v Česku formálně skončila. To, jak rychle zmizí i z praxe, ukážou až následující měsíce.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.