Učit v jednom tréninku „sedni“ i „lehni“ je, jako kdyby vás v jedné hodině učili češtinu i matematiku

Jak pochopit svého psa?

Záleží, co si pod tím představíte. Pokud mluvíme o poslušnosti, psi se učí stejně, ale zároveň je každý jiný a má rozdílný limit. Stejně jako každý majitel. Moje představa poslušnosti bude velmi pravděpodobně vypadat jinak než vaše. Rozhoduje tedy úhel pohledu. Když vidíte hodného, milého, netahajícího, poslušného psa, existují tři varianty. Buď je geniální, nebo má za sebou špičkový výcvik, případně je utlumený. Pes může vrtět ocasem z radosti nebo proto, že je vděčný, že nedostal. Tím vše začíná i končí.

Na seminářích přirovnávám výcvik k maratonu. Představte si, že byste ho chtěla uběhnout pod tři hodiny. Asi chápete, co by to obnášelo za oběti. Úplně stejně to funguje, když chcete mít šťastného, ale zároveň poslušného psa. Pes má své životní potřeby, svoji duši, své představy. My hledáme kompromis. Rovnováhu mezi tím, aby byl šťastný a měl naplněné potřeby, a tím, že ho zapojujeme do lidského světa, který pro něj není vůbec přirozený.

Jak psovi vysvětlit náš svět?

Velmi často se mě lidé ptají, jak psa něco odnaučit. Jenže to nedává smysl. Vy ho naopak musíte naučit správné chování. A je úplně jedno, o jaké jde. Nechcete, aby tahal na vodítku? Odměňujte, když netahá. Chcete spolehlivé přivolání? Odměňujte, když je u vás. Nechcete, aby na vás skákal? Odměňujte, když neskáče. Každé chování, které odměníte, bude mít tendenci se opakovat. Chování, které neodměníte, bude mizet. Důležitá je trpělivost. Dostat se do bodu, kdy u psa nastane „aha moment“. Aha, když neskáču, oni si se mnou hrají.

Základním problémem je, že naše pozornost je odměna. A podobně jako u reklamy je jedno, jestli je dobrá, nebo špatná. Ve chvíli, kdy pes skáče, štěká nebo si vynucuje pozornost, je mu úplně jedno, jestli mu říkáte „šikulka“, nebo „nedělej to, fuj“. V obou případech vyhrál, dostal pozornost. A jeho chování se ještě upevňuje.

Co když si štěně vezme do hlavy, že chce ničit koberec, a odmítá přestat? Nechám ho, aby ho hodinu ničilo, a pak ho odměním, když přestane?

Pokaždé začínám stejnými otázkami. Je pes zdravý? Využíváte přirozenou motivaci? Je odpočinutý? Zvláště pak u štěňat je odpočinek důležitý. Dospělý pes potřebuje 14–18 hodin spánku a odpočinku, štěně až dvacet hodin. Odpočinek znamená, že sedí, leží nebo spí – v bezpečném, pravidelném, kontrolovaném prostředí, ideálně ve své „ložnici“. Bez těchto souvislostí nemá smysl řešit konkrétní chování. Jinak se pořád dokola dostáváme k tématům trestů a zákazů. Ano, respektuji, že někdy je potřeba psa zastavit, ale trest nebo zákaz má smysl jen do půl vteřiny po chování. A ideálně by neměl být spojený se mnou. Já mám například signál „ups“, který znamená: toto chování nebude odměněno. Pomáhá mi držet se zpátky – nechci to odměnit, ale zároveň to nechci trestat. A teď k vaší otázce: štěně něco kouše, něco ničí, dělá binec. Proč? Protože je unavené, přetočené, hyperaktivní, nebo se prostě nudí? Rovnováha mezi aktivitou, zvědavostí a poslušností je individuální. Proto se ptám, jestli je zdravé, odpočinuté a zda využíváte přirozenou motivaci. Jestliže odpovíte ano, můžeme se bavit dál. Třeba o tom, že ho naučíte být na pelíšku.

Každé chování, které odměníte, bude mít tendenci se opakovat. Chování, které neodměníte, bude mizet.

Foto: archiv Františka Jaroše

Jak naučit psa odpočívat?

Nejdůležitější je si uvědomit, že odpočinek je pro psa nepřirozený a často i nepříjemný. Stejně jako pro malé dítě. Nikdo nečeká, že tříleté dítě samo řekne: „Chci si odpočinout“. Odpočinek musí být bezpečný, pravidelný a kontrolovaný. A je otázkou prostoru. Pokud chcete mít psa venku, řešením je kotec. Pokud doma nezvládá odpočívat, je potřeba prostor zmenšit. Na pokoj nebo chodbu. Jestliže ani to nefunguje, přichází na řadu klec. Problém je, že lidé k ní mají odpor. Vidí mříže a automaticky si ji spojí s vězením. Jenže mít psa na pelíšku nestačí, když vás následuje pokaždé, když se zvednete a jdete do jiné místnosti. Klec je pak jediným řešením a musí být zakrytá nebo umístěná tam, kam se nechodí.

Následuje učení. Základní pravidlo při učení prostoru je vždy odměňovat prostor. Učím pelíšek? Odměna jde na pelíšek. Učím klec? Odměna jde do klece. Pokud bych odměňoval z ruky, pes si odměnu spojí se mnou, ale když odměna padá do prostoru, prostor se stává tím „nejlepším místem na světě“. Začíná se odměnou, kterou následuje chování. Tak dlouho odměňujete klec, až vás pes předběhne. Přijde u něj „aha efekt“ a vy začnete odměňovat chování. Ve chvíli, kdy vám pes prostor aktivně nabízí, můžete přidat signál. A až když je prostor pro psa skvělý, můžete začít zavírat klec.

Jaká jsou s ní spojená další pravidla?

Psa nikdy nepouštím ven, když chce on. Pokud by začal vyvádět a já klec otevřel, byla by to pro něj odměna. Musím s otevřením počkat na vteřinu klidu – nadechnutí, spuštěné packy. Až pak otevřu nebo hodím odměnu. Také nevítejte psa při učení odpočinku. Jestliže otevřete klec a on vyletí, počkejte. Za pár vteřin se uklidní a to je moment, který odměníte pozorností. Je to důležité z toho důvodu, že když se s ním budete vítat, může se stát, že během odpočinku bude celou dobu nervózní a čekat na nás. Samozřejmě hrozí i obrácená situace, kdy přijdete domů, pes bude spát a nikdo vás nebude vítat. Pro vás to možná bude nepříjemné, ale musíte si uvědomit, že v ten okamžik je pro něj odpočinek zásadní.

A co se týče motivace a odměny?

Motivace je důvod, proč pes dělá něco nepřirozeného nebo nepříjemného. Odměna je až následek. Pohlazení může být odměna, ale není to motivace. Kvůli pohlazení pes nepoběží na přivolání ani nepůjde na prověšeném vodítku. Stejně jako vy nepůjdete do práce jen proto, že vás tam někdo poplácá po rameni. Myslet si, že pes poslouchá z vděčnosti, je omyl.

Výcvik psa přirovnáváte k fitness tréninku. Jak dlouho by měl trvat a kolik by měl mít opakování?

Každý trénink by měl mít tři série po maximálně deseti odměnách. Jedna série znamená, že se psem něco trénuju, odměním ho sedm‑, osm‑, desetkrát, dám krátkou pauzu, vrátím se k tomu, udělám druhou sérii, pak třetí. Nejde o čas, ale o kritéria a průlom.

Průlom znamená odhadnout maximum, které je pes v dané chvíli schopný zvládnout. Každá série musí končit v nejlepším. To je důvod, proč mě dráždí klasické tréninky, ve kterých nejde o učení, ale o dril a opakování. Moderní trénink respektuje schopnosti psa a končí v momentě, kdy je pes na vrcholu.

A ještě jedna zásadní věc: pokud chcete výsledek, pes musí po tréninku odpočívat. Říká se tomu zrání kognitivních funkcí. Pes si pamatuje to poslední. Takže když po tréninku odpočívá, vše se mu v hlavě usazuje a vzniká aha efekt: „Aha, tohle jsi po mně chtěl.“

Život se zvířaty

Stáhněte si přílohu v PDF

Máme během tréninku učit jen jednu věc, nebo můžeme třeba i pět nových věcí najednou?

Nemůžete učit pět nových věcí najednou. Když učím „sedni“, učím jen „sedni“. Až to pes umí, začnu učit „lehni“. Když umí obojí, můžu v jednom tréninku kombinovat přechod ze sedu do lehu a v dalším z lehu do sedu. Nebo když pracujete se stoličkou, přepravkou, bedýnkou nebo čímkoliv jiným, musíte nejdřív naučit každé chování zvlášť. „Postav se na stoličku.“ „Vlez do přepravky.“ „Strč hlavu do komínku.“ Až když to pes zvládne samostatně, můžete mít v prostoru stoličku i přepravku a začít je kombinovat. Učit v jednom tréninku „sedni“ i „lehni“ je, jako kdyby vás někdo v jedné hodině učil češtinu i matematiku. Pauza mezi dvěma tréninky má být čtyři až pět hodin a mezi učením jednoho konkrétního chování jeden až dva dny.

Pes nereaguje na přivolání? Proč? Kterou fázi učení jste vynechali? Které kritérium bylo moc těžké? Nebo moc jednoduché? Jedna z nejtěžších věcí je nastavení obtížnosti. Když se učení nedaří, v 99 procentech případů je to proto, že máte příliš vysoká kritéria. Může se ale také stát, že jsou kritéria příliš jednoduchá a pes se začne nudit.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.